Co je metoda řetězového žebříku?
Metoda řetězového žebříku (CLM) je metoda pro výpočet požadavku na rezervu pojistného plnění v účetní závěrce pojišťovny. Metodu řetězového žebříku používají pojistitelé k odhadu výše rezerv, které musí být vytvořeny pro krytí předpokládaných budoucích pojistných událostí promítnutím minulých pojistných událostí do budoucnosti. CLM proto funguje pouze tehdy, když se předpokládá, že předchozí vzorce ztrát přetrvají i v budoucnosti. Když se současné pojistné události pojistitele z nějakého důvodu změní, metoda řetězového žebříku nepřinese přesný odhad bez řádných úprav.
Tato pojistněmatematická metoda je jednou z nejpopulárnějších metod výpočtu rezerv pojišťoven. Metodu řetězového žebříku lze porovnat s metodou Bornhuetter-Ferguson Technique a ELR (Expected Loss Ratio) pro výpočet rezerv pojišťoven.
Klíčové způsoby
Metoda řetězového žebříku
Metoda řetězového žebříku vypočítává odhady vzniklých, ale nevykázaných (IBNR) ztrát pomocí odtokových trojúhelníků uhrazených ztrát a vzniklých ztrát, které představují součet uhrazených ztrát a rezerv na případ.Pojišťovny jsou povinny vyčlenit část pojistného, které obdrží ze své upisovací činnosti, na úhradu pojistných událostí, které mohou být uplatněny v budoucnu. Výše předpokládaných pojistných událostí spolu s výší pojistných událostí, které jsou skutečně uhrazeny, určují, jak velký zisk bude pojistitel zveřejňovat ve svých finančních dokumentech.
Únikové trojúhelníky (nebo zpožďovací trojúhelníky) jsou dvourozměrné matice, které jsou generovány hromaděním údajů o pojistných událostech za určité časové období. Údaje o pojistných událostech jsou spouštěny stochastickým procesem, aby se vytvořily Únikové matice poté, co je umožněno mnoho stupňů volnosti.
Klíčové předpoklady
Metoda řetězového žebříku ve svém jádru funguje za předpokladu, že vzorce škodních činností v minulosti budou patrné i v budoucnosti. Aby tento předpoklad platil, musí být údaje ze zkušeností se ztrátami v minulosti přesné. Na přesnost může mít vliv několik faktorů, včetně změn v nabídce produktů, regulačních a právních změn, období vysoké závažnosti pojistných událostí a změn v procesu likvidace pojistných událostí. Pokud se předpoklady zabudované do modelu liší od zjištěných pojistných událostí, je možné, že pojistitelé budou muset model upravit.
Kroky pro aplikaci metody řetězového žebříku
Podle knihy Jacqueline Friedlandové “Odhadování nezaplacených pohledávek pomocí základních technik” je sedm kroků k uplatnění metody řetězového žebříku:
Faktory stárnutí (Age-to-age factors), také nazývané ztrátové vývojové faktory (LDF) nebo spojovací poměry, představují poměr výše ztrát od jednoho data ocenění k druhému a jejich účelem je zachytit růstové vzorce ztrát v čase. Tyto faktory se používají k projekci, kde se konečná výše ztrát ustálí.