Co znamená nadnárodní?
Nadnárodní organizace je nadnárodní svaz nebo sdružení, ve kterém členské země postoupí autoritu a suverenitu alespoň v některých vnitřních záležitostech skupině, jejíž rozhodnutí jsou pro její členy závazná. Stručně řečeno, členské státy se podílejí na rozhodování o záležitostech, které se dotknou občanů každé země.
Takové nadnárodní organizace jsou mnohými považovány za lepší způsob řízení záležitostí národů s ohledem na předcházení konfliktům a podporu spolupráce, zejména v hospodářských a vojenských záležitostech. Některým kritikům, zejména těm s nacionalistickými tendencemi, vadí dodržování mezinárodně dohodnutých pravidel a vyčítají, že lpění na rozhodnutích nadnárodních organizací se rovná vzdání se suverenity členských států a jejich obyvatel.
Klíčové způsoby
Posun k nadnárodnímu přístupu
Vytvoření nadnárodních skupin znamenalo evoluci – nebo odtržení se, podle úhlu pohledu – od vestfálského systému, v němž byly národní státy suverénní a nikomu neodpovídaly – ať už v domácích nebo mezinárodních záležitostech, s výjimkou případů násilí nebo smluv.
Nadnárodní myšlení získalo na významu v důsledku dvou světových válek v první polovině 20. století. Aby se předešlo tragičtějším a nákladnějším válkám, byly národy stále více ochotny postoupit suverenitu v některých otázkách – obvykle souvisejících s obchodem a podnikáním – na základě hlasování členů nadnárodní organizace.
EU, která je nejblíže ke skutečně nadnárodní unii, jakou kdy svět viděl, vznikla v 50. letech minulého století, aby zabránila sousedním zemím vstoupit do války. Její první iterací bylo Evropské společenství uhlí a oceli.
Evropská unie
Nejlepším příkladem nadnárodního celku – a nejblíže ke skutečné nadnárodní unii, jakou kdy svět viděl – je EU. V Evropské deklaraci z roku 1951 zakladatelé první iterace EU – Evropského společenství uhlí a oceli – tvrdili, že vytvářejí „první nadnárodní instituci“ a tím „pokládají skutečný základ organizované Evropy“.
Po druhé světové válce Albert Einstein dokonce prosazoval nadnárodní organizaci, která by ovládala vojenské síly. Einstein navrhoval, aby organizace zahrnovala USA, Sovětský svaz a Velkou Británii, ale taková organizace nikdy nevznikla.
EU se za sedm desetiletí od založení Evropského společenství uhlí a oceli dramaticky vyvinula, ale její růst se neobešel bez bolesti. Populistický odpor vůči ekonomické nejistotě a globalizaci vedl obyvatele Velké Británie k bezprecedentnímu kroku, kdy v roce 2016 hlasovali pro odchod z EU.