Atrakce a divadelní představení
„The Bells of Notre Dame“ je úvodní píseň z celovečerního animovaného filmu Disney z roku 1996, Hrbáč z Notre Dame, kterou složili Alan Menken a Stephen Schwartz. Zpívá ji na začátku filmu klaunský cikán Clopin.
Píseň podrobně popisuje Quasimodův původ. Během písně Clopin vypráví malým dětem o záhadném zvoníkovi z Notre Dame. Poté vypráví o příběhu, který se táhne dvacet let zpět, kdy se skupina cikánů pokusila převézt do Paříže, ale byla nastražena past a většina z nich je zajata a odvedena do justičního paláce soudcem Claudem Frollem a několika vojáky, kteří mají být popraveni. Když je Quasimodova matka mezi cikány viděna, jak nese ranec, strážný se ji pokusí zabavit, což ji přiměje k útěku.
Frollo ji pronásleduje na svém koni v domnění, že ukradla nějaké zboží, v brutální honičce, která vyvrcholí na schodech katedrály Notre Dame. Zde jí z paže vyndá ranec, ale přitom ji udeří botou do hlavy, takže spadne na kamenné schody, zlomí jí vaz a zabije ji. Poté se dozví, že ranec je ve skutečnosti deformované dítě, které přezdívá „monstrum!“. Uvidí studnu a pokusí se ho utopit, protože věří, že je to démon z pekla, ale zastaví ho arcivévoda, který mu řekne, že zabil nevinnou ženu a že pokud si přeje přežití své nesmrtelné duše, musí dítě ušetřit a vychovat jako vlastní. Neochotně to udělá a dítě vychová ve zvonici Notre Dame a dá mu kruté jméno Quasimodo, což podle Clopina znamená „napůl zformovaný“. Rychle se zjistí, že tajemným zvoníkem je Quasimodo.
Je to velkolepý, atmosférický způsob, jak otevřít jeden z Disneyho temnějších a dramatičtějších animovaných filmů.
V americkém jevištním muzikálu
V americké hudební verzi je text této písně přepsán tak, aby vyprávěl jiný příběh.
Zde píseň vypráví o tom, jak osiřelý mladý Claude Frollo a jeho mladší bratr Jehan žijí v Notre Dame a tráví tam mnoho let. Spravedlivý a zákona dbalý Frollo se stará o Jehan a je zděšen, když vidí, jak zdivočel a pohrdá pravidly. Věci se vyhrotí, když Jehan přivede cikánskou ženu Floriku, aby svedla Frolla a vtáhla ho do Jehaniných zábavných cest, ale Frollo ji rozzlobeně odmítne. Na scénu přichází jejich nadřízený otec Dupin, a když Jehan skrývá Floriku a lže o ní, Frollo odhalí Jehaniny činy a nevědomky přiměje Dupina, aby ji vyloučil z Notre Dame.
Po několika letech, během nichž Frollo rychle vystoupá na úroveň arciděkana a od Jehan nic neslyší, konečně obdrží dopis. Frollo se vydává za Jehan a zjišťuje, že je velmi nemocný, a nabízí mu, že ho přiveze zpět, aby se uzdravil v Notre Dame. Jehan odpoví, že je příliš pozdě, protože nyní umírá, ale řekne Frollovi, že je tu někdo, komu může pomoci: nový synek Jehan a nyní již mrtvá Florika. Frollo zjistí, že jeho malý synovec je monstrózní vzhledem a odmítá, protože si myslí, že je to Boží trest za Jehaniny hříchy, ale Jehan se před smrtí na svého bratra naposledy obrátí. V panice Frollo krátce zvažuje, že dítě zabije, ale zastaví se, když na sobě ucítí „Boží pohled“. Usoudí, že je to zkouška od Pána, a rozhodne se dítě adoptovat a vychovat.
Text závěrečné části písně je nezměněn, pojednává o tom, jak Frollo dává dítěti „kruté jméno“ Quasimodo, což znamená napůl zformovaný. Nicméně verš „Co dělá monstrum a co dělá člověka?“ je uveden v jiném kontextu, protože ho zpívá sám herec Quasimoda, když vstupuje, a je pak na jevišti tvořen jako titulní hrbáč s polštářem připevněným na zádech a s barvou nanesenou na obličej.
