Annie utěšuje Molly, která měla nedávno noční můru o svých rodičích. Annie ji uklidňuje tím, že jí čte dopis od jejího, slibuje jí, že se pro ni jednoho dne vrátí. Brzy zase usne a Annie ukládá ostatní sirotky do postele, když zpívá o svých ztracených rodičích.
Annie:
Možná daleko
Nebo možná opravdu blízko
Možná jí nalévá kávu
Možná mu urovnává kravatu!
Možná v domě
Vše skryto pod kopcem
Sedí a hraje na klavír
Sedí a platí účet!
Vsadím se, že jsou mladí
Vsadím se, že jsou chytří
Vsadím se, že sbírají věci
Jako popelníky, a umění!
Vsadím se, že jsou dobří
Proč by neměli být?
Jejich jedinou chybou
bylo, že se mě vzdali!
Tak možná, že teď je čas,
A možná, až se probudím
Budou mi říkat dítě
Možná
Vsadím se, že čte
Vsadím se, že šije
Možná mě stvořila
Skříň s oblečením!
Možná jsou přísní
Rovní jako čára
Je mi to úplně jedno
Hlavně, že jsou moje!
Tak možná teď je tahle modlitba
Poslední svého druhu
Nechceš si prosím přijít pro své dítě
Možná