Strýc Walt, proslulý pamětník, pro nás sleduje vývoj předfotografických lidských pokusů o zobrazení pohybu prostřednictvím statických obrazů. Od jeskynních maleb z doby 30 000 let před naším letopočtem, přes takové experimenty, jako je zoetrope, diapozitivy luceren a další metody projekce obrazu, Disney vysvětluje a předvádí dochované příklady historických předchůdců filmové animace. Posléze vypráví natočené rekonstrukce pokroků konce 19. století při prezentaci zázračných pohyblivých obrazů veřejnosti; poté identifikuje hlavní průkopníky animovaných filmů němé éry a poskytuje ukázky z jejich práce (Vtipné fáze legračních tváří J. Stuarta Blacktona, Dinosaurus Gertie Winsora McKaye, sérii podplukovníka Heezy Lháře J.R. Braye, Bobby Bumps Earla Hurda, Kocoura Pata Sullivana a Otto Messmera a Grouch Chasers Raoula Barrea).
„Je zřejmé, že historie animace se nezastavila u Pinocchia. Neomezuje se jen na studio Disney, dokonce ani v rámci hranic jedné země. Stejně jako se Walt učil a půjčoval si od svých předchůdců, on zase přímo ovlivnil mnoho dnešních kreativních animátorů. Disney studio bylo mezinárodním tréninkovým prostorem pro mnohé, kteří nyní předvádějí své vlastní osobité styly a techniky s novými kreslenými postavičkami, omezenou animací – levnou, zkratkovou verzí umění: jednoduchou, přesto novou a odlišnou – a dokonce i animaci pomocí počítače.
„Dnes se filmaři po celém světě obracejí k animaci jako cennému komunikačnímu nástroji. Ať už je poselství vtipné, smutné nebo jen informativní, animace má univerzální přitažlivost. Přitahuje a poutá pozornost mladých i starých, sofistikovaných i primitivních; a často zůstává stejně svěží jako v den, kdy vznikla. Je to drahé a časově náročné umění. Ale jak už dávno zjistil onen pračlověk, animace zřejmě uspokojuje, jako málokterá jiná věc, univerzální touhu člověka komunikovat se svými bližními.“