Zločinec
Madeleine Elsterová
a)
a)
Judy Bartonová
a)
a)
Celé jméno
Judy Bartonová
Alias
Madeleine Elsterová
Původ
Vertigo
Povolání
???
Pravomoci / dovednosti
CharmMimickry
Hobby
Vydává se za Madeleine Elster.
Cíle
Nápověda Gavin v jeho plánu zabít svou ženu (podařilo, dříve).
Zločiny
Krádež identityNapomáhání a účastenství
Typ padoucha
Remorseful Femme Fatale
Judy Bartonová, ve svém přestrojení příležitostně známá jako Madeleine Elsterová, je ústřední protivnicí a hlavní deuteragonistkou filmu Vertigo Alfreda Hitchcocka z roku 1958. Byla najata Gavinem Elsterem, aby se vzhledem k jejímu podobnému vzhledu vydávala za jeho ženu a pomohla mu ji zabít předstíráním sebevraždy.
Ve dvojroli ji ztvárnila Kim Novaková.
Judy Bartonová vyrostla v Salině v Kansasu a měla s rodiči těžký vztah. Její otec zemřel, když byla malá, a její ovdovělá matka se nakonec znovu vdala za muže, kterého Judy neměla ráda. Nakonec Judy utekla z domova a odcestovala do San Francisca v Kalifornii, kde žije už tři roky.
Dostala práci jako prodavačka u Magnina, dokud ji jednoho dne neobjevil Gavin Elster, který si všiml, že vypadá skoro přesně jako jeho žena Madeleine, a rozhodl se využít svůj plán k vraždě své ženy. Oblékl ji do šatů téměř stejných jako Madeleine a poslal ji, aby se vydávala za jeho ženu.
Poté, co Elsterův kamarád z vysoké školy John „Scottie“ Ferguson odejde do důchodu od sanfranciské policie, Elster si ho najme, aby zkontroloval jeho ženu Madeleine, o které říká, že má sebevražedné myšlenky a upadá do transu.
V Ernieho restauraci sedí Scottie u baru, kde vidí Elstera sedět s Madeleine, která měla na sobě tmavé večerní šaty bez zad se zeleným lemováním.
Když odchází z restaurace, Scottie má jeho nervózní, první setkání s Madeleine. Z jeho pohledu je zpola viděna v detailním profilu, když se za ním úmyslně zastaví a čeká na Elstera se zářivým světlem odrážejícím se od jejích vlasů. Fascinován a přitahován ženou, o které slyšel fantastické příběhy, se romanticky a závisle zamiluje do éterické, nepřístupné a složité ženy. Rozhodne se přijmout Gavinův úkol mlčky sledovat svou ženu – aniž by se s Gavinem znovu setkal.
Madeleine pak jde do umělecké galerie v kalifornském paláci Čestné legie, kde v transu sedí u portrétního obrazu ženy jménem Carlotta Valdesová. Scottie si všimne, že její jediný pramen vířících vlasů a korsáž na ruce se nápadně podobá kytici a účesu na obraze. Nakonec jde za Madeleine do starého hotelu na Eddy Street, do hotelu McKittrick, kde stojí v okně ve druhém patře čelem k průčelí. Je zmaten jejím podivným, záhadným blouděním a chováním jako v transu. Scottie vstupuje do hotelu, aby následoval éterickou ženu, a on se dívá nahoru po schodech kolem nádherného zavěšeného lustru s křišťálovými přívěsky.
Požádá hotelovou manažerku-bytnou, aby identifikovala nájemníka pokoje ve druhém patře. Popisuje jí dva týdny starou nájemnici pronajatého pokoje, která se jmenuje Carlotta Valdesová. Scottie se lekne, když se dozví, že slečna Valdesová tam ten den nebyla. Znovu zírá na lustr, zatímco bytná stoupá po schodech, aby zkontrolovala pokoj, a pak sám stoupá po opticky strmém schodišti, když mu nabídne, že mu prázdný pokoj ukáže, aby to dokázal.
