Co je eurozóna?
Eurozóna, oficiálně známá jako eurozóna, je geografický a ekonomický region, který se skládá ze všech zemí Evropské unie, které plně začlenily euro jako svou národní měnu. Od roku 2022 se eurozóna skládá z 19 zemí Evropské unie (EU): Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.V eurozóně žije přibližně 340 milionů lidí.
Klíčové způsoby
Pochopení eurozóny
Eurozóna je jedním z největších hospodářských regionů na světě a její měna, euro, je ve srovnání s ostatními považována za jednu z nejlikvidnějších. Měna tohoto regionu se v průběhu času dále rozvíjí a zaujímá významnější postavení v rezervách mnoha centrálních bank. Často se používá jako příklad při studiu trilemmů, což je ekonomická teorie, která předpokládá, že státy mají tři možnosti při rozhodování o svých mezinárodních měnových politikách.
Dějiny eurozóny
V roce 1992 podepsaly země tvořící Evropské společenství (EK) Maastrichtskou smlouvu, čímž vznikla EU. Vytvoření EU mělo několik oblastí zásadního dopadu – obecně vzato podporovalo větší koordinaci a spolupráci v politice, ale mělo konkrétní dopady na občanství, bezpečnostní a obrannou politiku a hospodářskou politiku.
Pokud jde o hospodářskou politiku, cílem Maastrichtské smlouvy bylo vytvoření společné hospodářské a měnové unie s centrálním bankovním systémem – Evropskou centrální bankou (ECB) – a společnou měnou (eurem).
Za tímto účelem smlouva požadovala volný pohyb kapitálu mezi členskými státy, který pak gradoval do zvýšené spolupráce mezi národními centrálními bankami a do většího sladění hospodářské politiky mezi členskými státy. Posledním krokem bylo zavedení samotného eura spolu s realizací jednotné měnové politiky vycházející z ECB.
Zvláštní úvahy
Z různých důvodů nejsou všechny státy EU členy eurozóny. Dánsko se rozhodlo ze vstupu vystoupit, i když tak může učinit v budoucnu. Některé státy EU dosud nesplnily podmínky potřebné pro vstup do eurozóny. Jiné země se rozhodnou používat vlastní měnu jako způsob, jak si udržet finanční nezávislost, pokud jde o klíčové ekonomické a měnové otázky.
Některé země, které nejsou členy EU, přijaly euro jako svou národní měnu. Vatikán, Andorra, Monako a San Marino mají měnové dohody s EU, které jim za určitých omezení umožňují vydávat vlastní měnu euro.
Požadavky na vstup do eurozóny
Aby státy EU mohly vstoupit do eurozóny a používat euro jako svou měnu, musí splnit určitá kritéria skládající se ze čtyř makroekonomických ukazatelů, které se zaměřují na cenovou stabilitu, zdravé a udržitelné veřejné finance, trvalost konvergence a stabilitu směnných kurzů.
Aby stát EU prokázal cenovou stabilitu, musí prokázat udržitelnou cenovou výkonnost a průměrnou inflaci nepřesahující 1,5 procenta nad mírou tří členských států s nejlepšími výsledky. Aby vláda prokázala zdravé veřejné finance, musí hospodařit s rozpočtovým schodkem nepřesahujícím 3% HDP a držet veřejný dluh nepřesahující 60% HDP.
Trvalost konvergence státu se posuzuje prostřednictvím jeho dlouhodobých úrokových sazeb, které nemohou být vyšší než 2 procenta nad sazbou ve třech členských státech s nejstabilnějšími cenami. A konečně, stát musí prokázat stabilitu kurzu účastí v mechanismu směnných kurzů (ERM) II po dobu nejméně dvou let „bez silného napětí“ a bez devalvace vůči euru.