FR Jugoslávie SFR/FPR Jugoslávie DF Jugoslávie Jugoslávské království
Mince v hodnotě 2 dinárů je oběživo Jugoslávie, bývalé země jihovýchodní Evropy, která existovala ve 20. a na počátku 21. století. V letech 1925-2002 byla vydána ve 13 hlavních typech: jeden v rámci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, dva v rámci Království Jugoslávie, jeden v rámci Demokratické federativní Jugoslávie (DF Jugoslávie) i Federativní lidové republiky Jugoslávie (FPR Jugoslávie), pět v rámci Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFR Jugoslávie) a tři v rámci Svazové republiky Jugoslávie (FR Jugoslávie; později známé jako Srbsko a Černá Hora).
První mince tohoto nominálu byla vydána v roce 1925, na počátku vlády krále Alexandra I. (1888-1934; r. 1921-1934). Na tento kus pak v roce 1939 navázaly dvě nové mince v hodnotě 2 dinárů (každá s datem 1938). Tyto dva kusy, vydané za krále Petra II (1923-1970; r. 1934-1945) a jeho regenta, knížete Pavla Karađorđeviće (1893-1976), se liší jen nepatrně v designu, ale přesto jsou ve většině publikací o mincích popisovány jako samostatné typy. Všechny tři výše uvedené mince měly zpočátku nominální hodnotu odpovídající 2,00 jugoslávským srbským dinárům. V době, kdy byla Jugoslávie na jaře 1941 napadena mocnostmi Osy, byla již mince Alexandr stažena z oběhu. Oba Petrovy 2 dináry se však v srbské oblasti okupované Jugoslávie používaly až do roku 1942 a měly hodnotu 2,00 srbských dinárů, tedy 1⁄125 říšské marky.
Protože během druhé světové války přestal platit jugoslávský srbský dinár, byla po osvobození Jugoslávie na jaře 1945 zavedena nová měna – federální dinár. V tomto roce byl Demokratickou federativní Jugoslávií distribuován nový 2 dináry nominální hodnoty. Po něm následovala v roce 1954 mince (s datem 1953) Federativní lidové republiky Jugoslávie a v roce 1964 další kus (s datem 1963) Socialistické federativní lidové republiky Jugoslávie. Všechny tři mince byly zpočátku v oběhu v hodnotě 2,00 dinárů federace. Koncem roku 1956 byl kus z roku 1945 demonetizován a stažen z oběhu. Přestože byl federační dinár v roce 1966 nahrazen tvrdým dinárem, pozdější mince původní měny v hodnotě 2 dináry zůstaly v platnosti za 0,02 tvrdého dináru, než byly v polovině roku 1968 staženy z oběhu.
V rámci nové jugoslávské měny byly poté zavedeny tři mince v hodnotě 2 dinárů, z nichž každá měla nominální hodnotu 2,00 dinárů. První dvě, pamětní mince s datem 1970 na oslavu Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) a standardní oběživo, byly vydány v roce 1971. Druhý jmenovaný pak byl ražen každoročně až do roku 1981, kdy se na veřejnosti poprvé objevil druhý standardní oběžný typ. Tato mince se vyráběla až do roku 1986. Všechny tyto kusy byly nakonec v roce 1988 demonetizovány.
V roce 1990 byl jugoslávský tvrdý dinár nahrazen konvertibilním dinárem v kurzu 10 000 ku 1. V rámci této měny byl vydán pouze jeden kus v hodnotě 2 dinárů, který se vyráběl každoročně v letech 1990-1992. Mince, která měla původně nominální hodnotu 2,00 konvertibilního dináru, byla v polovině roku 1992 stažena a demonetizována.
Další oběživo v hodnotě 2 dinárů zavedla Svazová republika Jugoslávie v roce 1992 jako součást nového jugoslávského reformovaného dináru. Před demonetizací v polovině roku 1993 měl hodnotu 2,00 dinaru.
V polovině roku 1993, kdy byl vydán dinár „1993“ neboli říjnový dinár, byla zavedena další oběžná mince v hodnotě 2 dinárů. Ta obíhala velmi krátce v hodnotě 2,00 dináru „1993“, než byla ke konci roku 1993 demonetizována.
Pod označením „1994“ nebo lednový dinár nebyly vyrobeny žádné mince v hodnotě 2 dinárů. Další mince tohoto nominálu, součást jugoslávského dináru novi, pak byla vyráběna v letech 2000 až 2002. Tento kus obíhal v hodnotě 2,00 novi dinara v Srbské republice v letech 2000 až 2003. Od té doby se v Republice srbské a její nástupnické suverénní Republice srbské používal za 2,00 srbských dinárů až do roku 2010.