Z okna ve druhém patře si Scottie všimne, že auto Madeleine Elsterové také záhadně zmizelo, a později ho najde zaparkované před jejím činžovním domem s květinou nosegay na palubní desce auta. Detektiv je naprosto zmatený a přirozeně přemýšlí, zda je Madeleine skutečně iluze nebo duch.
Té noci byl Scottie ve svém bytě u krbu a přikládal na oheň, u pohovky, kde pije kávu, u kuchyně, kde na lince schnou Madeleininy šaty, u otevřených dveří do ložnice, kde spí v jeho posteli. Scottie vstává, když ji slyší mluvit ze spaní a mumlat Carlottin rituální nářek „Neviděli jste mé dítě?“. Když ji probudí zvuk telefonu v jeho ložnici (Gavin Elster volal Scottiemu a má zavolat později), poprvé na ni promluví. Je vyděšená a vyděšená, když zjistí, že leží v posteli cizího muže (a pravděpodobně nahá). S lehkým úšklebkem – protože ji předtím viděl nahou, když jí asistoval, Scottie jí rytířsky nabízí své kaštanové roucho, aby si ho oblékla. Když se svůdně a půvabně objeví u dveří jeho ložnice v jeho hedvábné róbě a pózuje mu, poprvé spolu konverzují, když Scottie začíná být očarovaná.
I když je vůči němu ostražitá, je velmi vyrovnaná. Děkuje mu za záchranu a vzpomíná si, že byla na Old Fort Point u Presidia a omdlela u vody. Scottie se jí pak vyptává na to, co si pamatuje, ale nemůže si vzpomenout, že by byla v paláci Čestné legie dříve během dne. Zatímco sedí u ohně na polštářích, požádá ho, aby jí přinesl kabelku, aby si mohla řádně sepnout vlasy. Je uchvácen jejím kouzlem a okamžitě okouzlen její krásou a okouzlen její záhadnou povahou. I když se sama identifikuje, nechává si fakta o své profesi a vztahu k Elsterovi pro sebe. Scottie pouze přiznává, že má podobně jako ona tendence „toulat se“.
Popadne Madeleine pro další kávu a na sexuálně nabitý okamžik se zastaví, když se jeho ruka dotkne její nad šálkem kávy. Jejich intimitu přeruší telefonát Gavina Elstera. Zatímco s ním Scottie telefonuje v ložnici, Madeleine si sbalí šaty a rychle zmizí. Gavin zlověstně varoval Scottie, že Madeleine je šestadvacet a Carlotta Valdesová spáchala sebevraždu, když jí bylo šestadvacet. Když Madeleine odjíždí ve svém autě, Midge přijela a všimla si jí, ale ve skutečnosti se s ní nesetkala.
Druhý den Scottie opět pronásleduje Madeleine ve svém autě, které se točí po ulicích San Francisca, zdánlivě jezdí dokola a stále dolů z kopců, až nakonec skončí před jeho vlastním bytem. V přízračném bílém kabátě s černými rukavicemi mu něco strčí do schránky, omluvu za nepříjemnosti, které den předtím způsobila. Scottie přijede, vystoupí a pozdraví ji před jeho dveřmi a ona se brzy omluví osobně.
Madeleine vysvětluje, že vzkaz nemohla odeslat, protože neznala jeho adresu. Proto ho doručila osobně, protože jeho polohu poznala podle vysokého orientačního bodu Coit Tower. To vede Scottieho k zamyšlení. Doufá, že se „mohou někdy znovu setkat“, jak už se stalo. Scottie se ptá, jestli by se k ní mohl připojit na její „putování“, které popisuje jako své vlastní zaměstnání.
Pomalu se jí stává posedlým a přitahuje ji, následuje ji (nebo samostatně) nikam, jak mizí a znovu se objevuje, podléhá jejímu tajemnému kouzlu a je zamilovaný do její záhadné krásy. Vzájemně se fascinují a tráví spolu stále více času.
Zažívají společný výlet autem k evokujícím sekvojím ze sekvojí starých staletí. V temném, náladovém, obrovském sekvojovém lese, ve filtrovaném, impresionistickém světle lesů, kam se zatoulali, vypráví o prastarých, tyčících se stromech a o tom, jak jí připomínají její vlastní malost a smrtelnost. Vážně komentuje, jak se historie neustále opakuje.
