Zločinec
1974
a)
a)
2001
a)
a)
2010
a)
a)
2017
a)
a)
Celé jméno
Lanfranco Cassetti
Alias
Samuel RatchetSamuel Edward Ratchet
Původ
Vražda v Orient expresu
Povolání
Gangster
Pravomoci / dovednosti
ManipulaceVražedné dovednosti
Hobby
Únosy ostatních.Zabíjení ostatních.
Cíle
Unést Daisy Armstrong a držet ji pro výkupné.Vražda Daisy Armstrong.Fix jeho soud.Uprchnout ze země s výkupné peněz (vše se podařilo).Útěk před spravedlností (nepodařilo).
Zločiny
Únos Vražda (včetně vraždy dítěte)KonspiraceExtortionBlackmailSabotageIncriminationEnforced suicidePokus o vyhnutí se spravedlnosti
Typ padoucha
Vražedný únosce
Vražda Daisy Armstrong.Fix jeho soud.Uprchnout ze země s výkupné peněz (vše se podařilo).Útěk před spravedlností (nepodařilo se).
Vražda (včetně vraždy dítěte)KonspiraceExtortionBlackmailSabotageIncriminationEnforced suicidePokus o vyhnutí se spravedlnosti
Lanfranco Cassetti, známý také jako Samuel Edward Ratchet, je hlavním protivníkem románu Agathy Chrsitie z roku 1934 Hercule Poirot Vražda v Orient expresu a jeho filmových adaptací.
Zpočátku se Cassetti/Ratchett objevil jako oběť příběhu. Brzy se však ukázalo, že je notoricky známým únoscem a vrahem dětí; brzy byl Cassetti nakonec zabit příbuznými a přáteli oběti (celkem třináct lidí ve stejném vlaku).
Vražda v Orient expresu
Cassetti byl vůdcem gangu, který unášel lidi za výkupné. Podle Poirota byla jejich metoda americké policii dobře známá. Pokud by se po únosu zdálo, že se k nim policie přibližuje, svou oběť by zabila a zároveň by z ní před odhalením zločinu vytěžila co nejvíce peněz.
Několik let před událostmi v Orient Expressu unesl Cassetti se svým gangem tříletou dědičku Daisy Armstrongovou, dceru zámožného plukovníka Johna Roberta Armstronga. Skupina podle své obvyklé metody požadovala masivní výkupné ve výši 200 tisíc dolarů. Armstrongovi zoufale toužili po bezpečném návratu svých dcer, a tak je zaplatili, ale když se policie podle pokynů řídila, našli Daisy mrtvou. Věřilo se, že byla mrtvá nejméně čtrnáct dní, což naznačovalo, že ji Cassetti a jeho gang zabili ještě předtím, než si vyzvedli výkupné, nebo dokonce vznesli požadavek.
Bohužel, Cassettiho sobecký čin by měl za následek další čtyři úmrtí. Daisyina matka Sonia Armstrongová byla v době smrti svých dcer v šestém měsíci těhotenství. Šok a zoufalství způsobily, že začala předčasně rodit. Nakonec zemřela jak ona, tak dítě. Plukovník Armstrong byl také rozrušen zprávou o smrti Daisy, ale ztráta manželky i druhého dítěte se ukázala jako příliš velká. Se zlomeným srdcem a neutišitelným spáchal plukovník Armstrong sebevraždu tím, že se smrtelně zastřelil.
Poslední obětí byla Susanne Michelová, Daisyina francouzská ošetřovatelka, která byla neprávem podezřelá ze spoluúčasti na únosu. Její prosby o nevinu padly na hluché uši a ze strachu, co by se mohlo stát, se vrhla z okna své ložnice. Důkazy o její nevině se tragicky objevily nedlouho poté a nakonec byla zproštěna viny příliš pozdě.