Všechny mince distribuovala Národní banka Jugoslávie (nyní Národní banka Srbska) a její předchůdkyně, Národní banka Království Jugoslávie a Národní banka Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. S výjimkou typu z roku 1925, který byl ražen v mincovně Francouzské mincovní společnosti v Poissy ve Francii a v Královské belgické mincovně v Bruselu v Belgii, byl každý z těchto kusů ražen v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí (srbochorvatsky Zavod za izradu novčanica i kovanog novca) v Bělehradě v Jugoslávii (v dnešním Srbsku).
Mince srbského dináru (1925-1938)
Mince Alexandra I. (1925)
1. prosince 1918, téměř měsíc po skončení první světové války (1914-1918), bylo Srbské království sjednoceno s Černou Horou a Státem Slovinců, Chorvatů a Srbů do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (hovorově „Jugoslávie“). Předchozí srbský panovník Petr I. Karađorđević (1844-1921; r. 1918-1921) byl prohlášen králem nově vzniklého státu a jeho dynastie, rod Karađorđevićů, byla ustanovena jako královský rod země. Po Petrově smrti v roce 1921 byl jeho druhý nejstarší syn Alexander Karađorđević prohlášen za dalšího krále Srbů, Chorvatů a Slovinců. Když se stal králem, přijal panovnické jméno Alexandr I. (srbochorvatsky Aleksandar I.).
Kvůli změně vedení povolila Národní banka Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1925 výrobu nové série mincí v nominálních hodnotách 50 para a 1, 2 a 20 dinárů. S výjimkou 20 dináru byly tyto mince určeny k používání vedle mincí v hodnotě 5, 10 a 25 para, které byly v oběhu od roku 1920. Mince série 2 dináry byla vydána 5. září 1925 a zůstala v oběhu až do 20. dubna 1940. Byla ražena na zakázku v mincovně Poissy ve Francii a v belgické Královské mincovně a jejím autorem byl Henri-Auguste Patey (1855-1930), tehdejší Graveur général des monnaies (generální rytec mincí) pařížské monarchie.
Mince o hmotnosti 2 dinárů, která byla vyrobena teprve v roce 1925, je vyrobena ze slitiny mědi a niklu o hmotnosti 75 % a 25 % a měří 5 gramů, průměr 23 mm a tloušťku 2,05 mm. Má zarovnání mince a rýhovaný okraj a stejně jako většina mincí má kulatý tvar. Ráfky obou stran mince jsou vyvýšené a zdobené zubatým okrajem.
Ve středu averzu se nachází vlevo obrácené poprsí krále Alexandra I. Cyrilský nápis „АЛЕКСАНДАР I КРАЉ СРБА, ХРВАТА И СЛОВЕНАЦА“ (romanizováno: Aleksander I, Kralj Srba, Hrvata, i Slovenaca), což v překladu ze srbochorvatštiny znamená „Alexander I, král Srbů, Chorvatů a Slovinců“, částečně obepíná vyobrazení a táhne se po směru hodinových ručiček od levého dolního okraje mince k pravému dolnímu okraji. Pod vyobrazením Alexandra je drobným písmem připojen podpis autora „A.PATEY“.
Nominální hodnota mince „2 ДИНАРА“ (latinsky 2 Dinara) je vyryta ve dvou řádcích uprostřed rubové strany mince, pod ní je vodorovně vyryto gregoriánské datum ražby „1925“. Většinu okraje mince zabírá dekorativní věnec tvořený dvěma svázanými ratolestmi a v horní části mince, nad číslicí v nominální hodnotě, je zobrazena dynastická koruna Karađorđevićů. Na mincích ražených v Poissy je navíc přibližně na sedmé hodině mezi levou větvičkou ve věnci a okrajem mince umístěna malá značka hromosvodu.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno celkem 54 504 177 exemplářů mince, všechny obchodní ražby. Z toho 29 500 000 kusů bylo vyrobeno v belgické královské mincovně a 25 004 177 kusů v mincovně Poissy.
Zkušební stávky a piedforts
Jsou známy různé zkušební ražby mince z roku 1925, včetně stříbrných proofů a hliníkových, mosazných, bronzových, měděných, niklových a niklově-bronzových mimokovových ražeb. Na nikl-bronzových kusech, které byly raženy výhradně v mincovně Poissy, je na rubové straně při pravém dolním nebo horním okraji nápis „ESSAI“.
Vyrobena byla také nejméně jedna mince s proporčně větším portrétem krále Alexandra I. na averzu a několik piedfortů o tloušťce 3 milimetry a hmotnosti 10,17 gramu (oproti standardní tloušťce 2,05 milimetru a hmotnosti 5 gramů).