Sbor: Olim, olim, Deus accelere (Jednou, jednou, Bůh s tebou)
Hoc sæculum splendium (This bright millennium)
Accelere fiat venire olim (Let it come someday)
Clopin: Ráno v Paříži se město probouzí
Ke zvonům Notre Dame
Rybář rybaří, pekař peče
Ke zvonům Notre Dame
K velkým zvonům hlasitým jako hrom
K malým zvonkům měkkým jako žalm
A někteří říkají, že duše města
Zvon zvonů
Zvony Notre Dame
(píseň končí, mluvící část začíná)
Poslouchej, jsou krásné, ne?
Tolik barev zvuku, tolik měnících se nálad
Protože víš, že samy od sebe nezvoní
Clopinova loutka: Že ne?
Clopin: Ne, ty hloupý chlapče.
Tam nahoře, vysoko, vysoko v temné zvonici žije tajemný zvoník.
Kdo je to stvoření?
Clopinova loutka: Kdo?
Clopin: Co je zač?
Clopinova loutka: Co?
Clopin: Jak se tam dostal?
Clopinova loutka: Jak?
Clopin: (bonks loutka na hlavě) Pšt!
Clopinova loutka: Au!
Clopin: Clopin vám to poví.
Je to příběh, příběh o muži a monstru.
(píseň pokračuje, scéna se mění ve flashback)
Clopin: Temná byla noc, kdy náš příběh začal
V docích poblíž Notre Dame
Quasimodův otec: Zavři hubu, ano!
Cikán: My budeme spatřeni!!
Quasimodova matka: Pšt, maličká.
Clopin: Čtyři vystrašení cikáni tiše vklouzli pod
Doky poblíž Notre Dame
Řidič bárky: Čtyři guldeny za bezpečný průjezd do Paříže
Clopin: Ale na cikány byla nastražena past
A oni ve strachu a úleku vzhlíželi
Na postavu, jejíž drápy
byly ze železa stejně jako zvony
Quasimodův otec: *v úleku* Soudce Claude Frollo!
Clopin: Zvony Notre Dame
Sbor: Kyrie Eleison (Pane, smiluj se)
Clopin: Soudce Claude Frollo toužil očistit svět od neřesti a hříchu
Sbor: Kyrie Eleison (Pane, smiluj se)
Clopin: A viděl korupci všude, kromě vnitřku
Frollo: (mluví) Přiveďte tu cikánskou havěť do justičního paláce.
Stráž: Ty tam! Co skrýváš?
Frollo: Ukradené zboží, bezpochyby. Seber jí je!
Clopin: (mluví) Utekla.
Sbor: Dies iræ, dies illa (Den hněvu, ten den)
Solvet sæclum in favilla (Shall consume the world in ashes)
Teste David cum sibylla (As prophesied by David and the sibyl)
Quantus tremor est futurus (What trembling is to be)
Quando Judex est venturus (When the Judge is come)
Quasimodova matka: Sanctuary! Prosím, poskytněte nám útočiště!!
Sbor: Quantus tremor est futurus (What trembling is to be)
Quando Judex est venturus (When the Judge is come)
Dies iræ (Den hněvu)
Frollo: Dítě? [Gasp!] Monstrum!
Sbor: Solvet sæclum in favilla (Shall consume the world in ashes)
Dies iræ, dies illa (Den hněvu, ten den)
Clopin: „Stop!“ vykřikl arcivévoda.
Frollo: Toto je bezbožný démon. Posílám ho zpět do pekla, kam patří.
Arcivévoda: (zpívá) Podívejte se tam na nevinnou krev, kterou jste prolili
Na schodech Notre Dame
Frollo: (mluví) Jsem bez viny. Utíkala, já pronásledoval.
Arcivévoda: Nyní byste přidali tuto dětskou krev ke své vině
Na schodech Notre Dame?
Frollo: (mluví) Mé svědomí je čisté
Arcivévoda: Můžeš lhát sám sobě a svým přisluhovačům
Můžeš tvrdit, že nemáš výčitky
Ale nikdy nemůžeš utéct ani skrýt to, co jsi udělal před očima
Přímo před očima Notre Dame
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: A jednou v životě
O moci a kontrole
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: Frollo pocítil bodnutí strachu
O svou nesmrtelnou duši
Frollo: Co musím udělat?