Po vraždě Daisy provedla policie důkladné vyšetřování, nakonec se jí podařilo Cassettiho vypátrat a zatknout. Únosce/vrah byl postaven před soud, ale bohužel pro příbuzné obětí nebylo spravedlnosti učiněno zadost. S využitím svého majetku a svého „tajného vlivu na různé lidi“ se Cassettimu podařilo dosáhnout zproštění viny za blíže nespecifikovanou formalitu. V důsledku toho a dvojího ohrožení, Cassetti nemohl být znovu souzen za vraždu navzdory tomu, že všichni věděli, že to udělal. I tak Cassetti uprchl ze země kvůli vlastní bezpečnosti.
Cassetti opustil Ameriku cestou přes Mexiko a Brazílii, změnil si jméno na Samuel Edward Ratchett a žil v Paříži ve Francii. Během pobytu v Paříži pracoval jako finančník. Žil ze svých nájmů, nebo z úroků placených francouzskou vládou. Znalec klasického umění a starožitností, Cassetti se stal obchodníkem s uměním a prodával umění různým stranám. Jak ukazuje několik úprav, umění, které přitahovalo jeho pozornost nejvíce, byla orientální keramika ze 13. století, například starověké urny, fresky a sochy. Lákaly ho také orientální koberce a koberce a kašanské hedvábné šátky.
V jisté chvíli si Cassetti najal zkrachovalého ropného makléře Hectora MacQueena – syna okresního prokurátora při jeho procesu – aby mu dělal sekretáře a kurýra. Protože Cassetti neznal jiné jazyky než angličtinu, MacQueen mu dělal překladatele. Cassetti si také najal Edwarda Mastermana – sluhu plukovníka Armstronga a bývalého komorníka Armstrongových – aby mu dělal komorníka.
V této době Cassetti obdržel anonymně napsané výhružné dopisy, které ve skutečnosti napsali MacQueen a Masterman jako varovné poznámky.
Během cesty Orient Expressem do západní Evropy se Cassetti přiblíží belgickému detektivovi Herculu Poirotovi, který je na palubě vlaku se svým přítelem a železničním režisérem M. Boucem, nebo seňoru Bianchimu ve filmu z roku 1974. Cassetti řekne, že je jeho život v ohrožení a vytáhne malou pistoli, kterou má neustále u sebe, protože věří, že je nezbytná. Chce Poirota najmout, aby zjistil, kdo mu vyhrožuje. Navzdory nabídkám stále větších částek peněz Poirot svou nabídku odmítá.
Té noci Bouc/Bianchi dává Poirotovi své kupé, zatímco on usíná v jiném. Ve Vinkovci, asi 23 minut před jednou hodinou v noci, se Poirot probouzí za zvuku výkřiku. Zdá se, že vychází z kupé vedle jeho, které je obsazené Cassetti. Když Poirot vykoukne ze dveří, vidí, jak průvodčí Pierre Michelle klepe na Cassettiho dveře a ptá se, jestli je v pořádku. Mužský hlas odpovídá francouzsky: „Ce n’est rien. Je me suis trompé“ („To nic není. Spletl jsem se“) a průvodčí jde dál, aby odpověděl na další zvonění v chodbě. Poirot se rozhodne vrátit do postele, ale je znepokojen tím, že vlak je nezvykle nehybný.
Když leží vzhůru, Poirot slyší paní Caroline Hubbardovou (Harriet v roce 1974), jak naléhavě zvoní na zvonek. Když zazvoní na průvodčího pro láhev minerálky, Poirot se dozví, že paní Hubbardová tvrdila, že někdo byl v jejím kupé a vlak zastavil, protože velká závěj blokuje trať. Propustí průvodčího a pokusí se znovu usnout, ale vzápětí ho opět probudí zaklepání na dveře. Tentokrát, když Poirot vstane a podívá se ze dveří, je chodba před jeho kupé prázdná, až na ženu v šarlatovém kimonu, která ustupuje chodbou v dálce. Druhý den se probudí a zjistí, že Cassetti je mrtvý, protože byl ve spánku dvanáctkrát bodnut. Bouc/Bianchi navrhne, aby případ převzal Poirot, protože je tak zkušený s podobnými záhadami. Poirot také získá pomoc Stavrose Constantina, řeckého lékaře. Nic víc není potřeba, než aby Poirot seděl, přemýšlel a přijímal dostupné důkazy.
