Kniha o přijetí byla velká pergamenová kniha vázaná v černé dračí kůži v bradavické škole čar a kouzel, do níž brk o přijetí zapisoval narození každého magického dítěte. Kniha byla sama o sobě mocným magickým artefaktem a sloužila jako regulační systém, který brku odmítal dovolit, aby do ní psal, dokud se neukáže dostatečný důkaz o magických schopnostech, a tím se chránil před tím, aby nebyl Šilhavec nesprávně přijat.
Kniha o přijetí, s brkem o přijetí
V Malé zamčené věži, kterou v Bradavicích nikdy žádný student nenavštívil, byla prastará kniha, které se lidské ruce nedotkly od doby, kdy ji tam čtyři zakladatelé umístili při dokončení hradu. Bylo jen velmi málo mágů, kteří tento proces sledovali (několik ředitelů a ředitelek rádo trávilo klidné hodiny v Knize a Quillově věži a doufalo, že je zastihne v akci).
I když někteří čarodějové mohli znát tajemství knihy, žádný ji nikdy neprozradil. Albusu Brumbálovi bylo naznačeno, že věděl, jak funguje brk i kniha, ale poznamenal, že vyzrazení takové informace by způsobilo zbytečné, únavné vysvětlování čarodějnickým rodičům, kteří by byli rozzuřeni, že jejich dítě nebylo vybráno.
Během školního roku 2008–2009 se Daniel Page a další student vydali po pokynu Gossamerové nahoru po Malé zamčené věži a navštívili Knihu přijetí, aby zjistili jméno sestry Ivy Warringtonové Zmizelé, která byla odhalena jako Winifred Warringtonová. Nicméně byli přerušeni Cassandrou Voleovou a krátce se u knihy pohádali, než je Ivy dostihla.
Kniha a Quillovo rozhodnutí bylo konečné a nikdy nebylo připuštěno žádné dítě, jehož jméno nebylo poprvé vepsáno na zažloutlé stránky knihy.
Brkoslav mohl soudit shovívavěji než Kniha. Brkoslavovi stačil pouhý závan magie. Kniha však často sklapla a odmítala se do ní zapsat, dokud neobdržela dostatečně dramatické důkazy o magických schopnostech. Přísnost Knihy měla vlastně svůj účel: její dosavadní zkušenosti s tím, jak udržet Squibse mimo Bradavice, byly dokonalé. Nekouzelné děti, které se narodily čarodějkám a čarodějům, měly občas díky rodičům nějakou malou, zbytkovou auru magie, ale jakmile magie jejich rodičů vyprchala, bylo jasné, že nikdy nebudou mít schopnost kouzlit. Brkoslavova citlivost spolu s nesmiřitelností Knihy nikdy neudělaly chybu.
Protože tento záznam obsahoval jméno a datum narození každého kouzelného dítěte, používal se k tomu, aby se zjistilo, kdo a kdy má nárok na studium v Bradavicích. Profesorka Minerva McGonagallová každý rok knihu kontrolovala a posílala dopisy o přijetí dětí, které se blížily jedenácti letům, a dávala jim vědět o svém místě ve škole. Pro děti narozené v mudlovském prostředí byli navíc vysláni „zvláštní poslové“, aby svým rodičům osobně vysvětlili kouzelnický svět.
Z nějakých důvodů se knihy nesmí dotýkat, dokonce ani profesoři, a stránky by se měly otáčet pouze vyslovením jména, které člověk chce vyhledat, a v takovém případě by se kniha obrátila na stránku se jménem na ní.
Ministerstvo kouzel nemělo vlastní prostředky na odhalování magických porodů a nemělo přístup k bradavické evidenci porodů. Proto bylo patrně nutné, aby Ministerstvo vytvořilo registrační komisi pro mudly, která měla určit, kdo se narodil v mudlovském rodišti, a podle toho ho pronásledovat během druhé čarodějnické války.