Serafim (abrahámovská náboženství); známý jako „Hořící jedni“ a jsou extrémně mocní andělé.
Síla vlastnit rysy a síly, nebo být andělem serafínem. Variace fyziologie andělů. Kombinace znaku Transcendent Angel a Embodiment Svatého ohně. Nezaměňovat s Cherubim, Archandělem nebo Slunečním andělem.
Uživatelem je anděl Serafim, mimořádně mocný anděl vyšší úrovně, který představuje svaté ohně nebes a je s nimi spojován, je jimi zcela naplněn po celou dobu jejich bytí. Serafim má na těle dvě, čtyři, a dokonce šest křídel, jednu nebo tři tváře a množství očí na jejich tvářích a křídlech, velmi se podobá andělům cherubímům v mnoha ohledech. Říká se, že kdokoli by spočinul zrakem na serafhovi, byl by okamžitě spálen kvůli nesmírnému jasu jejich božské moci a svatých ohňů. Jsou zobrazováni jako nejvyšší z andělské hierarchie, stojící vedle nejvyšších stvořitelů. S téměř všemohoucí mocí obdivují jednání svého Pána, autoritu, přítomnost a existenci, kromě toho, že velí většině nebeských armád.
Asociace/vztahy
Serafín (pl. serafín nebo serafín), druh nebeské nebo nebeské bytosti v abrahámovských náboženstvích, spojované s Cherubíny a později považované za anděly. Kořen Serafína pochází buď z hebrejského slovesa sarafín („hořet“) nebo z podstatného jména sarafín (ohnivý had), protože se tento termín objevuje několikrát s odkazem na hady, se kterými se setkáte v divočině, byl často chápán jako odkaz na „ohnivé hady“. Z toho se také často usuzuje, že serafíni byli ve formě serpentiny a v určitém smyslu „ohniví“ tvorové nebo spojeni s ohněm.
Izajášova vize serafínů v idealizovaném Jeruzalémském prvním chrámu představuje jediný případ v hebrejské Bibli, kdy bylo toto slovo použito k popisu nebeských bytostí. “… Viděl jsem Pána, jak sedí na trůnu, vysoko a vysoko zdviženém; a Jeho vlak naplnil Hekhal (svatyni). Nad ním stál Serafín; každý měl šest křídel; dvěma si zakryl tvář, dvěma si zakryl nohy a dvěma letěl.”