Idol začal svou hudební kariéru koncem roku 1976 jako kytarista v punk rockové kapele Chelsea. Brzy však skupinu opustil. Se svým bývalým spoluhráčem Tonym Jamesem založil Idol kapelu Generation X. S Idolem jako zpěvákem dosáhla kapela úspěchu ve Velké Británii a vydala tři alba u Chrysalis Records, než se rozpadla. V roce 1981 se Idol přestěhoval do New Yorku, aby pokračoval ve své sólové kariéře ve spolupráci s kytaristou Stevem Stevensem. Jeho debutové studiové album Billy Idol (1982) zaznamenalo komerční úspěch. S hudebními videoklipy pro singly „Dancing with Myself“ a „White Wedding“ se Idol brzy stal základem tehdy nově založené MTV.
Druhé Idolovo studiové album – Rebel Yell (1983) – mělo velký komerční úspěch, obsahovalo hity „Rebel Yell“ a „Eyes Without a Face“. Album bylo certifikováno jako dvojnásobně platinové od Recording Industry Association of America (RIAA) za dodávku dvou milionů kopií v USA. V roce 1986 vydal Whiplash Smile. Poté, co nahromadil tři singly v UK top 10 („Rebel Yell“, „White Wedding“ a „Mony Mony“), vydal Idol v roce 1988 album největších hitů s názvem Idol Songs: 11 of the Best; album se stalo platinovým ve Velké Británii. Idol pak vydal dvě studiová alba: Charmed Life (1990) a koncepční album Cyberpunk (1993).
Druhou polovinu devadesátých let strávil Idol mimo pozornost veřejnosti a soustředil se na svůj osobní život. Hudební comeback zaznamenal s vydáním Devil’s Playground (2005) a znovu s Kings & Queens of the Underground (2014).
Pro Disney namluvil postavu Punk-Bots ve filmu Randy Cunningham: Ninja 9. třídy.