Mince Petra II (1938)
V reakci na rostoucí separatismus v Jugoslávii král Alexandr I. v roce 1929 nepopulárně zrušil první ústavu, prorogoval jugoslávský parlament a nastolil osobní diktaturu. Zároveň oficiálně přejmenoval Království Srbů, Chorvatů a Slovinců na Království Jugoslávie a nově definoval vnitřní rozdělení země. Od té doby vládl absolutně až do svého zavraždění v roce 1934.
Po jeho smrti se stal dalším jugoslávským králem Alexandrův nejstarší syn Petr, který přijal panovnické jméno Petr II (srbochorvatsky Petar II). Protože však Petrovi bylo na začátku jeho vlády pouhých 11 let, byl považován za příliš mladého na to, aby převzal panovnické povinnosti v království, a princ Pavel Karađorđević, Alexandrův bratranec z prvního kolena, byl jmenován regentem, aby vládl místo mladého krále, dokud nedosáhne plnoletosti.
Navzdory odporu Petra a jeho poradců podepsal 25. března 1941 předseda vlády Dragiša Cvetković (1893-1969; mj. 1939-1941) s podporou knížete Pavla Trojdohodu, čímž se Království Jugoslávie připojilo k mocnostem Osy ve druhé světové válce. V reakci na to provedly o dva dny později opoziční síly podporované Spojeným královstvím úspěšný státní převrat proti Cvetkovićově a Paulově vládě. Tato iniciativa nakonec umožnila sedmnáctiletému Petrovi převzít monarchickou moc, ale nevyhnutelně vyústila v invazi Osy a následnou okupaci Jugoslávie ještě téhož roku.
V roce 1938, za vlády knížete Pavla, Národní banka Království Jugoslávie povolila výrobu nové série mincí v nominálních hodnotách 25 a 50 para a 1, 2, 10, 20 a 50 dinárů. Ačkoli byla datována rokem 1938, 2 dináry z této série byly vydány až 16. srpna 1939. Od té doby obíhaly po celé Jugoslávii až do začátku okupace Osy na jaře 1941. V oblastech Němci okupovaného Srbska se pak tento kus používal až do 26. října 1942. Byla vyražena ve dvou variantách v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě, a přestože se liší jen nepatrně, ve většině katalogů mincí jsou uváděny jako samostatné typy. Návrhy obou typů, jejichž autorem je dalmatský sochař Frano Meneghello Dinčić (1900-1986), vzešly ze soutěže na návrh mince, kterou kolem roku 1937 vypsala Národní banka Království Jugoslávie.
Mince v hodnotě 2 dinárů, ražená výhradně v roce 1938, je vyrobena ze slitiny hliníku a bronzu, která obsahuje 91 % mědi a 9 % hliníku, a měří 5 gramů, 24,5 milimetru v průměru a 1,6 milimetru na tloušťku. Má zarovnání mince a hladký okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a okraj averzu je zdoben úplným korálkovým lemem. Podobným lemem je zdoben i okraj reverzu, ten se však táhne pouze po horním a dolním obvodu mince; levý a pravý okraj naopak zabírají ornamentální vzory.
Uprostřed averzu je zobrazena dynastická koruna Karađorđevićů, která v závislosti na kusu měří 12 nebo 14 milimetrů. Většina katalogů mincí klasifikuje kus z roku 1938 podle velikosti koruny, přičemž obvykle uvádí běžnější typ „velká koruna“ před vzácnějším kusem „malá koruna“. V cyrilském nápisu „КРАЉЕВИНА ЈУГОСЛАВИЈА“ (romanizováno: Kraljevina Jugoslavija), srbochorvatsky „Království Jugoslávie“, zcela obklopuje vyobrazení a táhne se od spodního okraje mince ve směru hodinových ručiček.
Nominální hodnota „2 DINARA“ je vyryta ve dvou vodorovných řádcích uprostřed rubové strany, přičemž číslice je vyryta výrazně větším písmem než následující slovo. Menším písmem je pod „DINARA“ uvedeno gregoriánské datum ražby „1938“.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno celkem 75 000 000 exemplářů mince, z toho 74 250 000 kusů typu „velká koruna“ a 750 000 exemplářů typu „malá koruna“. Uvádí se, že existují obchodní ražby a proofy obou typů.
Mince dinárské federace (1945-1963)
První oběžná mince (1945)
V polovině a na konci roku 1945 povolila přejmenovaná Národní banka Jugoslávie výrobu nové série mincí v nominálních hodnotách 50 para a 1, 2 a 5 dinárů. Jako součást nového federačního dináru měly tyto kusy nahradit předválečné jugoslávské mince zavedené za monarchie. Všechny čtyři byly vyraženy v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě. Dva dináry z této série byly vydány 4. listopadu 1945 a zůstaly v oběhu do 31. prosince 1956.
