Co je to držák na pytle?
Držitel tašky je neformální termín používaný pro označení investora, který drží pozici v cenném papíru, jehož hodnota klesá, až se propadá do bezcennosti. Držitel tašky si ve většině případů tvrdošíjně ponechá svůj podíl po delší dobu, během níž hodnota investice klesne na nulu.
Klíčové způsoby
Pochopení držáků tašek
Podle webu Urban Dictionary pochází termín „držák pytlíků“ z doby Velké hospodářské krize, kdy lidé na polévkových frontách drželi pytlíky od brambor naplněné jejich jediným majetkem. Od té doby se tento termín objevil jako součást novodobého investičního lexikonu. Jeden bloger, který píše na téma investování penny stock, kdysi vtipkoval o založení podpůrné skupiny s názvem „Anonymní držáci pytlíků“.
Držitelem tašky se rozumí investor, který symbolicky drží „tašku s akciemi“, která se postupem času stala bezcennou. Předpokládejme, že investor koupí 100 akcií nově založeného technologického start-upu. I když cena akcií během počáteční veřejné nabídky akcií (IPO) předběžně stoupá, poté, co analytici začnou zpochybňovat pravdivost obchodního modelu, začne rychle klesat.
Následné zprávy o špatných výdělcích signalizují, že se firma potýká s problémy, a cena akcií se následně dále propadá. Investor, který je odhodlán udržet si akcie i přes tento neblahý sled událostí, je držitelem tašky.
Držáky tašek často podlehnou dispozičnímu efektu nebo potopenému nákladovému klamu, což způsobí, že se na svých pozicích drží iracionálně dlouhou dobu.
Averze ztrát a efekt dispozice
Existuje několik důvodů, proč by si investor mohl podržet nesplácené cenné papíry. Za prvé, investor může zcela zanedbávat své portfolio a pouze si není vědom klesající hodnoty akcie.
Je pravděpodobnější, že si investor pozici udrží, protože její prodej znamená v první řadě uznání špatného investičního rozhodnutí. A pak je tu fenomén známý jako dispoziční efekt, kdy investoři mají tendenci předčasně prodávat akcie cenného papíru, jehož cena roste, zatímco tvrdohlavě si ponechávají investice, které klesají na hodnotě.Jednoduše řečeno, investoři psychicky nesnášejí, když prodělávají více, než se radují z výhry, takže se následně upínají k naději, že se jejich ztrátové pozice odrazí zpět.
Tento jev se vztahuje k teorii vyhlídek, kdy se jednotlivci rozhodují na základě domnělých zisků, nikoli domnělých ztrát. Tuto teorii ilustruje příklad, že lidé raději dostanou 50 dolarů, než aby dostali 100 dolarů a přišli o polovinu této částky, i když jim v obou případech nakonec zůstane 50 dolarů.
V jiném příkladu jednotlivci odmítají pracovat přesčas, protože jim mohou vznikat vyšší daně. I když na tom nakonec vydělají, odchozí prostředky se jim v hlavě rýsují ve větší míře.
Faleš utopených nákladů
Klam utopených nákladů je dalším důvodem, proč se investor může stát držitelem tašky. Utopené náklady jsou nevratné náklady, které již vznikly.
Předpokládejme, že investor nakoupí 100 akcií za 10 dolarů za akcii, v transakci oceněné na 1000 dolarů. Pokud akcie klesne na 3 dolary za akcii, tržní hodnota podílu je nyní pouhých 300 dolarů. Proto je ztráta 700 dolarů považována za utopené náklady. Mnoho investorů je v pokušení počkat, až se akcie vrátí do 1000 dolarů, aby se jim investice vrátila, ale ztráty se již staly utopenými náklady a měly by být považovány za trvalé.
A konečně, mnoho investorů drží akcie příliš dlouho, protože pokles hodnoty je nerealizovaná ztráta, která se neprojeví v jejich skutečném účetnictví, dokud není prodej dokončen. Toto držení v podstatě oddaluje nevyhnutelné.
Zvláštní úvahy
Prakticky vzato existuje několik způsobů, jak určit, zda je akcie pravděpodobným kandidátem na držitele tašky. Pokud je například společnost cyklická, kde cena jejích akcií má tendenci kolísat spolu s poruchami v ekonomice, pak je slušná šance, že odjíždění v těžkých obdobích může vést k obratu v ceně akcií.
Pokud jsou ale základy firmy ochromeny, cena akcií se už nemusí nikdy zotavit. V důsledku toho může sektor akcií signalizovat své šance na překonání, a to v dlouhodobém horizontu.