Ukazuje na soustředné spirálovité kruhy v průřezu pařezu jednoho z pokácených stromů na displeji ukazujícím tisíciletou historii a prstem v černé rukavici ukazuje místo, kde Carlottin život trval krátkou dobu. Záhadně sleduje časy svého narození a smrti.
V polotransu či snovém stavu od něj Madeleine odchází mezi „stále živými“ stromy a opět mizí, což způsobuje, že Scottie je ještě více zaujata její záhadnou povahou. Když zjistí, že se o jeden ze stromů opírá a couvá, vyslýchá ji přímými otázkami, aby se dozvěděl, na co myslí, se vzrůstajícím zoufalstvím a naléhavostí ohledně jejích kouzel.
Vysvětluje, jak je ohrožena a trýzněna požadavky v její psychice (a její vlastní osobní bolesti).
Poté, co ho prosí, aby ji vzal „někam na světlo“, objeví se na útesu oceánu Monterey Bay vedle klasické montereyské borovice. Scottie ji rychle následuje a připojuje se k ní a přísahá, že je jí „oddaná“ a „zodpovědná“ za ni.
Madeleine pronásledují opakující se obrazy a sny zahrnující smrt a temnotu. Když objímá zubatý, scvrklý strom u moře, přirovnává svůj život k procházce dlouhou chodbou do temnoty. Do svého halucinačního popisu zahrnuje všechna místa na svých každodenních toulkách po San Franciscu. Na konec chodby se dostala jen jednou, a to u zálivu. Po Scottieho pobídnutí si také vzpomene na hotelový pokoj a na čerstvě vykopaný hrob, který na ni čekal.
Nakonec Madeleine vypráví o dalším snu, který má dvojznačný význam, o španělské věži, zvonu a zahradě. Scottie pátrá dál, aby našla „klíč“ ke svým tajemným vizím, a dochází k závěru, že se možná zbláznila.
Najednou se objeví vyděšená a běží po skalách k vodě. On běží za ní a objímají se v dokonalé syntéze smrti i erotické romantiky v rámci jejich vztahu.
Slíbili si, že ji ochrání před nebezpečím, a opět se k sobě tisknou a vášnivě se líbají, když se rozbouřené vlny opět melodramaticky tříští o skály za nimi.
Madeleine navštíví Scottieho brzy ráno následujícího dne za úsvitu, zazvoní na jeho zvonek a objeví se v potemnělých dveřích. Vstoupí do světla jeho bytu. Rozrušená a vyděšená mu řekne, že se jí vrátil podivný sen o zvonici ve staré španělské vesnici nebo misii. Scottie ji chce ujistit prostřednictvím své verze reality terapie, že je tady a teď.
Nechá ji popsat sen do nejmenších detailů, jak se ho snaží uskutečnit.
Scottie poznává prostředí ve svém snu jako španělskou misii San Juana Bautisty, asi sto mil jižně od San Franciska. Je zachováno jako historické muzeum přesně tak, jak bylo o sto let dříve. Madeleine trvá na tom, že tam nikdy nebyla. Scottie trvá na tom, aby usilovně přemýšlela o tom, co ji tak děsí.
Na její ochranu jí Scottie řekne, že misi navštíví později toho dne. Doufá, že návštěva skutečné kalifornské mise ukončí její noční můry, vyléčí její obavy, rozptýlí sílu snu nebo podnítí její vzpomínky.
Kromě toho, že se v misii dozví o minulosti Madeleine, bude Scottie také schopen čelit vlastním obavám, obsesím a fobiím. Na snímku nad hlavou ji dovede ke dveřím.
Když jedou směrem k misii, projíždějí řadou vysokých stromů, šedě oděná Madeleine vrhá na Scottie záhadný, emotivní pohled. Na misii je všechno tak, jak si to pamatovala z Madeleinina děsivého snu, náves a zeleň, klášterní španělský kostel, dvoupatrový šedý dřevěný dům a stáj v livreji. Uvnitř tmavé stáje, když sedí ve starožitném kočáře, ji pobízí, aby si vzpomněla, kdy tam byla předtím.
