V roce 2010s vzala Naaszová členy pracovní skupiny pro statut utajení, kteří vykonávali profesi magizoologa, na cestu do Indie za divokým fénixem v jeho přirozeném prostředí. Její zážitek však skončil jako zkouška trpělivosti kvůli nekonečným rozhovorům, které se dohodli poskytnout, a jejímu egoistickému vystupování.
Naaszová jednou oklamala Vyšetřovatelku kalamity, aby její zásobu osobně navržených (a téměř zcela nepoužitelných) magických artefaktů dopravila do úschovy na Ministerstvo kouzel. V jednu chvíli vytvořila nebo získala cetku popsanou jako „zeleně obarvené Hippogriffovo peříčko s drobnými cetkami zavěšenými stejně daleko kolem páteře“. Byla poslána členovi pracovní skupiny pro statut utajení, který si myslel, že vypadá jako dosti laciný suvenýr. Naaszová trvala na tom, že je to cenný artefakt, a jeho nošení zřejmě zvyšovalo šanci dobrovolníků pracovní skupiny udržet Magizoologickou stopu v hledáčku.
V Americe Naaszová předvedla sólovou, bezeslovnou divadelní hru s názvem Kalamitní kalamita. Byla emocionálně strhující. Pořádala také neúnavnou a druháckou přednášku o teoretické magii týkající se harmonického naladění a energie.
Naasz se jednou pokusila prodat vlastní směs čaje, ale chuť byla odporná. Byla přesvědčená, že ji místo toho prodá jako rozpouštědlo, k úlevě majitelů čajoven.
Kdysi vydala rozvláčnou 21stránkovou brožuru o technikách zacházení s tvory, které Kalamita běžně nasazuje jako nezvladatelné, ale ve skutečnosti byly užitečné jen čtyři věci uvnitř. Naaszová si také z rozmaru otevřela školu v Bruselu, kde toužila po pozici ředitelky. Neměla žádnou fakultu ani personál.