Příběhy barda Beedlea
Povídky o bardovi Beedleovi byla sbírka povídek, které pro mladé čaroděje a čarodějnice napsal bard Beedle. Vydalo ji nakladatelství Chelf Press a originální ilustrace na ní měl Luxo Karuzos. Byly to oblíbené pohádky na dobrou noc po celá staletí, výsledkem bylo, že Čaroděj a skákací hrnec a Fontána spravedlivého štěstí byly pro mnohé studenty v Bradavicích stejně známé jako Popelka a Šípková Růženka pro různé mudlovské děti.
Hermiona Grangerová při čtení Příběhů barda Beedlea
Beedlovy příběhy se v mnoha ohledech podobaly mudlovským pohádkám; například ctnost byla obvykle odměněna a špatnost trestána. Byl tu však jeden velmi zřejmý rozdíl. V mudlovských pohádkách měla magie tendenci stát u kořenů hrdinových či hrdinčiných potíží – zlá čarodějnice otrávila jablko, princeznu uspala na sto let nebo prince proměnila v ohavné zvíře.
Dalším podstatným rozdílem mezi těmito bájemi a jejich mudlovskými protějšky bylo, že Beedlovy čarodějnice byly mnohem aktivnější v hledání svého štěstí než naše pohádkové hrdinky. Asha, Altheda, Amata a Babbitty Rabbity byly všechny čarodějnice, které vzaly svůj osud do vlastních rukou, místo aby si zdřímly nebo čekaly, až jim někdo vrátí ztracenou botu. Výjimka z tohoto pravidla – nejmenovaná dívka z „Čarodějova chlupatého srdce“ – se chovala spíš jako mudlovská představa pohádkové princezny, ale na konci jejího příběhu nebylo žádné „šťastně až do smrti“.
Většinu těchto příběhů (s výjimkou Čarodějova chlupatého srdce) přepsala Beatrix Bloxamová a sestavila je do své knihy Příběhy muchomůrek, která byla od té doby zakázána, protože měla tendenci vyvolávat nevolnost a zvracení u dětí, které je četly nebo musely poslouchat.
Příběh tří bratrů
Symbol posvátných relikvií smrti. Svislá čára představuje bezovou hůlku; kruh, kámen vzkříšení; trojúhelník, plášť neviditelnosti
Jeden příběh od Beedlea byl Příběh tří bratrů. Tento příběh byl o bratrech, kteří potkali Smrt na cestě a vyhnuli se jejím spárům; každý z nich od něj dostal dárek, i když Smrt se pokusila každou dobrodiní překroutit v zhoubu.
V roce 1998 si Harry Potter, Hermiona Grangerová a Ron Weasley přišli poslechnout legendu: Bratři došli k řece, která byla příliš hluboká na to, aby se přes ni přebrodili, a pomocí magie postavili most. Smrt se objevila, aby jim pogratulovala k jejich vynalézavosti, a nabídla jim odměny (nebo to aspoň říkal; jeho skutečným záměrem bylo dát jim pasti, které by byly jejich zkázou, protože se cítil podveden jejich přežitím). První bratr žádal o zbraň, která by vždy vyhrála jakoukoliv bitvu, zbraň hodnou toho, kdo podvedl Smrt. Smrt ulomila větvičku z bezového stromu a dala mu ji – bezovou hůlku. Druhý bratr žádal o něco, co by mu dalo moc nad Smrtí, protože před tímto setkáním ztratil svého milovaného. Byl to také pokus ponížit Smrt. Smrt mu dala říční kámen, který se podle podmínek dohody stal Kamenem zmrtvýchvstání. Třetí bratr však Smrti nevěřil a žádal o něco, co by mu umožnilo vyhnout se Smrti. Smrt byla jeho slovy polapena a předala mu svůj vlastní neviditelný plášť. Bratři pokračovali dál a šli každý svou cestou.
Čas plynul. První bratr vyprovokoval souboj s čarodějem, kterého neměl rád, nechal ho napospas smrti a poté se chlubil svou neporazitelnou hůlkou. Té noci ho zabil někdo, kdo slyšel jeho vychloubání a chtěl hůlku. Druhý bratr se trápil, když svou bývalou milenku přivedl Kamenem zmrtvýchvstání zpět k životu a dozvěděl se, že byla šťastnější mrtvá, a nakonec spáchal sebevraždu, aby se k ní skutečně připojil. Třetí bratr se celý život skrýval před Smrtí pomocí pláště, dokud konečně nedosáhl zralého stáří, a plášť dal svému synovi. Nakonec se se Smrtí „setkali jako staří přátelé“ a odešli jako sobě rovní.
Předměty zmíněné v příběhu se staly legendárními artefakty známými společně jako Smrtelné relikvie. Pokud by se spojily, udělaly by nositele nesmírně mocným, „Pána smrti“. (Brumbál později uvádí, že skutečným Pánem smrti je ten, kdo akceptuje, že je to nevyhnutelné, podobně jako to udělal Ignotus. Brumbál byl také tím, kdo nakonec odhalil, že ti tři bratři byli Peverellovi, ačkoliv věří, že příběh o tom, jak předměty dostali, je výmysl, který by se přirozeně objevil kolem tak mocných předmětů, zatímco Peverellovi ty předměty prostě vytvořili.)
Lord Voldemort hledal bezovou hůlku, protože věřil, že mu umožní porazit Harryho Pottera. Byl to však Harry sám, kdo se dočasně stal Pánem smrti, když nakonec sjednotil všechny tři artefakty.
Kniha, jak je vidět v Harry Potter: Wizards Unite