Dveře do Cassettiho kupé byly zamčené a zajištěné řetězem. Jedno z oken je otevřené. Některé z bodných ran jsou velmi hluboké, nejméně tři jsou smrtelné, některé jsou jen škrábance. Dále se zdá, že některé rány byly způsobeny osobou pravou a některé osobou levou. Pistole, kterou Cassetti nosil, je objevena pod jeho polštářem, nepálená. Sklenice na nočním stolku je prozkoumána a je odhaleno, že je omámená. Malé kapesní hodinky jsou objeveny v Cassettiho pyžamu, rozbité a zastavené v 1:15 ráno.
Poirot najde v kabině oběti a ve vlaku několik dalších stop, včetně ženského lněného kapesníku s vyšitým písmenem „H“, čističe dýmek a knoflíku z uniformy průvodčího. Všechny tyto stopy naznačují, že vrah nebo vrahové byli poněkud nedbalí. Nicméně každá stopa zdánlivě ukazuje na různé podezřelé, což naznačuje, že některé stopy byly nastraženy.
Rekonstrukcí částí spáleného dopisu Poirot zjišťuje, že „Ratchett“ byl Cassetti. Jak důkazy přibývají, stále ukazují různými směry, což vyvolává zdání, že Poirot je vyzýván mozkem. Kritický kus chybějícího důkazu – šarlatové kimono, které měla na sobě v noc vraždy neznámá žena – se objeví na Poirotově vlastním zavazadle.
První teorie zní takto. Cizinec – nějaký gangsterský nepřítel Cassettiho – se vplížil do vlaku buď ve Vinkovci, nebo na jedné z předchozích zastávek. Tento nejmenovaný, neidentifikovaný jedinec se převlékl za průvodčího a čekal na vhodnou příležitost vplížit se do Rachettova kupé, což se jim podařilo pomocí sady ukradených klíčů. Pak Rachetta z neznámých důvodů zavraždili. Využil bouře, tato osoba pak utekla oknem jiného kupé a je více než pravděpodobné, že už je pryč z Jugoslávie. K činu také došlo o hodinu dříve, než si všichni mysleli, protože oběť a několik dalších si nevšimlo, že vlak přejel do jiného časového pásma. Ostatní zvuky, které Poirot a ostatní hosté ten večer slyšeli ve vagónu, byly zatím čistě nepřímé a s vraždou vůbec nesouvisejí.
Po vyslechnutí tohoto řešení doktor Constantine protestuje. Trvá na tom, že důkazy tuto teorii prostě nepotvrzují a že to Poirot jistě ví. Detektiv s ním souhlasí, ale říká mu, aby toto vysvětlení neposuzoval ani nezavrhoval tak ukvapeně. S tím Poirot nabízí svou druhou teorii a její daleko propracovanější a senzačnější z těch dvou.
Podle detektiva neexistuje jediný podezřelý, protože vinno je všech třináct cestujících a průvodčí. Poirotovo podezření nejprve vzbudila skutečnost, že všichni cestující ve vlaku a průvodčí se zřejmě znají, přestože pocházejí z tolika různých národností a společenských vrstev. Má teorii, že jen v „tavícím kotli“ Ameriky by si skupina tak odlišných lidí vytvořila nějaké spojení mezi sebou. Poirot prozrazuje, že z poslechu jejich rozhovorů a rekonstrukce spálených dopisů přišel na to, že všichni jsou nějakým způsobem spojeni s rodinou Armstrongových:
Poirot poznamenává, že tito přátelé a příbuzní byli vážně zasaženi smrtí svých blízkých, a říká, že byli také, pochopitelně, rozzuřeni z Cassettiho následného útěku před spravedlností. S vědomím, že padouch to nemůže zkusit znovu, se skupina rozhodla vzít zákon do svých rukou. Po provedení nezbytných opatření se sešli v určený čas.
