Král byl jedním z protivníků v příběhu z příběhů barda Beedleho Babbitty Rabbitty a jejího Cackling Stump. Byl to pošetilý a důvěřivý vládce, který odsuzoval magii, což vedlo k jeho založení Brigády lovců čarodějnic. Později se ukázalo, že žárlil na čaroděje a čarodějnice a jejich schopnost používat magii.
Mudlovský král v příběhu si chtěl nechat veškerou magii světa pro sebe. Aby toho dosáhl, rozhodl se shromáždit všechny čaroděje a čarodějnice na světě, což vedlo k tomu, že založil Brigádu lovců čarodějnic a dal jim divoké psy.
Brzy po založení brigády se chtěl král naučit používat magii. Vydával po celém svém království prohlášení, že potřebuje učitele s magickými schopnostmi. Protože se skrývali před brigádou, žádné skutečné čarodějnice ani čarodějové nereagovali. Nicméně do paláce přišel prohnaný šarlatán, který tvrdil, že je čaroděj s obrovskými schopnostmi. Šarlatán předvedl několik jednoduchých triků, které krále přesvědčily o jeho magických schopnostech. Šarlatán souhlasil, že bude krále učit, přestože sám nemá žádné magické znalosti, výměnou za peníze, rubíny, stříbrný kalich a slávu.
Zatímco král a šarlatán cvičili mávání větvičkami, poskakování v kruzích a prozpěvování nesmyslných rýmů, zaslechli ze svého domku hysterický smích Babbitty. To krále rozzuřilo a požadoval, aby mu šarlatán pomohl vystupovat před jeho poddanými, aby předvedl své nové schopnosti. Šarlatán se pokusil vycouvat tím, že musel odjet z města a nemohl mu pomoci, ale král pohrozil, že za šarlatánem pošle brigádu. Dodal, že pokud by se někdo představení smál, šarlatánovi by také usekli hlavu.
Druhý den s pomocí Babbitty Král a Šarlatán předvedli „své kouzlo“. Ohromili dav tím, že jim zmizel klobouk a levitoval kůň, ale když se kapitán brigády zeptal, zda by Král dokázal přimět Sabreho, svého mrtvého psa, aby se vrátil k životu, Král se o to marně pokoušel. Babbitty neudělala nic, protože věděla, že žádné kouzlo nemůže mrtvé oživit. Dav se Královi smál a Král chtěl vědět, proč kouzlo nefunguje. Šarlatán ukázal na keř a řekl, že je blokuje zlá čarodějnice. Babbitty vyběhla z keře, a když ji honili psi, zmizela z dohledu a nechala psy štěkat na stromě.
Šarlatán řekl králi a davu, že Babbitty se proměnila v jabloň a že strom musí být pokácen, protože je to „zlá“ čarodějnice. Král nařídil, aby přinesli sekeru a strom byl rychle pokácen. Když se dav a král chystali k odchodu, uslyšeli z pařezu kdákání. Babbitty řekla králi, že skuteční čarodějové a čarodějnice se nedají rozpůlit a že by měli šarlatána rozpůlit, aby to dokázali. Šarlatán se přiznal, že je podvodník. Čarodějnice jim řekla, že král je prokletý a že pokaždé, když se čarodějnici nebo čaroději něco stane, sám král pocítí fyzickou bolest jako úder sekerou do boku. Babbitty pak požadovala, aby byla postavena socha jí samotné, aby jim připomínala škody, které způsobili čarodějům a čarodějnicím. Král se slibem souhlasil a později Brigádu rozpustil. Brzy poté se z díry v pařezu vynořil starý králík, který je považován za Babbitty, s hůlkou v tlamě, což naznačovalo, že Babbitty je zvěromág. Poté království opustila. Navždy pak socha Babbitty zůstala na pařezu.
Čarodějové a čarodějnice obecně nenáviděli krále za to, že vytvořil Brigádu lovců čarodějnic, organizaci, která lovila čaroděje a čarodějnice. Když se král chtěl naučit používat magii, volal po někom s magickými schopnostmi, kdo by ho učil. Žádní skuteční čarodějové nebo čarodějnice se neodvážili odpovědět, protože se skrývali před Brigádou lovců čarodějnic. Nakonec král na čaroděje a čarodějnice žárlil.