Mince v hodnotě 2 dinárů, ražená výhradně v roce 1945, je vyrobena z 97,5procentní slitiny zinku, váží 4 gramy, má průměr 22 milimetrů a tloušťku 1,5 milimetru. Má zarovnání mince a rýhovaný okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje šperku jsou vyvýšené a zdobené korálkovým lemem.
Nominální hodnota „2 DINARA“ je uvedena ve dvou vodorovných řádcích uprostřed rubové strany, přičemž číslice je vytištěna výrazně větším písmem než slovo. Proti směru hodinových ručiček je při spodním okraji mince vyryto gregoriánské datum ražby „1945“ a podél zbývající části mincovního okraje je vyryto patnáct pěticípých hvězd.
Uvádí se, že bylo vyrobeno 70 000 000 exemplářů mince z roku 1945. U tohoto konkrétního kusu jsou známy pouze obchodní ražby.
Druhé a třetí oběživo (1953-1963)
Federativní lidová republika Jugoslávie (FPR Jugoslávie), komunistická republika, byla vyhlášena 29. listopadu 1945 a formálně vznikla vyhlášením nové ústavy 31. ledna 1946. Později byla podle ústavy z roku 1963 přejmenována na Socialistickou federativní republiku Jugoslávii (SFR Jugoslávie). V čele obou republik stál zpočátku Josip Broz Tito, který byl v letech 1945-1963 předsedou vlády FPR Jugoslávie a od roku 1953 do své smrti v roce 1980 prezidentem FPR a SFR Jugoslávie.
V letech 1953 až 1955 vyzvala Národní banka Jugoslávie k výrobě nové série mincí pro federační dinár v nominálních hodnotách 50 para a 1, 2, 5, 10, 20 a 50 dinárů. Vzhledem ke změně názvu Jugoslávie v roce 1963 byly v tomto roce vyrobeny také obdobné mince stejných nominálních hodnot (kromě 50 para) s aktualizovanými legendami. Všechny kusy obou sérií byly vyraženy v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě. Mince FPR Jugoslávie v hodnotě 2 dinárů, ačkoliv byla datována rokem 1953, byla vydána až 1. září 1954. Podobně kus SFR Jugoslávie s datem 1963 byl vydán až 15. září 1964. Ačkoli byly původně součástí federačního dináru, který byl v roce 1965 demonetizován, oba kusy pokračovaly v oběhu za 0,02 tvrdého dináru až do 31. května 1968.
Oba dva dináry, které se liší především legendou na lícní straně, jsou vyrobeny ze slitiny 99 procent hliníku a měří 1,24 gramu, 22,2 milimetru v průměru a 1,5 milimetru v tloušťce. Mají medailonové zarovnání a hladký okraj a jsou kulatého tvaru. Ráfky obou stran jsou vyvýšené a zdobené korálkovým lemem.
Nominální hodnota „2 ДИНАРА“ (romanizováno: 2 Dinara) je vyvedena ozdobným písmem uprostřed rubové strany. Číslice v hodnotě je napsána vodorovně velkým písmem uprostřed, zatímco slovo „ДИНАРА“ (dinara) je napsáno proti směru hodinových ručiček podél spodního okraje výrazně menším písmem. Uprostřed mince je vyryto gregoriánské datum ražby, jehož první dvě číslice jsou od posledních dvou odděleny číslicí „2“. Sedm pěticípých hvězd zabírá zbytek okraje mince v horní části reverzu.
Celkem bylo údajně vyrobeno 114 992 000 kusů mince z roku 1953 a 11 074 000 kusů mince z roku 1963. Oba typy byly raženy pouze ve standardním provedení a několik neoběžných exemplářů od každého z nich bylo distribuováno v oficiálních mincovních sadách Národní banky Jugoslávie.
Mince tvrdého dináru (1970-1986)
Oběžná mince FAO (1970)
Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), agentura Organizace spojených národů (OSN), jejímž úkolem je bojovat proti hladu ve světě, byla založena 16. října 1945 na konferenci v kanadském Quebecu. Od svého založení poskytla tato mezivládní organizace pomoc řadě zemí světa, včetně Jugoslávie, která byla jedním z jejích původních členů. Na podporu a oslavu FAO schválila Národní banka Jugoslávie v roce 1970 výrobu oběžných pamětních mincí v nominálních hodnotách 2 a 5 dinárů a v roce 1976 1 a 10 dinárů. Každý z nich byl vyražen v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí a jeho autorem je srbský sochař Dragomir Mileusnić (1943-). Ačkoli je datován rokem 1970, 2 dináry byly vydány až 5. března 1971. V oběhu zůstal až do své demonetizace 30. září 1988.