Arcivévoda: (mluví) Pečuj o dítě a vychovávej ho jako své vlastní
Frollo: Co?! Mám být obtěžkán tímto znetvořeným…?
Tak dobře. Nech ho žít s tebou, ve svém kostele.
Arcivévoda: Žít tady? Kde?
Frollo: Kdekoliv.
(zpívá) Jen aby byl zavřený někde, kde nikdo jiný nevidí
(mluví) Možná zvonice. A kdo ví? Náš Pán pracuje tajemnými cestami
(zpěv pokračuje) I toto odporné stvoření může
Přesto se jednoho dne ukáže být
Užitečným pro mě
(scéna se mění na loutkové divadlo)
Clopin: (mluví) A Frollo dal dítěti kruté jméno
Jméno, které znamená napůl zformovaný: Quasimodo
(zpěv) Nyní je zde hádanka hádat, jestli můžete
Zpívejte zvony Notre Dame
Kdo je monstrum a kdo je člověk?
Clopin a Chorus: Zpívejte zvony, zvony, zvony, zvony
Zvony, zvony, zvony, zvony
Zvony Notre Dame!
Clopin: Tak tady je hádanka hádejte, jestli můžete
Zpívejte zvony Notre Dame
Co dělá monstrum a co dělá člověka?
Sbor: Zpívejte zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony, zvony…
Clopin: Ať už je jejich hřiště vás
Může cítit, že vás očarují
Bohatí a rituální klečí…
Clopin a sbor: Zvony Notre Dame!
Sbor: Olim, olim, Deus accelere (Jednou, jednou, Bůh s tebou)
Hoc sæculum splendium (This bright millennium)
Accelere fiat venire olim (Let it come someday)
Kongregace: Ráno v Paříži, město se probouzí
Ke zvonům Notre Dame
Rybář rybaří, pekař peče
Ke zvonům Notre Dame
Phoebus: K velkým zvonům hlasitým jako hrom
Kongregace: K malým zvonkům měkkým jako žalm
A někteří říkají, že duše města
Zvonky zvonů
Zvony Notre Dame
Před dlouhými lety začal tento příběh
na tomto místě zvaném Notre Dame
Dva sirotčí bratři byli oba uneseni
Milostí Notre Dame
Frollo: Claude, starší, který se staral o svého bratra
Jehan: Mladá Jehan, plná krásy a šarmu
Oba: A žili a rostli
A probudili se do hudby zvonů
Zvony Notre Dame
Sbor: Kyrie, Eléison (Pane, smiluj se)
Frollo: Ó drahý bratře
Seznamte se s těmito oblouky a touto posvátnou kopulí
Sbor: Kyrie, Eléison (Pane, smiluj se)
Frollo: Jsme požehnáni, že jsme našli naše
Svatyně a náš domov.
Kongregace: Spravedlivý Claude Frollo
Byl stále více přitahován
Jako syn Notre Dame
Ne jako jeho rozmařilý bratr Jehan
Který nechtěl mít žádnou Notre Dame
I když jako bratři se milovali
Frollo v zoufalství a znepokojení přihlížel
Jako Jehan, která zdivočela
A vzdorovala a poskvrňovala
Všechny zákony
Zákony Notre Dame
Chorus: Kyrie, Eléison (Pane, smiluj se)
Otec Dupin: Musíš odejít, Jehan,
Toto svaté útočiště, kde jsi přebýval
Jehan: Odejít? Ale Otče—
Otec Dupin: Promiň Claude, ale nemám na výběr
Tvůj bratr je vyloučen
Kongregace: A Frollo neslyšel o svém bratrovi několik let. Mezitím…
Frollo byl poslán
Nezvykle rychle řadami Notre Dame
Dokud nebyl konečně jmenován arciděkanem
A vzdal díky Notre Dame
A pak jednoho smutného dne dostal zprávu
Frollo:
A jméno, které neslo, bylo „Jehan“
Kongregace:
A zakrýval svou tvář
Frollo se procházel na místo
Daleko…
Pryč od Notre Dame
Frollo: Jehan! …Vezmu tě zpátky. Vezmu tě domů.
