Orgrim Doomhammer je hlavní postavou ve světě Warcraftu. Také známý jako „Zrádce“ podle loajalistů Gul’dana a Blackhanda, Doomhammer byl válečným náčelníkem Orcish Horde během konce první války a celé druhé války. Na jeho počest je pojmenováno orcké hlavní město Orgrimmar, hordami ovládané město Kladivopád na Arathijské vysočině a létající bitevní loď Orgrimovo kladivo hlídkující na nebi Ledové koruny. Sloužil jako rádce Thrallovi, bývalému (a nejznámějšímu) válečnému náčelníkovi současné inkarnace Hordy.
Orgrim z Blackrocks a Durotan z Frostwolves se původně setkali, když se jako děti tajně skrývali ze spacího stanu během festivalu Kosh’harg v Nagrand. Oba problémoví mladíci utekli po dobu spánku, aby špehovali rady klanů, ale byli těžce zklamáni. Rozhodli se raději strávit zbytek noci vzájemnými výzvami a brzy si vytvořili pouto, které sice technicky nebylo zakázáno, ale klany Blackrock a Frostwolf, ke kterým patřili, je považovaly za něco proti tradici. Orgrim a Durotan se nikdy nepřestali přátelit.
Během závodu lesem Terokkar náhodou narazili na zuřícího obra a v posledním výbuchu rychlosti jim šlo o život. Zdánlivě z ničeho nic se objevila brigáda draenei a zachránila chlapce, kteří strávili zbytek dne s Restalaanem a poradou s Velenem.
Orgrim začal svůj vzestup k moci prostřednictvím klanu Pánů hromů, protože byl také členem tohoto klanu. Klan Blackrock měl ale silné styky s klanem Pánů hromů a z tohoto důvodu se Orgrim mohl dostat k moci v obou. Po smrti svého otce se Orgrim stal majitelem Doomhammeru a Blackhandovým zástupcem.
I když byl Orgrim vnitřně proti válce proti draeneiům, plnil Blackhandovy rozkazy, a dokonce podlehl krvežíznivosti, kterou Gul’dan pěstoval. Ale stejně jako Durotan začal uvažovat, jestli orkové nebyli oklamáni. Byl jedním z mála orků, kteří nepili krev Mannorothu a tvrdili, že nejsou hodni pít ze stejné nádoby jako válečný náčelník a náčelníci. I když byl Blackhand dost důvěřivý, aby této výmluvě uvěřil, Gul’dan nebyl a od té chvíle se bude mít před Orgrimem na pozoru.
Doomhammer byl jedním z Blackhandových nejdůvěryhodnějších pobočníků, velel řadě bitev proti silám Azerothského království. Orgrim však byl čím dál méně přesvědčen o rozhodnutích, která Blackhand učinil, a byl čím dál podezíravější ohledně Gul’danových motivů. Když Gul’dan upadl do kómatu a snažil se vypáčit tajemství z hlavy umírajícího Medivha, Orgrim využil této šance chopit se moci tím, že zabil náčelníka a stal se vůdcem Hordy.
Na rozdíl od Blackhanda se Doomhammer rozhodl, že nebude loutkou Gul’dana a jeho Rady stínů. Doomhammer zajal Garonu a mučil ji, aby prozradila polohu Rady, a snažil se ji zničit, protože věřil, že je to kazící vliv na Hordu. Orgrim pak zabil tolik zaklínačů a členů Rady stínů, kolik dokázal, a účinně rozdrtil jejich moc.
Když se Gul’dan probudil, zjistil, že nový válečný náčelník zničil Radu stínů – označil kastu čarodějů za zrádce a mnohé z nich popravil – a hodlal zabít i jeho. Gul’dan ho prosil u Doomhammerových nohou a připomněl mu, že když Rada stínů odešla, byl posledním skutečným čarodějem v celé Hordě a že ho budou potřebovat proti lidským čarodějům. Čaroděj slíbil, že vytvoří armádu všemocných nekromantů, věrných Vojevůdci: Rytíři smrti. Doomhammer ochotně souhlasil, přestože (správně) podezříval Gul’dana ze zrady.