V tranzu, v depresi, popisuje minulé vzpomínky z dětství z dávné doby. jak je zdánlivě posedlá Carlottou.
Aby ji Scottie uzemnil v přítomnosti, snaží se najít důkaz, že není ve své mystické minulosti. Rychle najde ve stáji to, co popsala, dřevěného šedého koně. Mluví k ní z profilu. Pomůže jí slézt z kočáru a pak se znovu obejmou a políbí.
Když se políbí, řekne jí, že ji miluje, když se podívá přes nádvoří ke kostelu a zvonici misie. Spěšně se mu vyzná z lásky k němu, ale začne šílet, že musí něco udělat. Popadne ji, aby se pokusil zastavit její ústup, zatímco přísahá, že ji nikdo nedisponuje.
Madeleine s pláčem zatlačí Scottieho pryč, odpoutá se od jeho majetnického sevření a běží přes nádvoří k misii pod šedou zamračenou oblohou. Na návsi ji dohoní a pevně ji obejme, zatímco ona mu vysvětluje, jak musí vše zvládnout podle plánu a nezamilovat se do něj.
Bojují a ona mu v poslední chvíli vyzná lásku, než povolí sevření.
Po dalším polibku se otočí, vzhlédne a vběhne do kostela. Na okamžik vzhlédne ke zvonici a pak se rozhodne, že ji bude pronásledovat. Začne stoupat po hrubém, točitém a vratkém dřevěném schodišti zvonice. Jeho akrofobie a závrať zpomalují jeho výstup za ní po točitých schodech.
Scottie se na chvíli zastaví a podívá se dolů z podesty, kde stojí, a pocítí závrať, dezorientaci a ochromující strach z pádu. A pak, když dosáhne téměř na vrchol, ozve se ječivý výkřik a oknem postranní věže, které padá vstříc smrti, je spatřeno šedě oděné tělo připomínající Madeleinino. Scottie se podívá dolů otvorem ve věži a uvidí nehybné tělo ležící mrtvé na přilehlé střeše dole. Je to ohromující, závratná smrt, naprosto nečekaná a dezorientovaná. Napjatý a silně zpocený nemohoucně sestupuje po schodech zpět ke dveřím v přízemí. Z úhlu vysoko nad kostelem kamera nad hlavou sleduje zmenšeného Scottieho, jak vychází z kostela, zatímco jeptišky spěchají na místo a úředníci šplhají po žebříku, aby odstranili tělo ze střechy kláštera.
Později toho dne byli Scottie a Gavin na radnici naproti misii, kde policie, koroner a další právní činitelé okamžitě pořádají koronerovo vyšetřování/slyšení ohledně Madeleininy „smrti“. Koroner popisuje sebevraždu, při tom je Elster zbaven odpovědnosti za to, že neoznámil duševní nestabilitu své ženy. Koroner ale obviňuje a odsuzuje nepřímou příčinu nehody bývalého detektiva Fergusona, jeho neočekávanou „slabost“ a strach z výšek, který z něj dělal bezmocného, když byl potřeba. I když znal Madeleininy „sebevražedné sklony“, Scottie se na její záchraně nepodílel. Po sebevraždě Scottie také podivně zmizel z místa činu a tvrdil, že „trpěl duševním výpadkem a nic víc nevěděl, dokud se o několik hodin později neocitl ve svém vlastním bytě v San Francisku“. Ačkoli je nečistá hra zlehčována, koroner předkládá porotě konečný závěr a zároveň Scottieho slovně kritizuje.
Porota poté prohlásila, že Madeleine spáchala sebevraždu a Elster se za události omlouvá.
Po slyšení je Scottie zlomený a rozrušený. Navštíví Madeleinin hrob a trpí nočními můrami, blikajícími světly, živými a roztříštěnými, explodujícími obrazy Carlottiny kytice. Je také plný zármutku a smutku a viní se, že ji nezastavil nebo nezachránil, neschopný přemoci svůj strach z výšek, aby ji zachránil.