Mince o hmotnosti 5 gramů, průměru 24,5 milimetru a tloušťce 1,65 milimetru se skládá ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 70 procent mědi, 18 procent zinku a 12 procent niklu. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje šperku jsou vyvýšené a okraj lícní strany je zdoben korálkovým lemem.
Uprostřed averzu je zobrazen znak SFR Jugoslávie. Po směru hodinových ručiček je podél okraje nahoře vytištěn cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“, což je zkratka srbochorvatského a makedonského názvu SFR Jugoslávie, „Социјалистичка Федеративна Република Југославија“. Jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“, zkrácený název pro srbochorvatské Socijalistička Federativna Republika Jugoslavija a slovinské Socialistična federativna republika Jugoslavija, je vyražen v opačném směru na spodní hranici mince. Tyto dva nápisy jsou od sebe odděleny dvěma skupinami čtyř diamantů, po jednom na každé straně averzu.
Uprostřed rubové strany je velká číslice „2“, uvnitř kruhu čtyři místní překlady slova dinara a gregoriánské datum ražby „1970“. Tyto překlady jsou napsány v pořadí srbochorvatské „ДИНАРА“ a „DINARA“, slovinské „DINARJA“ a makedonské „ДИНАРИ“ (dinari) a otáčejí se kolem číslice „2“ ve směru hodinových ručiček. Od sebe navzájem a od data, které je vytištěno v opačném směru pod číslicí, jsou odděleny malými kruhovými body. Podél levého a pravého okraje mince jsou vyryty pšeničné klasy, které lemují vyobrazení nominální hodnoty mince. Při spodním okraji mince je proti směru hodinových ručiček vytištěn nápis „FAO“ a při horním okraji je v opačném směru vytištěno motto FAO „FIAT PANIS“, což latinsky znamená „budiž chléb“.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno 500 000 exemplářů pamětních 2 dinárů ve standardním provedení. Z toho nezveřejněný počet neoběžných exemplářů byl distribuován v oficiálních mincovních sadách Národní banky Jugoslávie a více než 3 000 exemplářů bylo prodáno v propagačních albech a deskách FAO.
První běžná oběžná mince (1971-1981)
V 50. letech a na počátku 60. let inflace nadále snižovala kupní sílu dináru. V reakci na tento problém Národní banka Jugoslávie v roce 1966 revalvovala jugoslávskou měnu v poměru 100:1 a vytvořila tak tzv. tvrdý jugoslávský dinár. První série mincí pro tuto měnu, sestávající z nominálních hodnot 5, 10, 20 a 50 para a 1 dináru, byla vyražena ještě téhož roku do roku následujícího, ale plně uvolněna do oběhu byla až v roce 1967. Tato série byla později v průběhu 70. let doplněna novými mincemi v hodnotě 1, 2, 5 a 10 dinárů. Všechny byly vyraženy v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí a jejich návrh vytvořil srbský výtvarník Dragomir Mileusnić. Mince série o nominální hodnotě 2 dináry byla ražena každoročně v letech 1971-1981 a poprvé byla vydána 5. března 1971. V oběhu zůstala až do své demonetizace 30. září 1988.
Dva dináry se skládají ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 70 % mědi, 18 % zinku a 12 % niklu, a měří 5 gramů, 24,5 milimetru v průměru a 1,65 milimetru na tloušťku. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a okraj lícní strany je zdoben korálkovým lemem.
Uprostřed lícní strany je zobrazen znak SFR Jugoslávie, nad ním je po směru hodinových ručiček podél okraje mince cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“ a po obvodu mince jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“. Ve znaku se obvykle nacházejí tři pšeničné klasy, ale na několika mincích z roku 1978 je u středového plamene zařazen čtvrtý. Obě legendy na minci jsou od sebe odděleny dvěma skupinami čtyř diamantů, po jedné na každé straně averzu.
Údaje o nákladu mince z let 1971-1981 se v různých katalozích mincí liší. Katalog mincí Jugoslávie a jugoslávských zemí 1700-1994 Ranko Mandiće a odvozené práce uvádějí, že bylo vyrobeno přibližně 208 525 408 exemplářů mince, včetně kusů se standardní a proof úpravou. Naproti tomu Standardní katalog světových mincí uvádí o něco vyšší ražbu 209 006 000 kusů a o provedení proof se vůbec nezmiňuje. Oba však uvádějí, že do oficiálních mincovních sad byl zařazen menší počet neoběžných exemplářů.
