Někdy v průběhu školního roku 1988-1989 přivedl Silvanus Kettleburn pana Leucrottu do bradavické školy čar a kouzel z Londýna, kde měl problémy s čištěním zubů šelmy, a tak pověřil jedním ze svých studentů Péče o kouzelné tvory, Jacobovým sourozencem, aby se tohoto úkolu ujal. Jacobovu sourozenci se nepodařilo najít v bradavické knihovně nic, co by jim s jejich problémem pomohlo, ale uvědomili si, že by bodavé kouzlo fungovalo, protože pan Leucrotta neměl rád, když se jeho zubů někdo dotýkal.