Uběhlo neznámé množství času a Scottie chvíli bezcílně bloudí a hledá svou ztracenou lásku. Znovu se vrací na místa, kde často vídal Madeleine – nejprve do Elsterova bytu, pak se vydává do Ernieho baru a paláce Čestné legie a doufá, že ji najde živou. Třikrát si představí tři Madeleininy dvojnice, které se jí podobají.
V květinářství se Scottie lekne dalších připomínek Madeleine, jako je například květinová kytička. A pak na ulici před obchodem zahlédne čtvrtou napodobeninu Madeleine. Je to tmavovlasá žena s rudými vlasy, která má na sobě přiléhavé zelené svetrové šaty a v obličeji se pozoruhodně podobá Madeleine. Má křiklavý make-up a působí hruběji, méně étericky a lacině provokativně. Scottie ji následuje do jejího přechodného hotelu Empire Hotel na Post Street a všimne si jí u okna ve druhém patře, kde žije sama.
Scottie spěchá nahoru ke dveřím v polovině chodby. Mluví s ní u jejích dveří, kde reaguje kombinací strachu, zmatení, vzdoru a fascinace. Drsně a nečekaně ho obviní, že je buď průzkumník Gallupova ústavu, že bydlí v hotelu, nebo že se ji snaží sbalit nějaký chlap. Prosil ji, že s ní chce jen mluvit. Vysvětluje jí, že mu někoho připomíná, ale Judy nepřesvědčí. Pokouší se za ním zavřít dveře, ale Scottie žádá, aby byl znovu vyslyšen, a tak ho zve dovnitř s otevřenými dveřmi.
Po jejich krátkém setkání s ním Judy souhlasí, že s ním později povečeří, ale doufá, že to není jen proto, že mu připomněla jeho milostný zájem. Vzpomínka odhalí, že ona a Gavin sebevraždu plánovali a Madeleine, kterou Scottie viděla spadnout z věže, byla ve skutečnosti mrtvým tělem Madeleine, kterou Gavin předtím zabil. Gavin si Judy najal, aby se vydávala za Madeleine a aby vražda vypadala jako sebevražda. Judy napíše dopis, ve kterém Scottie vysvětlí pravdu o „sebevraždě“ a její pravé identitě, a pak ho roztrhá, protože se rozhodne, jestli by se Scottie líbila Judy taková, jaká byla. Teď už se do něj zamilovala natolik, že jí dovolí, aby z ní udělala přesný obraz Madeleine.
Krátce poté však Scottie tajemství odhalí a odhalí Judyinu pravou identitu. Přinutí ji, aby s ním šla na místo Madeleininy smrti, a když jdou po schodech do katedrály, Judy přizná svou roli v Elsterově plánu. Když mu však vyzná lásku, objeví se jeptiška a vyděsí ji natolik, že couvne ze střechy a spadne na zem.
Rebecca (paní Danversová)
Zahraniční korespondent (Stephen Fisher, Rowley)
Stín pochybnosti (strýček Charlie)
Záchranný člun (Willy)
Okouzlení (Dr. Murchison)
Notorious (Alexander Sebastian)
Případ Paradine
Provaz (Phillip Morgan, Brandon Shaw)
Pod kozorohem
Strach z jeviště
Cizinci ve vlaku (Bruno Antony)
Přiznávám se (Otto Keller)
Vytočit M pro vraždu (Tony Wendice)
Zadní okno (Lars Thorwald)
Chytit zloděje
Potíže s Harrym
Muž, který věděl příliš mnoho (1956) (Rien)
Špatný muž
Vertigo (Gavin Elster, Madeleine Elster, Uprchlík)
Severozápadně (Phillip Vandamm, Leonard)
Psycho (Norman Bates, Norma Bates)
Ptáci (Ptáci)
Roztržená opona
Topaz (Jacques Granville, Rico Parra)
Frenzy (Bob Rusk)
Rodinný spiknutí (Arthur Adamson)
Alfred Hitchcock uvádí
Hodina Alfreda Hitchcocka