Zatímco Marianne je sebevědomá, zralá a cynická, Dawn je optimistická, roztěkaná, dětinská a společenská. Navenek je otrávená přehnaným ochranářským chováním své sestry, ale stále jí na ní hluboce záleží. Při více než jedné příležitosti je viděna, jak flirtuje s hrstkou jiných mužů, přelétavá nad tím, kterého chlapce chce pronásledovat, a dokonce flirtuje s úplně cizími lidmi. Nicméně se zdálo, že si vůbec nevšímá Sunnyho zamilovanosti do ní, navzdory jeho zjevným narážkám, dokud nad ní jeho zátoka nezlomila kouzlo, ke kterému přijala jeho náklonnost s otevřenou náručí.
Když je Dawn pod vlivem elixíru lásky, je posedle posedlá Králem bažin. Je hluchá a slepá ke všem hrozbám a projevům apatie Krále bažin, nevadí jí, že je uvězněná a zpívá mu, když je kolem něj nebo uvězněná. Řídí se vším, co jí řekne, ať se děje, co se děje, a popírá sestřin pokus o záchranu. Podaří se jí však prolomit jeho zdi, když mu dává boutonniere, i když to od něj sotva dostane kladnou odpověď.
I když je v jistých věcech naivní, není z těch, kteří by k sobě chovali zášť nebo nějaké předsudky, protože ví o citech Marianne a Bog Kinga k sobě navzájem a povzbuzuje je, nedává najevo žádné pohrdání vůči Marianne za to, že jí Bog Kinga „ukradla“.
I když nemá žádné magické schopnosti nebo bojové dovednosti, její křídla jí udělují schopnost létat a ona jako dovednost zpěvu.