Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Akrovenator - Magazín MP.cz

Akrovenator

Akrovenátor

Království
Animalia

Phylum
Chordata

Třída
Sauropsida

Klad
Dinosaurie

Řád
Saurischia

Rodina
†Abelisauridae

Podčeleď
†Majungasaurinae

Arcovenator (“Arc hunter”) je vyhynulý rod abelisauridních teropodních dinosaurů pocházejících z pozdní křídy Francie. Typem a jediným popsaným druhem je Arcovenator escotae.

I když je mělčí, téměř kompletní mozkovna Arcovenatora je jinak velikostí podobná mozkům Majungasaura a Carnotaura; původně byla odhadována na délku asi 5-6 m (16-20 ft), ale v roce 2016 byla odhadována na délku 4,8 m (16 ft). Ve stejném roce odhadovali Molina-Pérez a Larramendi délku 7,2 m (23,6 ft) a 950 kg (2 094 lbs). Střecha lebky vykazuje jako unikátní diagnostický znak středový foramen, případně sídlící v šišince, umístěný na zadním povrchu lehké kupole tvořené čelními kostmi středně silnými jako u Aucasaura, tedy méně než u Rajasaura, i když více než u Rugopse. Méně charakteristické je, že nad oběžnou dráhou je nízká fossa s malou fenestrou ohraničenou slzným, čelním a postorbitálním. Parciální ohraničující supratemporální fenestra vytváří středové hřebeny na příslušných anteromediálních okrajích posledně jmenované, které, jak se přibližují parietální eminenci, splývají v sagitální hřeben. Postorbitální je mezistupněm mezi plesiomorfním stavem Eoabelisaura ve tvaru T a odvozeným obráceným stavem Carnotauruse ve tvaru L díky unikátnímu znaku, že má kostní list spojující jeho ventrální a posteriorní procesy. Má podobně autapomorfním způsobem silnou, hrubě povrchovou hřbetní plošku k očnímu důlku, která sahá až k slznému otvoru a tvoří kostnatý hřeben čela, a méně nápadným způsobem, laterální rugose tuberosity na končetině jeho ventrálního procesu. Parokipitální procesy mají pozoruhodné přídatné dorzální a ventrální kostní tyče, které tak vážou deprese laterálně k foramen magnum. Ušní oblast se velmi podobá ušní oblasti Majungasaura, i když se nejvýrazněji liší na laterálně řízeném basipterygoidním procesu, s kratší crista prootica a menším rozsahem drážky před 2. a 3. lebečním nervem foramina jsou drobnými odchylkami od typu Majungasaurinae. Dýmník je podobný druhému typu s výjimkou méně výrazného parietálního procesu. Obecně je vnější ozdoba kostí mírnější než u Majungasaura. Vysoké zuby (3-5,5 cm) mají zubní protézy na apikální části mezial carina a podél délky distální, s různou hustotou.

ČTĚTE:   Homo ergaster

Kaudální obratle A. escotae jsou pozoruhodně podobné obratlům Majungasaura, i když více dorsoventralizovaně stlačené. Centra disponují obojživelnými artikulacemi s relevantními fasetami mezilehlé povahy mezi kruhovými obratli Ilokelesia a obratli eliptického tvaru v Rajasaurusu a nemají ani pneumatické výklenky, ani přídavné hyposphene-hypantrum artikulace. Příčné procesy nervových oblouků nejsou nakloněny tak jako v Brachyrostra.

Ccnemiální hřeben Arcovenatorovy štíhlé 51 cm dlouhé holenní kosti je dobře vyvinutý, jak je pro abelisauroidy typické. Má proximální laterální kondyl, který je výraznější než ten mediální, mírnou anterodorskou křivku na proximální straně fibulárního hřebene, patrný distální podélný hřeben a zužující se malleoli. Téměř půl metru dlouhá fibula má typické anatomické znaky ceratosaurů.

Klasifikace a systematika

Arcovenator je rod teropodů hnízdící v kladu Abelisauridae, který má v linnaejské taxonomii rodovou hodnost. Tato taxonomická skupina má v rámci Abelisauroidea nejbližší příbuzné noasauridy. Ti zase spolu s Limusaurusem a Ceratosaurem hnízdí v rámci Ceratosaurie.

Charakteristickými znaky abelisauridů jsou jejich krátké, vysoké lebky s rozsáhle tvarovaným vnějším povrchem, drasticky zmenšené přední končetiny a silné zadní končetiny.

