V roce 1855 se Violet strašně pohádala se svým manželem, v slzách skočila do krbu v obývacím pokoji svého domu a prohlásila – mezi vzlyky a škytavkou – že chce jít ke své matce. Tam však nikdy nedorazila a po dvou týdnech se Albert vydal do domu své tchyně přes síť Floo, aby ji našel. Violetina matka řekla Albertovi, že se její dcera nikdy neukázala. Zpočátku jí Albert odmítal věřit, křičel a rozzlobeně prohledával dům, ale nakonec se smířil s tím, že mluví pravdu. Byla zahájena veřejná kampaň, která se snažila Violet najít, ale zdálo se, že nikdo neví nic o tom, kde se nachází, a tak zůstala nezvěstná.
Teprve po Albertově smrti v roce 1875 se Violet přihlásila a veřejně zveřejnila svůj příběh. Kvůli svým utrápeným, vzlykajícím slovům omylem vyšla z krbu Myrona Otherhause z Bury St Edmunds v Suffolku, místo aby byla převezena do „domu matky“, jak zamýšlela. Okamžitě se do sebe s Myronem zamilovali a dalších dvacet let žili v ústraní, měli spolu sedm dětí.