Pentanogmius je vyhynulý rod ploutvovitých ryb, které žily v období pozdní křídy na území dnešní Evropy a USA. V současné době je uznáváno pět druhů, 2 od cenomanské po turonskou Evropu a 3 známější druhy od Coniacian po kampánskou Severní Ameriku. Americký druh obýval rozsáhlé oblasti Západního vnitrozemského moře, fosilní nálezy naznačují rozsah od Texasu a Alabamy na jihu po Manitobu v Kanadě na severu.
První pozůstatky, které dnes spadají pod jméno Pentanogmius, byly nalezeny v anglické Dolní křídě a popsány v roce 1850 jako Plethodův pětiúhelník. V roce 1877 pojmenoval Edward Drinker Cope Anogmia evolutus podle letopočtu mandibulárního ramusu nalezeného v Niobrarově souvrství v Kansasu, přičemž si všímal jeho méně zakřivené morfologie ve srovnání s ostatními druhy Anogmia známými v té době. Jelikož byl Anogmius zaměstnán, jméno bylo nakonec změněno na Ananogmius a poté Bananogmius. Později byl Bananogmius polymicrodus prohlášen za synonymum B. evolutus. Materiál dříve označovaný jako Osmeroides byl také označován jako Anogmius s výraznou podobností s B. evolutus, nicméně dotyčný exemplář byl zničen během bombardování Mnichova ve 2. světové válce. V průběhu let bylo mnoho materiálu označováno jako P. evolutus včetně několika dobře zachovalých koster, což z něj činí nejhojnější a nejlépe chápané členy jeho čeledi.
Plethodus pentagon byl revidován v roce 2000, byl určen jako samostatný rod a pojmenován Pentanogmius a o rok později Louis Taverne určil, že jak Bananogmius evolutus, tak Bananogmius crieleyi (pojmenován Applegate v roce 1970) neodpovídají autapomorfům definujícím Bananogmius a musí namísto toho představovat jiný rod plethodid fish. V následných publikacích Taverne oficiálně zahrnuje jak „B.“ evolutus, tak „B.“ crieleyi v rodu Pentanogmius. P. furcatus představuje druhý evropský druh z Čech a byl původně objeven v roce 1878. V roce 2009 Joseph Fritsch a Kris Howe shromáždili další exemplář Pentanogmius, který byl vystaven v Perotově muzeu přírody a vědy. Tento exemplář z Brittonovy formace je v současnosti nejstarším známým druhem Pentanogmius a byl popsán jako Pentanogmius fritschi v roce 2016.
Členové rodu Pentanogmius jsou statné plethodíkové ryby s fusiformní morfologií a hloubkou těla až 40 cm (u P. evolutus). Lebka má zhruba trojúhelníkový tvar, střechu lebky tvoří z velké části velké čelní kosti. Zubní protéza je dorsoventálně relativně štíhlá u P. fritschi a hlubší s nápadnou „bradou“ u P. crieleyi i P. evolutus. Zubní ploténka je široká a robustní a převisťuje okraje zubní protézy. Jednotlivé zuby jsou villiformní a drobné, asi 2 mm vysoké, kuželovité a silně zakřivené.
O evropském druhu Pentanogmius lze říci jen málo, protože P. pentagon i P. furcatus jsou špatně pochopeny a byly pojmenovány podle fragmentárních pozůstatků. Taverna (2004) však vykazuje jasné rozdíly mezi druhy na základě dermobazální morfologie. Tato část anatomie nemohla být u P. fritschi pozorována, což znamená, že nelze vyloučit, že P. fritschi může být synonymem některého z evropských druhů. Shimada však tvrdí, že existuje vysoký stupeň endemismu mezi druhy tselfatiiform v Západním vnitrozemském moři, přičemž v současné době není známo, že by nějaký druh tselfatiiform obýval dva kontinenty.
Penganogmius evolutus patří mezi největší známé tselfatiformní ryby, NHM P. 10610 měří 172 cm ve standardní délce (od čenichu k posledním obratlům) a 198 cm v celkové délce (čenich ke špičce větší ocasní ploutve). Vzorek NHM P. 9202 dosahuje podobně obrovských rozměrů se 118,5 cm od čenichu k začátku ocasní oblasti. Pouze egyptský Paranogmius jej převyšuje délkou až 3 metry. P. fritschi byl rovněž schopen dorůst do úctyhodných délek, s holotypem exempláře měřícím kolem 170 cm v celkové délce (137 cm standardní délky).
Přesné vnitřní vztahy mezi členy rodu Pentanogmius je obtížné určit vzhledem k fragmentárnímu charakteru evropského druhu a omezenému množství kosterního materiálu P. crieleyi. Na základě dostupných fosilií Kenshu Shimada naznačuje, že P. crieleyi mohl být nejvíce odvozený ze tří amerických druhů, hnízdící v těsné blízkosti P. evolutus na základě společné lebeční anatomie, zejména anatomie maxily a premaxily, a stratigrafie. Níže je vyobrazen hypotetický fylogenetický vztah mezi americkým druhem Pentanogmius, ke dni Shimada (2016).
Ve studii z roku 2005 Louis Taverne a Mireille Gayetová obnovili následující fylogenetický strom pro tselfatiformní ryby. Tato fylogeneze obnovuje Pentanogmia jako odvozeného člena tselfatiiformes a hnízdí hluboko v plethodidae.