Film začal jako adaptace knihy Zlatá dívka: Příběh Jessicy Savitchové z roku 1988 od Alanny Nashové, která líčila pohnutý život americké moderátorky zpráv Jessicy Savitchové. Hotový snímek byl však značně změněn komerčními rozhodnutími producentů a jen málo se podobal Savitchově životopisu. Scénárista John Gregory Dunne, který strávil osm let prací na scénáři se svou ženou Joan Didionovou, později napsal knihu popisující jeho těžkou zkušenost s názvem Monster: Living Off the Big Screen.
Film byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší původní píseň („Because You Loved Me“), kterou napsala Diane Warrenová a kterou nazpívala Céline Dion.
Sally „Tally“ Atwaterová (Michelle Pfeifferová) je ambiciózní, ctižádostivá reportérka zpráv, kterou si najme vedoucí místního zpravodajství v Miami Warren Justice (Robert Redford), když pošle podomácku vyrobenou nahrávku z konkurzu. Pečlivě navede její kariéru k novým výšinám a přitom ji stále více přitahuje. Tally brzy stoupá v řadách televizního zpravodajství, aby se stala úspěšnou, zatímco Warrenova kdysi hvězdná kariéra se propadá do průměrnosti. Navíc Tallyino povýšení ji odvádí od Warrena, když je nucena se přestěhovat do Philadelphie. Tally bojuje o svůj nový post, z nemalé části kvůli nepřátelství zkušené reportérky Marcie McGrathové (Stockard Channing), která si žárlivě chrání svou pozici hlavní reportérky. Warren se objeví, aby Tally inspiroval, a oba partneři spolu začínají novou kariéru. Nicméně při rutinním úkolu ve filadelfském vězení jsou Tally a její kameraman zajati jako rukojmí ve vězeňské vzpouře a nuceni snášet hodiny intenzivního násilí. Tally zachycuje převratný příběh zevnitř zdí hroutícího se vězení, zatímco Warren přihlíží zvenčí a provází ji jejím prvním celostátním vysíláním. Tento neuvěřitelný akt statečnosti vede k dychtivě očekávanému postupu Tally na pozici hlasatelky celostátní televize a pokračování vzestupu dynamického dua ke slávě – ale krátce poté udeří katastrofa, když je Warren zabit během úkolu.
Na jaře roku 1988 začali John Gregory Dunne a Joan Didionová psát scénář k filmu s názvem Golden Girl, založenému na biografii Jessicy Savitchové od Alanny Nashové. Když byl film v roce 1996 konečně uveden do kin, o osm let později byl známý jako Up Close & Personal a žádný z kontroverznějších detailů Savitchova soukromého života nezůstal:
Podle Dunna, který své zkušenosti s jednáním s vedoucími pracovníky studia zaznamenal ve své knize Monster: Living Off the Big Screen, byla většina těchto změn provedena s cílem oslovit širší trh hlavního proudu. Producent Scott Rudin údajně na dotaz unaveného Dunna, jaký film má být, odpověděl: „Je to o dvou filmových hvězdách“.
Kritici scénář do značné míry zesměšňovali za to, že se málo podobá životopisu Jessicy Savitchové, který ho měl inspirovat. Roger Ebert v Chicago Sun-Times napsal: „Up Close and Personal je tak odlišný od faktů ze života Savitchové, že kdyby Didion a Dunne měli ještě svůj první koncept, pravděpodobně by ho mohli prodat jako úplně jiný film.“ Anita Gatesová v New York Times napsala, že „to všechno skončí víc Zrodila se hvězda než televize.“ Leonard Klady ve Variety to popsal jako „Zrodila se hvězda se setkává s tím, jací jsme byli, a zatímco bystré publikum ohrnuje nos, hoi polloi jsou náchylní přijmout tuto nestydatě sentimentální záležitost a poslat ji do kasovní stratosféry.“
Desson Howe ve Washington Post se k filmu vyjádřil extrémně negativně: „Vzhůru zblízka a osobně, což „navrhl“ životopis Jessicy Savitchové, Golden Girl: The Story of Jessica Savitch, začíná poměrně slibně… ale pak přijde loooove jako špatný kanál a naši milovníci markýz podstoupí jednu z těch nesnesitelných montáží. Zatímco nudná, rocková balada pokrývá dění sluchovým sirupem, Cushion Lips (Michelle Pfeiffer) a Armchair Man (Robert Redford) chodí spolu, smějí se spolu, dovádějí ve vlnách oblečení – a tak podobně… V tomto filmu jsou manažeři televize – kteří jsou zcela závislí na cílových skupinách, marketingu a inzerentech, aby informovali o svých rozhodnutích – vykreslováni jako morální záporáci, zatímco Redford a rodící se Pfeiffer jsou ztělesněním integrity… A skutečnost, že se jedná o produkci Touchstone Pictures – součást marketingem posedlého, pravdou oslňující Disneyho impéria, které právě koupilo ABC – je až příliš vtipná ironie, než aby se dala ignorovat.“ Time Out to nazval „sentimentální romancí od května do prosince maskovanou jako smrtelně vážný film o problémech… Vysušená, odbarvená blond-na-nevýrazná zábava.“
Nicméně někteří kritici tvrdili, že film má své přednosti. Mick LaSalle v San Francisco Chronicle napsal: „Vzato podle vlastních představ, Up Close a Personal je dobrý film. Dvě hvězdné obrazy se setkávají a navzájem se posilují. Redford jako obvykle hraje drsného, outdoorového, nekompromisního muže neotřesitelné integrity, který je shodou okolností ředitelem zpravodajství na miamské stanici. Michelle Pfeiffer je jako obvykle nádherná, hezká, neohrabaná a mnohem tvrdší a chytřejší, než vypadá.“ Roger Ebert dal filmu tři ze čtyř hvězdiček a tvrdil, že „pokušení jsou velká, aby se vysmívala klišé a melodramatu v Up Close a Personal, ale film nepopiratelně funguje tak, jak skutečně je – jako milostný příběh.“ Variety ocenil „chemii“ Michelle Pfeifferové a Roberta Redforda a „lahodné a krátké hvězdné obraty“ Stockarda Channinga, Kate Nelliganové a Noble Willinghama a dospěl k závěru, že film nebyl „tak dokonalý, jak ho inspirovala, ale bohužel je to to nejlepší, co Hollywood může v žánru tahajícím za nitky nabídnout“.
Skladba „Because You Loved Me“, kterou napsala Diane Warrenová a kterou nazpívala Céline Dionová, získala cenu Grammy za nejlepší píseň napsanou pro film nebo televizi a byla nominována na Oscara a Zlatý glóbus za nejlepší původní píseň.
Stockard Channing získal cenu Blockbuster Entertainment Award za nejoblíbenější ženský herecký výkon ve vedlejší roli – románek.