Zde v modré barvě je zobrazen jeden klad. Jedná se o seskupení plazů a ptáků (Aves), které je nyní obecně považováno za monofyletické. Protože tradiční linnaejská taxonomická třída Reptilia nezahrnuje ptáky, tato třída netvoří klad, a proto již není akceptována jako taxonomická jednotka.
Klad (ze starořečtiny klados, „větev“) je termín používaný v moderní alfa taxonomii, vědecké klasifikaci živých a fosilních organismů, k popisu monofyletické skupiny, definované jako skupina skládající se z jediného společného předka a všech jeho potomků.[pozn. 1] Společný předek každé rozumně velké skupiny a většina jejích potomků bude obvykle dávno mrtvá.[pozn. 2] Není nutné, aby klad obsahoval nějaké živé zástupce.
Od doby, kdy Darwin ukázal, že všechny organismy mají společné předky, se taxonomie soustavně pokouší reprezentovat a reflektovat evoluční historii organismů. Analýza DNA a RNA používaná v moderní molekulární biologii výrazně pomohla osvětlit tuto historii tím, že poskytla velké množství nových fylogenetických informací, které byly dříve taxonomům nedostupné. Tyto techniky studia jsou známé jako molekulární fylogenetika a daly vzniknout moderní disciplíně kladistiky a fylogenetické systematiky.
Tyto nové informace a nové poznatky velmi jasně ukázaly, jaká byla a jsou omezení starého linnaejského systému taxonomie. Výsledkem je, že mnoho taxonomů postupně radikálními způsoby reviduje taxonomii skupin, které studují. Příklad taxonomie (v tomto případě taxonomie plžů), která byla částečně revidována, aby do ní byly začleněny poznatky z molekulární práce, viz Taxonomie gastronomie (Bouchet & Rocroi, 2005).
Termín „klad“ neexistoval ve starší linnaejské taxonomii, která byla z nutnosti založena pouze na morfologických podobnostech mezi organismy. Pojem ztělesněný slovem „klad“ nezapadá dobře do rigidní hierarchie, kterou linnaejský systém taxonomie používá.
Kladistika a linneanská taxonomie nejsou ve skutečnosti kompatibilní.
Vzhledem k tomu, že klady mohou být vnořeny na jakékoliv úrovni, nemusí být v celkové hierarchii úhledně zařazeny do nějaké hodnosti. Oproti tomu se při pojmenovávání nového taxonu musí používat linnaejské taxony „řád“, „třída“ atd. Nelze se jim vyhnout a každý z nich implikuje určitou (i když velmi špatně definovanou) úroveň různorodosti, která má být v celém systému rovnocenná.
Druhy vznikají postupnou modifikací, nikoli náhlými úplnými změnami nebo skoky, (i když také viz „interpunktuovaná rovnováha“), takže neexistuje žádný solidní biologický základ pro rozlišení mezi druhem a jeho „potomkem“. To je další důležitá oblast, kde je kladistika pro biology cennější než linnaejská taxonomie; mezitaxony lze pojmenovat podle jejich vztahu k pojmenovaným taxonům pomocí terminologie kmenových skupin.
Například slavný fosilní organismus Archaeopteryx má mnoho ptačích vlastností, ale není to pravý pták. Ve skutečnosti je to „prateta“ skupiny, která obsahuje všechny moderní ptáky a jejich společné předky. Protože moderní ptáci nejsou potomky Archaeopteryxe, nemůže se vejít do linneanského taxonu ‘Aves’ (ptáci). V kladistickém pojetí však lze Archaeopterixe považovat za kmenovou skupinu k ptačímu kladu – z ptačí linie se oddělil dříve, než se první člen této linie podobal pravému ptákovi.
Vzhledem k tomu, že taxonomie má odrážet evoluční vztahy, musí být taxon monofyletický, aby byl platný z evolučního hlediska – to znamená, že musí být kladem. Žebříčky (taxony) používané v tradiční linnaejské taxonomii nefungují dobře v rámci kladistického rámce: například neexistuje žádný žebříček použitelný na kmenové skupiny, proto byla vyvinuta nějaká nová terminologie.
Byly navrženy tři metody pojmenování kladů: node-, stem-, a na bázi apomorfie:
Rozdíly mezi tradičním přístupem a těmito fylogenetickými alternativami jsou zřejmé, když se změní fylogenetická hypotéza.
Zde je příklad srovnání tradičního linnaeanského přístupu k nomenklatuře s fylogenetickou alternativou (node-based naming):