Zeta-Jonesová se prosadila v Hollywoodu rolemi v akčním filmu Zorrova maska (1998) a loupežném filmu Podvod (1999). Kritici ocenili její ztvárnění pomstychtivé těhotné ženy ve filmu Traffic (2000) a vražednou zpěvačku v muzikálovém filmu Chicago (2002). Ta získala mimo jiné ocenění Akademie a ceny BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Velkou část dekády hrála v prestižních filmech, včetně černé komedie Nesnesitelná krutost (2003), loupežného filmu Ocean’s Twelve (2004), komedie Terminál (2004) a romantické komedie No Reservations (2007). Po částech v menších filmech následovalo snížení pracovní zátěže, během kterého se vrátila na jeviště a ztvárnila stárnoucí herečku v A Little Night Music (2009), která získala cenu Tony. Zeta-Jonesová pokračovala v práci přerušovaně i v roce 2010s, kdy hrála v psychologickém thrilleru Vedlejší účinky (2013) a akčním filmu Red 2 (2013).
Zeta-Jones obdržela Oscara, Filmovou cenu Britské akademie a cenu Tony a v roce 2010 byla jmenována komandérkou Řádu britského impéria (CBE) za své filmové a humanitární úsilí. Podporuje různé charitativní organizace a nadace a je prominentní celebritou podporující značky. Její boj s depresí a bipolární poruchou II byl dobře zdokumentován médii. Je vdaná za herce Michaela Douglase, se kterým má dvě děti.
Raný život a počáteční kariéra na jevišti
Okres Mumbles, kde Zeta-Jones žila jako teenager
Její matka poslala Zetu-Jonesovou do taneční školy Hazel Johnsonové, když jí bylo pět let. Od mládí se účastnila školních divadelních představení a získala si pozornost místních médií, když její ztvárnění písně Shirley Basseyové vyhrálo talentovou soutěž Junior Star Trail. Jako součást tanečního souboru pravidelně jezdila na výlety do Londýna, kde se ucházela o role v divadle. V devíti letech byla vybrána, aby hrála jednu z osiřelých dívek ve West Endské inscenaci muzikálu Annie, a v jedenácti se stala národní mistryní ve stepu. V roce 1981 hrála hlavní roli Annie v inscenaci muzikálu ve Swansea Grand Theatre. O dva roky později hrála hlavní roli Tallulah ve West Endské inscenaci Bugsyho Malonea. Když jí bylo patnáct, Zeta-Jonesová opustila školu, aniž by získala O-levely, a přestěhovala se do Londýna, aby se věnovala herecké kariéře na plný úvazek; byla zasnoubená, aby účinkovala v turné inscenaci The Pajama Game. Zeta-Jones popsala svá teenagerská léta v Londýně a řekla: „Stála jsem ve frontě na konkurzy a pak jsem si převlékla kostým nebo si oblékla jiný trikot a šla znovu na konkurz. Možná mi to trvalo dva pokusy, ale vždycky jsem tu práci dostala. Přišla jsem na to, co chtějí.“ Pokračovala v navštěvování nezávislých uměleckých vzdělávacích škol v Chiswicku v Londýně, kde absolvovala tříletý kurz muzikálového divadla.
1990–1996: Screenový debut a kariérní boje
V roce 1990 měla Zeta-Jonesová filmový debut ve filmu 1001 nocí režiséra Philippa de Brocy. Jedná se o adaptaci perské bajky Tisíc a jedna noc, francouzsko-italská produkce líčí příběh z perspektivy Šeherezády (Zeta-Jonesová), jedné z nevěst krále Šaríra (Thierry Lhermitte). Film nebyl dobře přijat v pokladnách a podle de Brocova nekrologu v The Daily Telegraph je film „nejlépe připomínán pro své zábavné nahé scény“. Větší úspěch následoval, když v letech 1991 až 1993 hrála po boku Davida Jasona a Pam Ferrisové v britském dobovém komediálně-dramatickém televizním seriálu The Darling Buds of May. Zeta-Jonesová, adaptovaná ze stejnojmenného románu H. E. Batesové, hrála roli nejstarší dcery rodiny žijící na venkově v Británii 50. let. Seriál byl v té době nejlépe hodnoceným televizním pořadem v zemi a Zeta-Jonesová si za něj získala široké veřejné uznání; řekla: „Doslova, s jednou hodinou televize se můj život úplně změnil. Nemohla jsem nikam jít“.
