Co je mezní hodnota spotřeby (MPC)?
V ekonomii je mezní sklon ke spotřebě (MPC) definován jako podíl úhrnného zvýšení platu, který spotřebitel utratí za spotřebu zboží a služeb, na rozdíl od jejího spoření. Mezní sklon ke spotřebě je součástí keynesiánské makroekonomické teorie a počítá se jako změna spotřeby dělená změnou příjmu.
MPC je znázorněno přímkou spotřeby, což je skloněná přímka vytvořená znázorněním změny spotřeby na svislé ose “y” a změny příjmu na vodorovné ose “x”.
Klíčové způsoby
Mezní hodnota spotřeby
Pochopení mezní hodnoty spotřeby (MPC)
Mezní sklon ke spotřebě se rovná ΔC / ΔY, kde ΔC je změna spotřeby a ΔY je změna příjmu. Pokud se spotřeba zvýší o 80 centů za každý další dolar příjmu, pak se MPC rovná 0,8 / 1 = 0,8.
Předpokládejme, že k běžnému ročnímu výdělku dostanete bonus 500 dolarů. Najednou máte o 500 dolarů vyšší příjem než předtím. Pokud se rozhodnete utratit 400 dolarů z tohoto mezního zvýšení příjmu za nový oblek a ušetříte zbývajících 100 dolarů, váš mezní sklon ke spotřebě bude 0,8 (400 dolarů děleno 500 dolary).
Druhou stranou mezního sklonu ke spotřebě je mezní sklon ke spoření, který ukazuje, jak moc změna příjmu ovlivňuje úroveň spoření. Mezní sklon ke spotřebě + mezní sklon ke spoření = 1. V příkladu obleku bude váš mezní sklon ke spoření 0,2 (100 dolarů děleno 500 dolary).
Pokud se rozhodnete ušetřit celých 500 dolarů, vaše mezní sklon ke spotřebě bude 0 (0 dolarů děleno 500), a vaše mezní sklon ke spoření bude 1 (500 dolarů děleno 500).
MPC a hospodářská politika
Vzhledem k údajům o příjmech domácností a výdajích domácností mohou ekonomové vypočítat MPC domácností podle úrovně příjmů. Tento výpočet je důležitý, protože MPC není konstantní; liší se podle úrovně příjmů. Obvykle platí, že čím vyšší je příjem, tím nižší je MPC, protože s rostoucím příjmem se více uspokojují potřeby a potřeby dané osoby; v důsledku toho místo toho více spoří. U nízkopříjmových úrovní bývá MPC mnohem vyšší, protože většina nebo celý příjem dané osoby musí být věnován na spotřebu životního minima.
Podle keynesiánské teorie zvýšení investic nebo vládních výdajů zvyšuje příjem spotřebitelů a ti pak budou více utrácet. Pokud víme, jaký je jejich mezní sklon ke spotřebě, pak můžeme spočítat, o kolik zvýšení produkce ovlivní výdaje. Tyto dodatečné výdaje budou generovat dodatečnou produkci, čímž se vytvoří souvislý cyklus prostřednictvím procesu známého jako keynesiánský multiplikátor. Čím větší je podíl dodatečného příjmu, který se věnuje spíše výdajům než úsporám, tím větší je efekt. Čím vyšší je MPC, tím vyšší je multiplikátor – tím větší je nárůst spotřeby z nárůstu investic; pokud tedy ekonomové dokážou odhadnout MPC, pak ho mohou použít k odhadu celkového dopadu výhledového zvýšení příjmů.
Co je okrajová vlastnost konzumovat v jednoduchých pojmech?
Mezní sklon ke spotřebě měří míru, do jaké spotřebitel utratí nebo ušetří v souvislosti s úhrnným zvýšením platu. Nebo jinak řečeno, dostane-li člověk zvýšení příjmu, jaké procento z tohoto nového příjmu utratí? Vyšší příjmy často vyjadřují nižší míru mezního sklonu ke spotřebě, protože potřeby spotřeby jsou uspokojeny, což umožňuje vyšší úspory. Naproti tomu nižší úrovně příjmů zažívají vyšší mezní sklon ke spotřebě, protože vyšší procento příjmu může směřovat na denní životní náklady.
Jak vypočítat mezní hodnotu spotřeby?
Pro výpočet mezního sklonu ke spotřebě se změna spotřeby vydělí změnou příjmu. Například pokud se výdaje člověka zvýší o 90% více za každý nový dolar výdělku, bylo by to vyjádřeno jako 0,9/1 = 0,9. Na druhou stranu, vezměme si, že člověk obdrží bonus 1000 dolarů a utratí z toho 100 dolarů, zatímco ušetří 900 dolarů. Mezní sklon ke spotřebě by se rovnal 100 dolarů/1000 dolarů nebo 0,1.
Jakou roli má v ekonomice marginální hodnota spotřeby?
V keynesiánské makroekonomické teorii je mezní sklon ke spotřebě klíčovou proměnnou ukazující multiplikační efekt ekonomických stimulačních výdajů. Konkrétně naznačuje, že zvýšení vládních výdajů zvýší příjem spotřebitelů, a naopak spotřebitelské výdaje porostou. Na makroúrovni povede toto zvýšení investic k vyšší souhrnné úrovni poptávky.