Je známa zkušební niklová ražba tohoto kusu z roku 1978.
Plány na změnu designu jugoslávské měny byly zřejmě připravovány již kolem roku 1978, neboť v tomto roce byla v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě vyražena série mincí bez vzoru v nominálních hodnotách 25 a 50 para a 1, 2, 5 a 10 dinárů. Všechny kusy pravděpodobně navrhl srbský sochař Dragomir Mileusnić, autor různých jugoslávských mincí z tohoto období.
Dva dináry o průměru 23,7 milimetru byly raženy v různých složeních a hmotnostech. Uvádí se existence dvou měděných variant, jedné o hmotnosti 4,7 gramu a druhé o hmotnosti 5,9 gramu, a jedné mosazné mince o hmotnosti 4,6 gramu. Bez ohledu na odrůdu mají vzory z roku 1978 medailové zarovnání a vyvýšené nezdobené okraje a jsou kulatého tvaru.
Znak SFR Jugoslávie je zobrazen uvnitř kruhového ohraničení uprostřed averzu. Nad ním je ve směru hodinových ručiček od levého okraje k pravému vytištěn cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“. Jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“ je vyveden ve stejném směru dole a putuje od pravého k levému okraji dílu. Tyto dva nápisy jsou od sebe odděleny dvěma malými diamanty, po jednom na každé straně averzu.
Uprostřed rubové strany je vyryta velká číslice „2“, která překrývá osm řádků slova dinara v srbochorvatštině, slovinštině a makedonštině. V pořadí jsou slova zapsána jako „ДИНАРА“ a „DINARA“, „DINARJA“ a „ДИНАРИ“ (dinari) a jsou od sebe oddělena malými kruhovými body. Značka „M“, která pravděpodobně identifikuje designéra, je navíc zařazena na konci posledního řádku a částečně překrývá „2“. Gregoriánské datum ražby „1978“ je vytištěno za písmenem „M“ a je od něj odděleno malou kruhovou tečkou.
Druhá běžná oběžná mince (1982-1986)
Další období vysoké inflace v Jugoslávii nastalo na počátku 80. let, což způsobilo znatelný pokles kupní síly tvrdého dináru. V důsledku toho začalo z oběhu mizet mnoho mincí malých nominálních hodnot, které se v tomto období používaly. V roce 1982 přestala Národní banka Jugoslávie vydávat mince nižší hodnoty v hodnotách 5, 10 a 20 para a byla zavedena nová série v nominálních hodnotách 25 a 50 para a 1, 2, 5 a 10 dinárů. O tři roky později, v roce 1985, k nim přibyly nové mince v hodnotě 20, 50 a 100 dinárů. Všechny mince této série byly raženy v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a jejich autorem byl srbský sochař Dragomir Mileusnić. Dva dináry, které se razily každoročně v letech 1982-1986, byly vydány 20. května 1982 a zůstaly v oběhu do 30. září 1988.
Mince o hmotnosti 4,3 gramu, průměru 22 milimetrů a tloušťce 1,5 milimetru je vyrobena ze slitiny mosazi, která obsahuje 75 procent mědi, 21 procent zinku a 4 procenta niklu. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje šperku jsou vyvýšené a zdobené korálkovým lemem.
Uprostřed lícní strany se nachází znak SFR Jugoslávie, nad ním je po směru hodinových ručiček podél okraje vyryt cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“ a po obvodu mince jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“. Tyto dva nápisy jsou od sebe odděleny dvěma malými diamanty, po jednom na každé straně averzu.
Během pěti po sobě jdoucích let výroby bylo vyrobeno přibližně 259 153 000 exemplářů mince, všechny ve standardním provedení. Z nich byl malý počet neoběžných exemplářů distribuován v oficiálních mincovních sadách Národní banky Jugoslávie.
Jsou známy zkušební měděné ražby mince s daty 1983, 1984 a 1985.
Mince konvertibilního dináru (1990-1992)
Oběhová mince (1990-1992)
Vysoká míra inflace postihovala Jugoslávii i koncem 80. let a nakonec vyvrcholila v roce 1989 krátkým obdobím hyperinflace. V reakci na tento problém Národní banka Jugoslávie 1. ledna 1990 revalvovala národní měnu a zavedla tzv. jugoslávský konvertibilní dinár. O několik dní později, 3. ledna, byla představena první (a jediná) série mincí nové měny, která se skládala z nominálních hodnot 10, 20 a 50 para a 1, 2 a 5 dinárů. Všech sedm kusů bylo vyraženo v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a jejich autorem byl Dragomir Mileusnić. Mince v hodnotě 2 dináry, která se vyráběla každoročně až do roku 1992, zůstala v oběhu až do 3. července 1992, dva dny po zavedení reformovaného dináru. Během krátkého období mezi 1. a 3. červencem měl tento kus hodnotu odpovídající 0,02 reformovaného dináru.
