Podle legendy byl Raczidian Temný čaroděj, který žil s kolonií mozkomorů v černém hradě v hustém lese, který obklopoval nedalekou horskou vesnici obývanou dalšími čarodějnicemi a čaroději. Po mnoho let žil s nadpozemskými obyvateli hradu v míru s vesničany a nechával je na pokoji, zatímco oni se v podstatě drželi mimo tu část lesa, kde se nacházel jeho hrad.
Jednoho dne si Raczidian všiml krásné dívky z vesnice, Eliany, když sbírala v lese bobule. Byl jí unesen, rozhodl se, že by byla ideální manželkou, a poslal zprávu jejím rodičům, požadující její ruku. Odmítli. Raczidian tak vyhrožoval, že pošle své mozkomory, aby zničili vesnici, pokud k němu Elianu nepřivedou.
Vesničané se raději dali do boje, než aby se vzdali Raczidianovu ultimátu. Zpočátku se jim dařilo držet v šachu mozkomory, které na ně Raczidian se spojenou mocí svých Patronů vypustil, ale postupně je začal přemáhat pouhý počet nepřátel. Když už to ale vypadalo, že je veškerá naděje ztracena, seslal kouzlo Patronus Illyius – plachý, mladý sirotek, kterému bylo řečeno, aby bitvu proseděl, protože si stařešinové vesnice mysleli, že jeho Patronus je příliš slabý, než aby byl k něčemu platný. Myš, která vyskočila z Illyiovy hůlky, zářivě zazářila a mozkomory zastavila.
Rozzuřený Raczidian, že mu něco tak malého zkříží plány, se rozhodl vstoupit do šarvátky sám a pokusil se přivolat Patrona, aby zahnal Illyiovu myš. Zapomněl však, že Patrona může stvořit jen člověk s čistým srdcem, a tak se poprvé v historii ukázalo, co se stane, když se o kouzlo pokusí schopný, ale nehodný čaroděj nebo čarodějnice. Z Raczidianovy hůlky vystřelili červi a rychle ho sežrali, když pohltili jeho tělo.