1998–2000: Hollywoodský průlom a úspěch
Zeta-Jones na premiéře filmu Entrapment na 52. filmovém festivalu v Cannes v roce 1999
Steven Spielberg si všiml Zeta-Jones ve filmu Titanic a doporučil ji Martinu Campbellovi, který režíroval Masku Zorra (1998) pro Spielbergovu produkční společnost. Campbell ji obsadil jako hlavní dámu před Izabellou Scorupco, která byla jeho původní volbou pro tuto roli. Film, ve kterém hrají Anthony Hopkins a Antonio Banderas, vypráví příběh Zorra (Hopkins), latinského válečníka, který se vydá pomstít smrt své ženy a najít svou ztracenou dceru Elénu (Zeta-Jones). Našla podobnosti mezi svou „nestálou“ keltskou osobností a temperamentem latinského válečníka, kterého hrála, a v rámci přípravy studovala tanec, jízdu na koni a boj s mečem. Natáčení akčních a tanečních sekvencí v těžkých korzetech ve vlhké mexické poušti se ukázalo být pro Zeta-Jones výzvou, ale zjistila, že tato zkušenost „stojí za utrpení“. Maska Zorra byla pozitivně přijata kritikou a vydělala po celém světě přes 250 milionů amerických dolarů. Peter Travers napsal pro Rolling Stone komentář, že „Zeta-Jonesová nepotřebuje žádné lekce v tom, jak být nádherná“ a pochválil ji za to, že proměnila „bitvu v lahodnou hru strip-fencing“. Role se pro ni ukázala jako průlomová a byla nominována na filmovou cenu MTV za nejlepší průlomový výkon.
2001–2004: Chicago a další role
Zeta-Jones na předávání cen Hasty Pudding Woman of the Year v roce 2005
V roce 2004 ji Spielberg oslovil, aby hrála nejistou letušku v jeho komedii Terminál, filmu o muži (Tom Hanks), který je uvězněn na mezinárodním letišti JFK, když je mu odepřen vstup do Spojených států. Spielberg chtěl, aby hrála roli ženy se silnou vůlí, se zranitelností v její postavě, ale A. O. Scott měl pocit, že to vyznělo tak, že ji využívá pro „její vzhled spíše než pro její klenutý, sebezesměšňující důvtip, který je její tajnou zbraní jako komické herečky“. Komerčně si Terminál vedl dobře. Poté spolupracovala se Soderberghem na filmu Ocean’s Twelve, pokračování loupežného filmu Ocean’s Eleven (2001), který ji také znovu spojil s hvězdami Clooneym, Pittem a Robertsem. V produkci, která se natáčela v několika zemích po celé Evropě, Zeta-Jones hrála Isabel Lahiri, agentku Europolu, a zamilovanost Pittovy postavy. Paul Clinton ze CNN poznamenává, že „dominuje plátnu pokaždé, když se nadechne“.[80] Ken Tucker z New York magazine argumentoval, že její postava je pro děj filmu nadbytečná.[81] Navzdory rozdělujícím kritikům vydělalo pokračování celosvětově přes 360 milionů amerických dolarů.[82][83]
2005–2010: Snížení pracovní zátěže a návrat na jeviště
Legenda o Zorrovi (2005), pokračování Maska Zorra, viděla Zeta-Jones zopakovat svou roli Elény po boku Banderase. Děj se odehrává deset let po prvním filmu a pokračování sleduje Elénu, která bojuje s manželským životem. Na rozdíl od originálu se film nelíbil kritikům a byl komerčním zklamáním.[84][85] V roce 2006 neměla žádné filmové uvedení. Životopisný snímek Harryho Houdiniho s názvem Skutky vzdorující smrti (2007), v němž hrál Guy Pearce jako eskapolog Houdini, představoval Zetu-Jones jako skotského podvodníka. Produkce dostala pouze omezené divadelní uvedení.[86][87]
V roce 2007 si Zeta-Jones zahrála po boku Aarona Eckharta a Abigail Breslin v romantické komedii No Reservations, remaku německého filmu Mostly Martha (2001). No Reservations vypráví příběh ambiciózní šéfkuchařky (Zeta-Jones), jejíž život se změní k lepšímu, když přijme svou mladou neteř (Breslin) po smrti své sestry. V rámci přípravy na svou roli pracovala v kuchyni a obsluhovala u stolů v restauraci Fiamma Osteria v New Yorku.[88][89] Claudia Puig z USA Today si myslela, že Zeta-Jones „září jako postava, která jemně vyvažuje zneklidňující rezervovanost sympatickým půvabem“, a Ebert, přestože se jí film nelíbil, zjistil, že je ve své roli „přesvědčivá“.[90][91] S celosvětovým výdělkem 92 milionů amerických dolarů zaznamenal film konečný komerční úspěch Zeta-Jones desetiletí.[92]