Doomhammer, zatrpklý nepřítel Aliance, byl v předních řadách, když vedl Hordu do Khaz Modanu a do druhé války. Ačkoli velel Hordě železnou pěstí, Doomhammer také prokázal svou zdatnost jako diplomat, když získával nové spojence pro Hordu mezi skřety a trolly z Azerothu. Doomhammer si nárokoval Blackrock Spire jako operační základnu Hordy a dovolil Zuluhedovi z klanu Dragonmaw, aby pokračoval ve výzkumu Démonské duše. To vedlo k zotročení dračí královny Alexstraszy a chovu draků, kteří pomáhali Hordě ve válce.
Pod jeho velením se Hordě podařilo způsobit pohromu na severu, dobýt většinu Khaz Modan a vážně poškodit Lordaeron a Quel’Thalas. Orgrim také uzavřel smlouvu s lordem Perenoldem, vládcem Alteracu. Zrádný člověk dovolil Orgrimovi a Hordě projít bez překážek horskými průsmyky směrem k hlavnímu městu Lordaeronu, výměnou za ujištění, že jeho národ nebude napaden Hordou. Orgrim, i když měl podezření na pohnutky toho člověka, souhlasil.
Nicméně Doomhammer měl ve svém předchozím hodnocení proradného Gul’dana pravdu. Když Horda zahajovala konečný a masivní útok na hlavní město Lordaeronu, Gul’danův klan Bouřlivák spolu s Cho’gallovým Kladivem Soumraku a všemi ostatními, kteří byli čaroději věrní, Hordu opustili a vypluli na jih. Orgrim ho pronásledoval až k hrobce Sargeras a poslal část klanu Blackrock a klanu Black Tooth Grin, aby zaútočili na síly Bouřliváka i Kladiva Soumraku. Gul’dan a jeho zaklínači vstoupili do hrobky Sargeras, ale byli zabiti démony uvnitř. Ostatní členové klanu byli Orgrimovými silami anihilováni.
Oslaben ztrátami způsobenými Gul’danovou zradou byl Doomhammer donucen stáhnout se z lidského hlavního města Lordaeronu do své pevnosti v Blackrock Spire. Tam vybojoval poslední bitvu druhé války proti Alianci Lordaeronu a vedl útok z Blackrock Spire, aby se střetl s Anduinem Lotharem a jeho paladinskou stráží. Lidé a orkové spolu bojovali v titánském konfliktu, který oba válečníky vyčerpal, ale válečný náčelník dokázal regenta Azerothu porazit. Někteří věří, že Doomhammer nezvítězil spravedlivě a že Lothar byl zabit poté, co byl přepaden válečníky Hordy. Nicméně Lotharova smrt neměla takový účinek, jaký Doomhammer zamýšlel. Spíše než aby byla demoralizována, Aliance – vedená Lotharovým poručíkem Turalyonem – se vzchopila a vybičovala k šílenství, které šokovalo dokonce i samotného válečného náčelníka a téměř zničilo Doomhammerovy síly a zahnalo je zpět k Temnému portálu. Orgrim sám byl poražen a zajat Turalyonem, brzy po Lotharově smrti.
Po porážce u Blackrock Spire byl Doomhammer zajat a držen jako podivín (jeho vlastní slova) v paláci krále Terenase z Lordaeronu. Doomhammerovi se však podařilo snadno uprchnout z Lordaeron City a dostal se do internačního tábora, kde viděl, co se stalo s jeho lidmi. Spíše než krvelačné bojovníky, které vedl do bitvy, nacházel Doomhammer jen letargické, zničené duše. Zoufalý Doomhammer se sám málem stal obětí letargie, ale podařilo se mu udržet si dost ze sebe, aby unikl z internačního tábora. Žil jako poustevník v méně frekventovaných oblastech Lordaeronu, až ho jednoho dne kontaktoval Drek’Thar z klanu Frostwolf.
