Tato rostlina vyžadovala pravidelné zalévání a spoustu čerstvého masa k jídlu. Jak se rostlina sama hnojila, vyžadovala jen málo péče. Nedoporučovalo se dávat více než tři tyto rostliny vedle sebe, protože by se s největší pravděpodobností navzájem pozabíjely. Samonahnojicí keř není snadné rostlinu najít, protože žila v zadních prostorách jeskyní. To znamená, že když se mělo vybrat místo pro keř, člověk musel najít nějaké vlhké a tmavé místo. Samonahnojicí keř neměl rád jiné rostliny a nakonec většinu času ostatní rostliny pozabíjel.
Na bradavické škole čar a kouzel se tato rostlina učila pátým ročníkům v hodině bylinkářství. V roce 1995 vydala profesorka Pomona Sproutová svým studentům pátého ročníku bylinkářství esej o těchto rostlinách. Učebnice Flesh-Eating Trees of the World obsahovala několik „opravdu dobrých“ obrázků těchto keřů. Tyto rostliny byly považovány za extrémně nebezpečné, protože mohly jíst lidské maso, takže když se zacházelo se samohnojicí rostlinou, bylo nejlepší nosit rukavice.