Dva dináry jsou vyrobeny ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 70 % mědi, 18 % zinku a 12 % niklu.Jejich hmotnost je 6,98 gramu, průměr 26 milimetrů a tloušťka 1,85 milimetru. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Ráfky obou stran mince jsou vyvýšené a zdobené korálkovým ohraničením.
Vzory mince jsou velmi podobné vzorům mincí z let 1982-1986. Uprostřed averzu je zobrazen znak SFR Jugoslávie, cyrilice „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“ napsaná po obvodu mince ve směru hodinových ručiček nahoře a její latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“ napsaný v opačném směru po obvodu dole. Legendy jsou od sebe odděleny dvěma malými diamanty, po jednom na každé straně averzu.
Během tří po sobě jdoucích let výroby bylo vyrobeno celkem 62 927 000 nebo 62 927 500 exemplářů mince. Z nich byl malý počet neoběžných kusů distribuován v oficiálních mincovních sadách Národní banky Jugoslávie. Velké procento mincí z roku 1992 bylo údajně roztaveno, takže jsou vzácnější a o něco cennější než exempláře s dřívějším datem.
V roce 1991 byla vyražena nejméně jedna zkušební niklová zinková mince. Jeden exemplář byl nedávno v roce 2007 prodán Srbskou numismatickou společností (SND) za 115 eur.
Mince reformovaného dináru (1992)
V 90. letech 20. století začala Jugoslávii dramaticky ovlivňovat řada politických krizí. V letech 1991-1992 se od SFR Jugoslávie odtrhly čtyři z jejích šesti republik a vznikly tak dnešní nezávislé státy Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie a Slovinsko. V důsledku toho se zbývající republiky Srbsko a Černá Hora v roce 1992 sjednotily a vytvořily Svazovou republiku Jugoslávii (SRJ). Nevyřešené etnické konflikty v bývalé Jugoslávii navíc v tomto období přerostly v řadu válek.
Ekonomické problémy postihly jihoslovanskou zemi i v 90. letech 20. století. Iniciativa Národní banky Jugoslávie na revalvaci dináru v roce 1990 byla neúspěšná a v dubnu 1992 nastalo další období hyperinflace. V dalším pokusu o kontrolu inflace centrální banka země 1. července 1992 opět revalvovala dinár a vytvořila tak tzv. jugoslávský reformovaný dinár. K tomuto datu byla pro novou měnu zavedena nová série mincí v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10 a 50 dinárů. Tyto mince obíhaly velmi krátce, než byly 10. září 1993, nedlouho před zavedením dináru z roku 1993, demonetizovány. Všech pět kusů bylo vyraženo v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a jejich autorem byl Dragomir Mileusnić.
Dva dináry, ražené výhradně v roce 1992, jsou vyrobeny z mosazné slitiny 90 % mědi a 10 % zinku a mají hmotnost 4,28 gramu, průměr 21 milimetrů a tloušťku 1,6 milimetru. Má medailové zarovnání a hladký okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a zdobené korálkovým lemem.
Uprostřed rubové strany je velká tlustá číslice „2“, při levém okraji je drobným písmem ve směru hodinových ručiček napsáno cyrilicí „ДИНАРА“ a při pravém okraji je stejným písmem a ve stejném směru napsáno latinkou „DINARA“. Pod číslicí „2“ je menším písmem zobrazeno gregoriánské datum ražby „1992“.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno přibližně 10 571 000 exemplářů mince, všechny obchodní ražby.
Mince dináru z roku 1993 (1993)
Navzdory snahám Národní banky Jugoslávie o kontrolu inflace pokračovala hyperinflace i v období jugoslávského reformovaného dináru. V důsledku toho z oběhu poměrně rychle zmizely všechny mince a bankovky nižší hodnoty této měny. V rámci dalšího pokusu o boj s inflací byla 1. října 1993 zavedena další revalvovaná inkarnace jugoslávské měny, dinár „1993“ neboli říjnový dinár. K tomuto datu vydala Národní banka Jugoslávie sérii mincí v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 dinárů. Zřejmě se plánovala i emise 500 dinárů, která však nikdy nebyla vydána do oběhu. Dne 30. listopadu 1993, pouhé dva měsíce po uvedení do oběhu, byly mince staženy z oběhu a demonetizovány z důvodu jejich nízké kupní síly a omezeného použití. Všechny kusy byly vyraženy v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě. Jejich návrhy jsou podobné návrhům jugoslávských mincí ze série 1992, jejichž autorem je Dragomir Mileusnić, ale jejich autorství je nejisté.