Thierry Tortosa a jeho kolegové provedli fylogenetickou analýzu, která je shrnuta v níže uvedeném cladogramu a je částečně založena na dříve publikovaných pracích zahrnujících jak nově objevené fosilní pozůstatky, tak další popsané, ale nepojmenované francouzské abelisaury.

Studie obecně souhlasí s předchozími výsledky, konkrétně s relativně čerstvým nálezem, který získali jak Matthew Carrano a Scott Sampson (2008), tak Diego Pol a Oliver W. M. Rauhut (2012) z kladu, který zahrnuje alespoň Majungasaurus, Indosaurus a Rajasaurus, který v novější analýze zahrnuje Arcovenator. Tortosa et al.. jmenují tento dobře podporovaný klad Majungasaurinae, řadí ho do podčeledi a definují ho tak, aby obsahoval všechny abelisauridy, kteří jsou více příbuzní Majungasaurovi než Carnotaurovi. Členové této taxonomické skupiny mají různé společné lebeční znaky včetně protáhlé antorbitální fenestry a parietální se sagitálním hřebenem, který se rozšiřuje vpředu do trojúhelníkovitého povrchu. Za zmínku stojí také to, že v částečné shodě s některými analýzami jsou fragmentovanější ostatky francouzských ceratosaurů umístěny uvnitř Abelisauridae a na rozdíl od jiných je Abelisaurus nalezen jako carnotaurin.

ČTĚTE:   Dakotornis

Existují také poznatky o paleobiogeografii abelisauroidů; jejich pouhá přítomnost v takzvaném Evropském souostroví mate hypotézy, které berou v úvahu pouze kontinenty odvozené z rozpadu druhohorní Gondwany. Rozeznáváme dvě linie evropských abelisaurů: bazální, včetně malého Albian Genusaurus a Dolnokampánského Tarascosaurus, a odvozenou, větší kampánský Arcovenator spojený s madagaskanským Majungasaurem a indický Rajasaurus v Majungasaurinae. Vzhledem k tomu, že odvozené rozložení znaků získané fylogenetickou analýzou činí nepravděpodobným, že by tyto linie byly navzájem příbuznější než s jinými abelisauridy, naznačuje to složitější sérii událostí týkajících se jejich biogeografie s tím, že vikářství je použitelné pro starší a oceánské rozptýlení je pravděpodobnější pro novější. Tyto výsledky podporují navrhovanou úlohu Afriky jako centra pro faunální přesuny mezi Evropou a Indií nebo Madagaskarem a izolaci jihoamerických abelisauridů.

Fosilní pozůstatky A. escotae byly nalezeny poblíž Pourrières v departementu Var v oblasti Provence-Alpes-Côte d’Azur během preventivního paleontologického a archeologického průzkumu před výstavbou na úseku dálnice A8 mezi Châteauneuf-le-Rouge a Saint Maximin. Příslušné pozdně kampánské vrstvy (před 72 až 76 miliony let) souvrství Lower Argiles Rutilantes se nacházejí v povodí Aix-en-Provence v jihovýchodní Francii. Holotyp Arcovenator escotae, umístěný v Muséum d’Histoire Naturelle d’Aix-en-Provence, byl nalezen úzce spojený v jedné vrstvě fluviálního pískovce a je tvořen vzorky MHNA-PV-2011.12.1, mozková schránka v artikulaci s pravým postorbitálním, MHNA-PV-2011.12.2, levý dlaždicový, MHNA.PV.2011.12.15, zub, MHNA.PV.2011.12.5, MHNA.PV.2011.12.5, přední ocasní obratel, MHNA.PV.2011.12.3, pravá holenní kost a MHNA.PV.2011.12.4, pravá lýtková kost. Dva přední ocasní obratle (MHNA.PV.2011.12.198 a MHNA.PV.2011.12.213) a tři zuby (MHNA.PV.2011.12.20, MHNA.PV.2011.12.187 a MHNA.PV.2011.12.297) nalezené blízko jak ve vzdálenosti, tak v hloubce byly také označovány za druh, ale patřící k různým jedincům. Je pravděpodobné, že maxilla, jediná nalezená fosilie tzv. Pourcieux abelisaurid, je referovatelná přinejmenším k tomuto rodu jak z důvodu jeho těsné blízkosti v čase a prostoru, tak z důvodu výsledků fylogenetické analýzy.

ČTĚTE:   Boss Wolf

Rodové jméno Arcovenator je odvozeno od řeky Arc, neboť lokalita je zasazena do jejího povodí a latinské slovo pro lovce, venatora. Specifické označení ‘escotae’ je poctou společnosti Escota, která od roku 2006 poskytuje potřebné finanční prostředky na výkop lokality.