Té noci se shromáždili před Cassettiho pokojem, kam měli také snadný přístup. Jeden po druhém každý spiklenec Cassettiho jednou bodl. To vysvětluje nedůslednost schémat úderů, které doktor Constantine pozoroval. Znamená to také, že nikdo zúčastněný se nikdy nedozví, který z nich zasadil smrtelnou ránu, která zabila muže zodpovědného za jejich utrpení. Takhle, říká Poirot, byla vražda provedena. Dvanáct spiklenců zastupujících „dvanáctičlennou porotu“. Jediný, kdo Rachettovou/Cassettiovou neprobodl, byla hraběnka Andrenyiová. Vzhledem k jejímu vztahu se Soniou Armstrongovou by měla hlavního podezřelého. Z toho důvodu její manžel zaujal její místo a vykonal čin jejím jménem.
Aby zakryli stopy, zamluvili si spiklenci další lůžko pod fiktivním jménem Harris. Tak by na palubě kočáru nebyl nikdo jiný než spiklenci a oběť. Jakmile by pak bylo objeveno Rachettovo tělo a policie by zjistila, že jeden z cestujících zmizel, stala by se tato fiktivní osoba hlavním podezřelým z Cassettiho vraždy. Jediní lidé, kteří by do spiknutí nebyli zapleteni, by byli Bouc/Bianchi a doktor Constantine, oba spali v druhém kočáře. Hlavní nepříjemností pro katy byla sněhová bouře a na poslední chvíli nevítaná přítomnost Poirota, která způsobila komplikace vedoucí k zanechání několika zásadních stop. Poirot se svou teorií shrnuje, že neexistoval jiný způsob, jak by vražda mohla být provedena.
Než skončí, několik podezřelých se rozbrečí, protože se zhroutilo, když Poirot odhalil jejich spojení s rodinou Armstrongových a/nebo Susanne/Paulette. Paní Ardenová se ujme hlavní role a potvrdí, že je skutečně herečka a že Poirotova druhá teorie je správná. Obrátí se k Poirotovi a pak detektivovi řekne, že s plánem přišli hned po Cassettiho osvobození, než mu, Boucovi a Constantinovi podrobně řekne o roli, kterou každý z nich hrál, aby se domohli spravedlnosti pro své blízké. Následně se emotivně přimlouvá za své spoluspiklence a prohlašuje, že Cassettiho činy zničily jejich životy a ukradly životy čtyř nevinných lidí, kteří si to nezasloužili. Ardenová dokonce říká, že pokud to bude nutné, je připravena vzít na sebe plnou vinu a odpovědnost. Důkazy mohou být překrouceny tak, aby ji obvinily samotnou a ušetřily ostatní pasažéry a Michela vězení. Upozorňuje také na to, že tím, co udělali, všichni přítomní pomstili ostatní oběti Casettiové a zároveň zachránili ostatní rodiny před tím, čím si prošli.
Poirot se obrací ke svým přátelům a ptá se jich, co si o celé věci myslí? Pan Bouc je plně nakloněn Armstrongovým příbuzným. S pocitem znechucení a pohrdání vůči Cassettimu prohlašuje, že Poirotovo první vysvětlení je správné. Vraždu provedla jediná nejmenovaná osoba, která z vlaku unikla bez povšimnutí. Dr. Constantine s tímto hodnocením také souhlasí a dodává, že při „zpětném pohledu“ vidí, že se dopustil několika „chyb“, které bude muset „napravit“. Poirot, který rovněž sympatizuje s Armstrongovými a Susanninými příbuznými, oznamuje, že má „tu čest odstoupit z případu“. Cassettiho vrazi tak odcházejí na svobodu a vražda Daisy je pomstěna.