Mince o hmotnosti 3,86 gramu, průměru 20 milimetrů a tloušťce 1,6 milimetru se skládá ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 70 procent mědi, 18 procent zinku a 12 procent niklu. Má medailonové zarovnání a hladký okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje šperku jsou vyvýšené a tvoří obrys osmiúhelníku a jsou zdobeny korálkovým lemem.
Uprostřed lícní strany mince je zobrazen znak Národní banky Jugoslávie. Nad ním je po směru hodinových ručiček vytištěn latinský nápis „SR JUGOSLAVIJA“, což je zkratka srbochorvatského názvu Savezna Republika Jugoslavija (česky „Svazová republika Jugoslávie“). Její cyrilský ekvivalent „СР ЮГОСЛАВИЯ“, což je zkráceně „Савезна Република Југославија“, je vyveden pod znakem banky a táhne se opačným směrem po spodním obvodu mince.
Ve středu rubové strany je vyryta velká tlustá číslice „2“, vlevo podél okraje je cyrilice „ДИНАРА“ ve směru hodinových ručiček a vpravo po obvodu je ve stejném směru vytištěna latinka „DINARA“. Pod číslem je vodorovně vepsáno gregoriánské datum ražby „1993“.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno přibližně 10 263 000 exemplářů mince. Jsou známy pouze obchodní ražby tohoto konkrétního typu.
Mince novi dinar (2000-2002)
Oběhová mince (2000-2002)
Nekontrolovaná hyperinflace rychle způsobila zánik dináru z roku 1993, který byl v oběhu pouze tři měsíce a byl stažen z oběhu. Při posledním pokusu Národní banky Jugoslávie o revalvaci byl dinár z roku 1993 1. ledna 1994 nahrazen takzvaným dinárem z roku 1994 nebo lednovým dinárem. Tato měna však byla ještě méně úspěšná než její předchůdkyně, neboť byla stažena necelý měsíc po svém zavedení, 24. ledna. K tomuto datu Národní banka Jugoslávie vydala novi dinar, který na rozdíl od předchozích inkarnací jugoslávské měny nebyl revalvován, ale byl navázán na paritu německé marky. Zpočátku volatilní nová měna se kolem roku 1999 začala stabilizovat. Později téhož roku byla v Černé Hoře nahrazena německou markou a v roce 2003 v Srbsku srbským dinárem.
První sérii mincí novi dinar, která se skládala z nominálních hodnot 1, 5, 10 a 50 para a 1 dináru, zavedla Národní banka Jugoslávie v roce 1994. K nim nakonec v roce 2000 přibyly nové mince 50 para a 1, 2 a 5 dinárů. Tato série, poslední připisovaná národu Jugoslávie, byla vyražena v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě. Mince v hodnotě 2 dinárů, která byla ražena v letech 2000 a 2002, byla poprvé vydána 15. prosince 2000. V Srbsku zůstal v oběhu jako součást novi dinar do roku 2003 a od té doby až do 1. ledna 2010 jako součást srbského dináru. Minci, stejně jako ostatní mince zavedené v roce 2000, údajně navrhl srbský sochař Mitar Petković.
Dva dináry se skládají ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 70 % mědi, 18 % zinku a 12 % niklu, a mají hmotnost 5,25 gramu, průměr 22 milimetrů a tloušťku 1,8 milimetru. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a nezdobené.
V pravé dolní části reverzu je vyobrazen klášter Gračanica, známá srbská pravoslavná církevní stavba. V době ražby mince se tato stavba nacházela v obci Gračanica v Kosovu a Metohiji, autonomní provincii Srbska. Mnohé země však nyní považují tuto vesnici (včetně kláštera) za součást sporné a částečně uznané Republiky Kosovo, která v roce 2008 vyhlásila nezávislost na Srbsku. Na levé straně je vyryta velká číslice „2“ a na horním okraji jsou po směru hodinových ručiček vytištěna slova „ДИНАРА“ a „DINARA“, která jsou od sebe oddělena jedním kruhovým bodem. Pod číslicí „2“ je vodorovně výrazně menším písmem napsáno gregoriánské datum ražby, buď „2000“, nebo „2002“.
Během dvou let výroby bylo vyrobeno přibližně 81 124 000 exemplářů mince ve standardním provedení. Z nich byl blíže neurčený počet prodán v oficiálních mincovních sadách Národní banky Jugoslávie.
1 Dk – 4 Dk – 8 Dk – 12 Dk