Tento čaroděj, na rozdíl od svého otce, cítil, že ti bez magie jsou bezcenní. Po jeho smrti mu otec zanechal svůj „šťastný jednonohý hrnec na vaření“ se střevíčkem uvnitř, místo zlata, které očekával. Jeho otec napsal synovi vzkaz, doufaje, že „nikdy nebude hrnec potřebovat“. Syn se na to velmi zlobil a rozhodl se ho použít jako odpadkový koš.
Když jeho otec, soucitný čaroděj, pomáhal místním mudlům tím, že používal svůj „kouzelný hrnec“ k léčení lidských nemocí, obrátili se vesničané o stejné služby na jeho syna. Ze syna se však vyklubal chladnokrevný muž, který odmítal každého, kdo vyhledal jeho pomoc. Jako takový hrnec začal bujet projevy forem neléčených nemocí, kterými vesničané trpěli. Hrnec také začal nepřetržitě poskakovat na noze, což vyústilo v nekonečný křik.
Čaroděj a hrnec odchází z vesnice
Syn to nakonec vzdal a utíkal městem a křičel na vesničany, aby se na něj přišli podívat, aby napravili jejich neduhy. Když je pomocí kouzla uzdravil, začaly děsivé projevy na hrnci mizet. Nakonec se hrnec vrátil do své původní podoby a syn mohl na nohu hrnce vsunout střevíček. Jakmile to bylo hotovo, odešel s hrncem z vesnice, aby šel pomáhat jiným lidem.
Na rozdíl od svého otce byl tento čaroděj chladnokrevný muž, který odmítal každého, kdo vyhledal jeho pomoc. Cítil, že lidé, kteří neumí čarovat, jsou bezcenní. Také se nestaral o otcovu smrt a zlobil se, že mu otec nenechal žádné peníze, což dokazovalo, že byl neobyčejně sobecký a lhostejný. Nakonec se však rozhodl pomoci lidem, kteří potřebovali jeho pomoc.
Kouzelné schopnosti a dovednosti
Čaroděj měl se svým otcem složitý vztah, protože měli dva různé pohledy na to, jak se věci mají. Syn si myslel, že ti, kteří neumí čarovat, jsou bezcenní, což byla myšlenka, kterou o několik let později sdíleli i kouzelničtí fanatici, když začalo mudlovské pronásledování čarodějů a čarodějnic.
Když mu otec odkázal jen starý hrnec na vaření a střevíček, proklínal otcovu věkem obměkčenou mysl tak, jak očekával zlato. Avšak poté, co okusil mudlovské trápení, probudilo se jeho svědomí a on souhlasil, že použije svou magii, aby pomohl svým mudlovským sousedům stejně jako jeho otec před ním.
Čaroděj měl pocit, že mudlové jsou k ničemu, a proto jim odmítl pomoci, když ho požádali o pomoc. Na rozdíl od svého otce, který byl dobrým člověkem, který vždy pomáhal lidem, čaroděj odmítal každého, kdo vyhledal jeho pomoc. Nakonec čaroděj okusil mudlovskou mizérii a začal používat svou magii, aby jim pomohl.