V epizodě upravené podle románu, zařazené do dvanácté série Poirota Agathy Christie, ztvárnil Cassettiho Toby Jones, který také hrál Arnima Zolu, Culvertona Smithe a Pána snů.
Cassetti byl stoupenec mafie, který působil v Chicagu ve státě Illinois. V roce 1933 unesl tříletou holčičku jménem Daisy Armstrongová z jejího sídla na Long Islandu v Edenfieldu a poslal jejím rodičům žádost o výkupné ve výši 200 tisíc dolarů. I když bylo zaplaceno, Cassetti už Daisy zabil, necelou hodinu poté, co byla unesena.
Daisyina těhotná matka Sonia byla zprávou o smrti Daisy natolik šokována, že začala předčasně rodit a potratila; později na následky komplikací zemřela. Její manžel plukovník Armstrong, neschopný čelit dalšímu dni, spáchal sebevraždu zastřelením. Françoise, Armstrongova služebná, byla zatčena pro podezření z napomáhání únosci a oběsila se ve své vězeňské cele. I když ve skutečnosti Cassettimu ledabyle řekla pár věcí o rodině a domě – konkrétně kdy tam bude a nebude – vůbec si neuvědomovala, kdo je a co plánuje.
Cassetti byl zatčen, ale jeho spolupracovníci z mafie měli páky na členy právního systému a navíc vyhrožovali prokurátorovi MacQueenovi smrtí jeho syna Hectora MacQueena, pokud se nepodřídí jejich záměrům. Důkazy byly „na špatném místě“ a Cassetti se dostal na svobodu. Vzal peníze z výkupného, přijal novou identitu jako „Samuel Ratchett“ a dal se na útěk.
O pět let později, v září 1938, zorganizovala bývalá profesionální vychovatelka Armstrongových Mary Debenhamová setkání všech, kterým ukřivdil. Shromáždili se v Orient Expressu, kudy Cassetti cestoval. Dostal výhružné vzkazy, ve kterých mu bylo řečeno, aby 200 tisíc dolarů vrátil do uzamčené schránky na nádraží Calais-Maritime. Ratchett správně usoudil, že jeho život je v ohrožení, a požádal detektiva Hercula Poirota o pomoc; Poirot jeho nabídku odmítl. Té noci byl Cassetti omámen a drogy ho paralyzovaly, když se pokoušel usnout, a udržovaly ho vzhůru, dokud se neodehrály následující události. Dvanáct lidí shromážděných u Debenhama vešlo do Cassettiho bytu ve vlaku. Každý z nich se střídal v bodání, aby se ujistil, že nikdo z nich neví jistě, kdo mu zasadil smrtící ránu.
Na rozdíl od svých knižních či filmových protějšků je Poirot pobouřen. I když chápe, proč to udělali, je neoblomný v tom, že spiklenci neměli právo vzít zákon do vlastních rukou. Otevřeně jim za jejich činy nadává a navzdory tomu, že ostatní trvají na tom, že Cassetti dostal, co si zasloužil, Poirot stráví zbytek epizody ve stavu dilematu. Na jedné straně ví, že spiklenci pouze mstili své milované a zabili zlého muže, kterému prošla vražda a mnoho dalšího. Zároveň se však potýká s myšlenkou, že vědomě nechá dvanáct lidí, kteří dobrovolně spáchali vraždu, aby jim jejich zločiny prošly. Jako v knize se Linda Ardenová nabízí jako jediný obětní beránek, ale nakonec se Poirot rozhodne nechat je všechny jít a rozhodne se, že z dlouhodobého hlediska zvítězila spravedlnost. I tak je Poirot naposledy viděn, jak svírá růženec a ukazuje, že rozhodnutí stále platí na jeho svědomí.