Po Bez rezervací Zeta-Jones v následujících pěti letech výrazně snížila své pracovní vytížení. Zaměřila se na svou rodinu a zdraví, neboť jí byla diagnostikována bipolární porucha II, a její občasná herecká vystoupení byla v menších produkcích.[93][94] Vzala na sebe roli čtyřicetileté matky, kterou přitahoval mladší muž (Justin Bartha) v romantické komedii The Rebound. Produkce byla v letech 2009-10 uvedena divadelně na trzích mimo Spojené státy, ale kvůli finančním potížím jejího distributora, The Film Development, film nebyl uveden divadelně v Americe.[95][96]
Zeta-Jones na slavnostním předávání cen Drama Desk Award v roce 2010, kde získala ocenění Vynikající herečka v muzikálu za roli ve hře A Little Night Music
Zeta-Jonesová se vrátila na jeviště v roce 2009 s obnovením muzikálu A Little Night Music, který znamenal její broadwayský debut. Muzikál se odehrává ve Švédsku na počátku dvacátého století a sleduje vztah mezi třemi lidmi (Zeta-Jonesová, Angela Lansburyová a Alexander Hanson) během večera. Hrála Desirée Armfeldtovou, stárnoucí herečku, a obzvláště ji přitahovala složitost hry, když říkala: „Nejsou tam žádné jazzové ruce, žádné vysoké kopy, žádné síťované punčochy, … Není to jeden z těch pořadů, kde můžete hrabat asi tři palce a vyjít druhým koncem. Můžete hrabat a hrabat a hrabat a hrabat“. Neposlouchala minulé nahrávky písní ve hře, aby do nich mohla vnést svou vlastní interpretaci. Claire Prentice z The Daily Telegraph napsala, že Zeta-Jones vnesla do svého ztvárnění písně „Send in the Clowns“ „tichou, přemýšlivou palčivost“, ale Emma Brocks z The Guardian poznamenala, že „se svým hezkým hlasem, hlavou zmítající se sem a tam, [zdá se], že se uchází o divadelní školu“.[97] Za svůj výkon Zeta-Jones získala Drama Desk Award pro vynikající herečku v muzikálu a Tony Award pro nejlepší herečku v muzikálu.[98][99]
2012–dosud: Návrat k filmu
V akčním komediálním filmu Červená 2 (2013), pokračování filmu Červená z roku 2010, si Zeta-Jonesová zahrála svůdnou ruskou dvojitou agentku po boku Bruce Willise, Helen Mirrenové a Mary-Louise Parkerové. K projektu, který sleduje komická dobrodružství vysloužilých špionů, ji přitáhla „akce, humor, [a] jeho jazyková kvalita“.[113] Justin Lowe, píšící pro The Hollywood Reporter, poznamenal, že Zeta-Jonesová „skvěle zvládá směs svůdnosti a hrozby ruské špionky Katji“, a s celosvětovým výdělkem 148 milionů dolarů se film stal jejím největším kasovním úspěchem od dob No Reservations.[114][115]
Po Red 2 si Zeta-Jones vzala další studijní volno od herectví.[113] V roce 2016 si zahrála po boku Billa Nighyho a Tobyho Jonese v britské válečné komedii Tátova armáda, založené na stejnojmenném televizním sitcomu. Byla obsazena do role okouzlující novinářky, která referuje o četě britské domobrany se sídlem ve Walmington-on-Sea.[116] Catherine Bray z Variety shledala film jako „přívětivé, ale skřípavé vzkříšení“ populárního sitcomu a domnívala se, že zatímco Zeta-Jones „trefuje požadovanou jedinou notu s jistým duchem“, je v něm „všeobecně málo využívána“.[117] Stejně jako v srpnu 2016 má Zeta-Jones ztvárnit kolumbijskou drogovou baronku Griseldu Blanco v životopisném filmu Kmotr.[118] Zavázala se také hrát herečku Olivii de Havilland ve Feudu, antologii televizního seriálu od Ryana Murphyho o rivalitě mezi herečkami Joan Crawford a Bette Davis (hrají ji Jessica Lange a Susan Sarandon).[119]
Kromě toho, že se věnuje své herecké kariéře, podporuje Zeta-Jones různé charitativní organizace a nadace. Je patronkou Swansea’s Longfields Day Centre for the disabled, a věnovala centru značné dary.[120] V roce 2001 vydražila oblečení, které nosila v Masce Zorra (1998), aby získala finanční prostředky pro pacienty s AIDS v Africe.[121] V roce 2005 se stala velvyslankyní charitativní organizace National Society for the Prevention of Cruelty to Children, a zahájila Full Stop apel ve Walesu, aby zvýšila povědomí o zneužívání dětí.[122] Podpořila také další charitativní organizace pro děti, jako je mimo jiné International Centre for Missing & Exploited Children a The Noah’s Ark Appeal.[123][124] Zeta-Jones je také zakládající moderátorkou A Fine Romance, každoročního charitativního programu, který pomáhá získávat finanční prostředky pro Motion Picture & Television Fund, a je jedním z členů nadace Cinema for Peace Foundation.[125][126]