Starší šaman Doomhammera informoval, že u Frostwolfů vysoko v horách Alteracu žije mladý ork. Tento ork, o němž se zjistilo, že je to dlouho ztracený syn Durotana, uprchl poté, co ho lidé vychovali jako otroka, a začal pátrat po svých lidech. Durotanův syn Thrall byl odhodlán najít způsob, jak zajaté orky osvobodit a vrátit jim jejich bývalou slávu. Orgrim už o tom Thrallovi slyšel od Groma Hellscreama, s nímž se Thrall setkal ještě předtím, než začal pátrat po svém klanu. Hellscream o tom mladíkovi říkal jen samé dobré věci.
Doomhammer zaujatě navštívil Frostwolfy, aby viděl Thralla na vlastní oči, ale předem mu dal jasně najevo, že nechce, aby Thrall věděl, kdo je. Když Doomhammer dorazil, nikdo se o něm nezmínil jménem, ani o něm Thrallovi neřekl. Když se Thrall té noci setkal s Doomhammerem, neuvědomil si, že má co do činění s bývalým vůdcem Hordy, o kterém slyšel tolik skvělých věcí; viděl jen podivného orka, který se ohříval u ohně. Jak noc ubíhala, Thralla čím dál víc rozčilovalo tajnůstkářské chování cizince a jeho řeči o tom, že nemá smysl pokoušet se bojovat s lidmi. Když Thrall trval na tom, že za svobodu orků stojí bojovat, cizinec se ho zeptal, co dělá, když se skrývá v horách s ostatními Frostwolfy, jestli tomu opravdu věří. Thrall se rozzlobil ještě víc a začal argumentovat, že na jaře pojede na jih, aby se připojil ke Gromu Hellscreamovi a klanu Warsong, že společně zaútočí na tábory a osvobodí všechny orkské zajatce. Cizinec se té představě vysmál a opovržlivě zavrhl Hellscreama jako „démonem prolezlého snílka“. Thrall už slyšel dost a vyzval tohoto cizince, který pohostinnost Frostwolfů oplatil urážkami, k jediné bitvě. Přesně v tohle Doomhammer doufal. Naznačil, že Frostwolfové jsou zbabělci a že orkové jako rasa nemohou porazit lidi, aby viděli, jestli se Thrall postaví za svůj klan a lidi, a Thrall ho nezklamal. Teď Doomhammer uvidí, jestli Thrallovy bojové schopnosti jsou stejně působivé.
Když s mladým šamanem prohrál a bylo mu prokázáno milosrdenství, prozradil se jako válečný náčelník hordy. Thrall byl nejprve zděšen, jak se zachoval k tak důležité osobě, jako byl Orgrim Doomhammer, a začal se mu hluboce omlouvat. Orgrim ho zastavil a řekl mu, že to není nutné, a vysvětlil mu důvody, proč zůstal v anonymitě. Pokračoval vysvětlením, že má plán, jak osvobodit uvězněné orky, a Thrall s Drek’tharem souhlasili, že mu pomohou.
Spolu s Hellscreamem a klanem Warsong byli schopni snadno zaútočit na čtyři internační tábory a osvobodit orky držené uvnitř. V pátém však byla Aliance připravena a držela v rukou oddíl rytířů na koních. Přepadli orky a v mlze jejich krvežíznivosti se orkové stali obětí útoku rytířů. Uprostřed chaosu, který vytvořil Thrall, aby kryl jejich ústup, byl Orgrim smrtelně zraněn úderem do zad – napíchnutý kopím útočícího rytíře s takovou silou, že prorazilo zadní plát jeho brnění a jeho tělo, a zevnitř prorazilo kyrys. (To je pro něj poněkud ironická smrt, protože byl nazýván podrazákem a zemřel doslova s bodnutím do zad). S posledním výdechem Orgrim udělil Thrallovi titul náčelníka spolu s jeho velkým válečným kladivem a černým brněním. Bývalý internační tábor, kde padl, je nyní základnou Hordy Kladivopád, která se nachází na Arathijské vysočině.
Void Lords
Dimensius the All-Devouring