Král a Šarlatán praktikující svá „kouzla“
Když král vyzval čaroděje nebo čarodějnice, aby ho naučili kouzlit, přišel do paláce šarlatán, který tvrdil, že je čaroděj s obrovskými schopnostmi. Šarlatán předvedl několik jednoduchých triků, které krále přesvědčily o jeho magických schopnostech a on krále učil, přestože sám žádnou magii neznal. Přijal místo králova učitele kouzel čistě proto, aby prospěl svému vlastnímu bohatství a společenskému postavení.
Když jí král nařídil, aby kouzlila před lidmi, šla Šarlatánka za Babbitty, protože věděla, že je čarodějnice. Šarlatánka ji vydírala, aby se ukryla v křoví, zatímco král předváděl svou magickou ukázku a prováděla kouzla za něj, aniž by o tom král věděl. Babbitty souhlasila. Druhý den šarlatánka a král s pomocí Babbitty kouzlili. Královi se však nepodařilo přivést mrtvého psa zpět k životu, a tak šarlatánka obvinila Babbitty, že zablokovala jeho kouzla a přiměla Babbitty uprchnout. Když se Babbitty proměnila ve zvířecí podobu a ukryla se pod stromem, byla rozseknuta napůl. Když však řekla králi, že žádná čarodějnice ani čaroděj nemůže být rozseknuta napůl, a měli by to dokázat rozsekáním Šarlatánky napůl, Šarlatánka se přiznala, že je podvodník, a na příkaz krále byla poslána do žaláře.
Babbitty, králova pradlena
Babbitty byla králova pradlena. Myslela si, že šarlatánovo a královo „vyučování“ je směšné a vysmívala se králi, což způsobilo, že se šarlatán stal ohroženým. Když za ní šarlatán přišel, vydíral Babbitty, aby pro něj bez jeho vědomí provedla králova kouzla, jinak by ji udal jako čarodějnici Brigádě lovců čarodějnic. Babbitty se usmála a souhlasila, že udělá „vše, co bude v jejích silách“, aby šarlatánovi pomohla (čímž si v procesu zanechala velmi velkou skulinu). Navzdory Babbityiným vysloveným obavám, co by se stalo, kdyby se král pokusil o nemožné kouzlo, šarlatán to jen pokrčil rameny. Druhý den s pomocí Babbitty král a šarlatán provedli „své kouzlo“. Když se však jeden z členů brigády zeptal, zda by král mohl svého mrtvého psa přivést k životu, král se o to marně pokoušel. Babbitty neudělala nic, protože věděla, že žádné kouzlo nemůže mrtvé oživit. Šarlatán králi a davu řekl, že se Babbitty proměnila ve strom a že strom musí být pokácen, protože je to „zlá“ čarodějnice. Poté, co strom pokáceli, uslyšeli z pařezu hlasité kdákání. Babbitty zkamenělému králi řekla, že tím, že rozpůlil čarodějnici, rozpoutal na své království strašlivou kletbu a každý úder zla, který způsobí ostatním čarodějům a čarodějnicím, mu bude připadat jako úder sekerou do boku. Král slíbil, že okamžitě vydá prohlášení, které bude chránit čaroděje a čarodějnice království a vztyčí na pařezu sochu Babbitty.
Král byl pošetilý mudla, který toužil po magii a zároveň se jí bál. Nevěděl nic o pravé povaze magie a čarodějnictví. Z tohoto důvodu věřil, že se může stát čarodějem, když mávne hůlkou a pronese několik jednoduchých zaklínadel. Být důvěřivý je také vlastnost, kterou král vyjádřil, a proto spolkl absurdní návrhy Šarlatána i Babbitty. Navíc byl dost sobecký, jak dokazuje příběh jeho schopností nestarat se o to, kolik čarodějů a čarodějnic musel zabít, aby dostal to, co chtěl.