omomyidy jsou vyhynulá skupina prosimianů, kteří jsou považováni za příbuznější tarsierům než jakýmkoli strepsirrhinům a jsou považováni za nejprimitivnější haplorrhiny. Jako nejstarší známý skutečný haplorrhin byl navržen exemplář Darwinia z Messelu.
Klasifikace a vývoj
Haplorrhini a jeho sesterský klad Strepsirrhini („vlhkonosí“ primáti) se rozešli asi před 63 miliony let (mya). Přibližně o 5 milionů let později (58mya), jen krátce poté z evoluční perspektivy, se od ostatních haplorrhinů oddělil infrařád Tarsiiformes, jehož jedinou zbývající čeledí je čeleď tarsier (Tarsiidae). To by mohlo vysvětlit, proč prosimijští tarsieři vykazují vlastnosti, které kdysi způsobily, že byli seskupeni se strepsirrhiny.
Zbývající klad (Simiiformes [dříve Anthropoidea]) je rozdělen na dva parvordery: Platyrrhini (opice z Nového světa) a Catarrhini (opice a opice ze Starého světa). Opice z Nového světa se oddělily od Starého světa asi o 40 mya, zatímco opice se oddělily od opic ze Starého světa asi o 25 mya. Současná teorie tvrdí, že k rozštěpení opice/opice došlo v Africe. Nicméně nedávný objev tří nových antropoidních fosilií (Bugtipithecus inexpectans, Phileosimias kamali a Phileosimias brahuiorum) v pákistánských Bugti Hills vede některé vědce k přehodnocení tohoto myšlení.
V kladistické perspektivě dceřiných skupin hnízdících ve skupinách předků jsou lidé a vyhynulí dvounohí humanoidé (včetně australopithecinů, keňských platyopů a několika dalších) seskupeni v kmeni Hominini. Hominini jsou řazeni společně s opicemi chodícími po kloubech (dříve známými jako pongidi) a jsou souhrnně označováni jako lidoopi [Hominidae], protože každý z nich má všechny znaky svědčící o tomto kladu. Podobně všechny lidoopy, velké i malé, živé i vyhynulé, (včetně lidí) stále sdílejí všechny definitivní biologické znaky Haplorrhiniů obecně a konkrétně Catarrhini a jsou také členy každého z těchto kladů.