Nejdražší bratře, pojď se mnou
Kde najdeme lék
A Notre Dame ještě jednou bude
Tvá svatyně
Uzdravit tě bude mým cílem
Nejen tvé tělo, ale i tvou duši
Budeme spolu v naší svatyni
Jehan: Dost, Claude! Pro mě je už stejně pozdě. Ale jestli jsi opravdu objevil charitu v tak pozdní době, je tu někdo, komu můžeš pomoci.
Frollo: Dítě? Tvoje? Monstrum! Je to Boží trest na tobě! Zlí nezůstanou nepotrestáni!
Jehan: Měla jsem to vědět! Byla jsem blázen, když jsem si myslela, že se o něj postaráš!
Frollo: Postarat se o něj? Já?
Jehan: Nikdo jiný není! Vezmi si ho…jestli ještě najdeš srdce.
Frollo: Jehan? Jehan?!
Sbor: Dies iræ, dies illa (Den hněvu, ten den)
Solvet sæclum in favilla (Shall consume the world in ashes)
Kyrie, Eléison (Pane, smiluj se)
Kongregace: A svatí hleděli na Frolla
Z jejich kamenné fasády
Sbor: Kyrie, Eléison (Pane, smiluj se)
Kongregace: A on cítil jejich pohled
Jako by to byly oči Boží
Frollo: Ó Pane, poslal jsi mi zkoušku. Toto dítě je můj kříž, který ponesu. Možná jsem nezachránil svého bratra, ale zachráním tuto… věc.
Pohleďte na toto odporné stvoření
Před kterým by utíkali menší lidé
Budu ho střežit a starat se o něj
A učit ho na koleni
Myslet jako já
Kongregace: A Frollo dal dítěti jméno. Kruté jméno, které znamená napůl zformované…
Frollo: Quasimodo!
Kongregace: Teď je tu hádanka, kterou hádejte, jestli můžete
Zpívejte zvony Notre Dame
Quasimodo: Co dělá monstrum a co dělá člověka?
Kongregace: Co dělá monstrum a co dělá člověka?
Zpívejte zvony, zvony, zvony, zvony, zvony,
Zvony, zvony, zvony, zvony,
Zvony Notre Dame
Clopin: Ráno v Paříži, město se probouzí
Na zvony Notre Dame
Rybář rybaří, pekař peče
Na zvony Notre Dame
A velkolepý lustr dostává svou velkolepost
A svítící dioda dostává záři
A někteří říkají, že duše města
Na zvony zvoní
Na zvony Notre Dame
(píseň končí, mluvící část začíná)
Poslouchej, jsou krásné, ne?
Tolik barev zvuku, tolik měnících se nálad
Protože víš, nezvoní samy od sebe
Clopin loutka: Ne?
Clopin: Ne, ty hloupý chlapče.
Tam nahoře, vysoko, vysoko v temné zvonici žije tajemný zvoník.
Kdo je to stvoření?
Clopin loutka: Kdo?
Clopin: Co je zač?
Clopin loutka: Co?
Clopin: Jak se tam dostal?
Clopin loutka: Jak?
Clopin: Pšt!
Clopin loutka: Au!
Clopin: Clopin vám to poví.
Je to příběh, příběh o člověku a monstru.
(píseň pokračuje, scéna se mění ve flashback)
Clopin: Tma byla noc, kdy náš příběh začal
V docích poblíž Notre Dame
Quasimodův otec: Zavři hubu, ano!
Cikán: Budeme spatřeni!
Quasimodova matka: Pšt, maličká.
Clopin: Čtyři vystrašení cikáni tiše vklouzli pod
Přístavy poblíž Notre Dame
Řidič bárky: Čtyři guldeny za cenu za bezpečný průjezd do Paříže
Clopin: Ale na cikány byla nastražena past
A oni ve strachu a úleku vzhlíželi
Na postavu, jejíž spáry
byly železné stejně jako zvony
Zvony Notre Dame
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: Soudce Claude Frollo
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: Soudce Claude Frollo toužil očistit svět od neřesti a hříchu
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: A viděl korupci všude, kromě vnitřku
Frollo: (mluví) Odveďte tuto cikánskou havěť do Paláce spravedlnosti.