Zeta-Jones se začátkem 90. let krátce věnovala pěvecké kariéře. V roce 1992 propůjčila svůj hlas postavě Jeana Simmonse v muzikálovém převyprávění Spartaka Jeffa Wayna s názvem Jeff Wayne’s Musical Version of Spartacus.[127] O tři roky později vydala svůj první singl „In the Arms of Love“ na Wayne’s Wow! Records.[128] Později zpívala „True Love Ways“, duet s Davidem Essexem v roce 1994.[129] Zeta-Jones také vystupovala jako reklamní mluvčí několika značek a produktů. V roce 2002 byla jmenována globální ambasadorkou kosmetické společnosti Elizabeth Arden, Inc.[130] Ve stejném roce podepsala smlouvu s telefonní společností T-Mobile za odhadovaných 10 milionů amerických dolarů ročně, což z ní v té době dělalo nejlépe placenou podporu celebrit.[131][132]
Zeta-Jones s manželem Michaelem Douglasem na Vanity Fair párty pro filmový festival Tribeca 2012
Zeta-Jones se seznámila s hercem Michaelem Douglasem, s nímž má společné narozeniny a který je o 25 let starší než ona, na filmovém festivalu v Deauville ve Francii v srpnu 1998 poté, co je uvedl Danny DeVito.[135][136] Zasnoubili se 31. prosince 1999 a vzali se v hotelu Plaza v New Yorku 18. listopadu 2000 poté, co byl dokončen Douglasův rozvod.[137] Ostře sledovaný obřad, který stál odhadem 1,5 milionu liber, nazvala BBC „svatbou roku“.[138] Pár podepsal s časopisem OK! smlouvu na uveřejnění fotografií z události v hodnotě 1 milionu liber a zbytek tisku nesměl vstoupit.[138] Navzdory tomu fotograf na volné noze tajně nafotil obřad, který byl poté prodán časopisu Hello!. Pár úspěšně zažaloval časopis za narušení soukromí.[138][139]
Douglas a Zeta-Jones mají dvě děti, syna Dylana Michaela (narozen v srpnu 2000)[140] a dceru Carys Zetu (narozena v dubnu 2003).[141] Rodina žila do roku 2009 na Bermudách a od roku 2016 žije v zemi v New Yorku.[113][142] V roce 2010 byla Douglasovi diagnostikována rakovina jazyka a Zeta-Jones to považovala za stresující.[113] Tento spouštěč vedl k tomu, že Zeta-Jones trpěla depresemi a navzdory počátečním obavám veřejně mluvila o tom, že trpí bipolární poruchou II.[113][143] Vyhledala léčbu tím, že se v roce 2011 přihlásila do nemocnice a v roce 2013 znovu.[113][144] Kvůli stresu z obou jejich nemocí se manželé rozhodli žít v roce 2013 odděleně, i když bez právních kroků směřujících k rozluce nebo rozvodu.[145][146] Usmířili se v roce 2014, Douglas uvedl, že jsou „silnější než kdy jindy“.[147]
Zeta-Jones na benefičním galavečeru Drama League v roce 2010
Na počátku nového tisíciletí patřila Zeta-Jonesová mezi nejlépe placené herečky v Hollywoodu.[148] Novinářka Sheila Johnstonová z deníku The Daily Telegraph v roce 2010 popsala Zetu-Jonesovou jako „vrcholný samočinný úspěch“, která „neustále dělala odvážná rozhodnutí a velmi pěkně se vyparádila do svůdné hvězdy, z níž vyzařuje klasická… značka velkoplošného půvabu“. Guy Adams z deníku The Independent považuje její osobnost za „samočinnou a energickou“, ale všímá si jejího „ocelového jádra“ v její osobě mimo obrazovku. Její všestrannost byla kritiky zdůrazněna.[133][149]
Za svou roli v Chicagu (2002) byla Zeta-Jones oceněna Oscarem, cenou SAG a cenou BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Získala dvě nominace na Zlatý glóbus: za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (2000) a za nejlepší ženský herecký výkon v komedii nebo muzikálu pro Chicago (2002). V roce 2010 byla jmenována komandérem Řádu britského impéria (CBE) za svou filmovou a charitativní činnost.[153]