Stráž: Cikáni! Zlodějští darebáci! Dbejte na to, aby neukradli i řetězy. (smích)
Frollo: Ano. Je škoda, že zloději jsou dnes všude.
Stráž: Dobrý člověk, ten soudce Frollo. Ví, kam cikáni patří. Na skřipec! (smích)
Co…? Co to?! Okradli mě! Vy tam, co skrýváte? Zlodějský cikán!
Clopin: (mluvení) Utekla.
Sbor: Dies iræ, dies illa (Den hněvu, ten den)
Solvet sæclum in favilla (Shall consume the world in ashes)
Teste David cum sibylla (As prophesied by David and the sibyl)
Quantus tremor est futurus (What trembling is to be)
Quando Judex est venturus (When the Judge is come)
Quasimodova matka: Sanctuary, please give us sanctuary!
Frollo: Dítě? Monstrum!
Sbor: Solvet sæclum in favilla
Dies iræ, dies illa
Clopin: „Stop!“ vykřikl arcivévoda.
Arcivévoda: (mluvení) Jste vrah. Viděl jsem váš zločin.
Frollo: (mluvení) Nespáchal jsem žádný zločin. Ona utíkala, já pronásledoval.
Arcivévoda: Zabil jste tuto ubohou ženu, kterou jste nyní sloučil
váš hřích zavražděním jejího dítěte.
Frollo: To je bezbožný démon. Posílám ho zpět do pekla, kam patří.
Arcivévoda: (zpěv) Pohleďte tam na nevinnou krev, kterou jste prolil
Na schodech Notre Dame
Pohleďte tam na stáj jako jizvu vaší viny
Na schodech Notre Dame
Můžeš lhát sám sobě a svým přisluhovačům
Můžeš tvrdit, že nemáš výčitky
Ale nikdy nemůžeš utéct ani skrýt to, co jsi udělal před očima
Přímo před očima Notre Dame
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: A jednou v životě
O moci a kontrole
Sbor: Kyrie Eleison (Pán má slitování)
Clopin: Frollo pocítil vzrušení strachu
O svou nesmrtelnou duši
Frollo: Co musím udělat?
Arciděkan: (mluvení) Starej se o dítě a vychovávej ho jako své vlastní
Frollo: Co? Mám se spokojit s péčí o toho znetvořeného…?
Tak dobře. Nech ho žít s tebou, ve svém kostele.
Arciděkan: Žít tady? Kde?
Frollo: Kdekoliv
(zpěv) Jen aby byl zavřený někde, kde ho nikdo jiný neuvidí
(mluvení) Možná zvonice. A kdo ví? Náš Pán pracuje tajemnými cestami
(zpěv pokračuje) I toto odporné stvoření může
Přesto se jednoho dne ukáže být
Mně užitečným
(scéna se mění v loutkové divadlo)
Clopin: (mluvení) A Frollo dal tomu dítěti kruté jméno
Jméno, které znamená napůl zformovaný: Quasimodo
(zpěv) Teď je tu hádanka, hádej, jestli můžeš
Zpívej zvony Notre Dame
Kdo je monstrum a kdo je člověk?
Zpívej zvony Notre Dame
Zpívej velké zvony tak hlasitě jako hrom
Zpívej malé zvony měkké jako žalm
Ať už je jejich výška tvá
Cítíš, jak tě očarují
Bohatí a rituální klečí
Clopin a Chorus: O zvonech, zvonech, zvonech, zvonech
Zvony Notre Dame!
Las campanas de Notre Dame
Pokračování: Madellaine • Zephyr • Sarousch
Pokračování: Le Jour D’Amour • An Ordinary Miracle • I’d Stick With You • Fa la la la Fallen In Love • I’m Gonna Love You
Muzikál: Balancing Act • Rest and Recreation • Rhythm of the Tambourine • Into Notre Dame • Top of the World • Thai Mol Piyas • Esmeralda • City Under Siege • Flight Into Egypt • Out of Love (Reprise) • Dance of the Gypsies • Made of Stone • Finale Ultimo
Smazané písně: In a Place of Miracles • As Long As There’s a Moon • Someday