Kouzelník provádějící stojící řezání na publikum dobrovolníka.
Stojící řezání je skupina příbuzných iluzí, při nichž je člověk ve stoje rozříznut napůl a bez jakéhokoli krytí přes své tělo. Mnohé z těchto iluzí lze provádět na netrénovaných asistentech, a tak jsou vhodné pro použití s diváckými dobrovolníky, i když jiné jsou složitější a vyžadují řádně vyškoleného asistenta.
Některé verze iluze lze nejlépe klasifikovat jako penetrační iluze, protože i když jsou čepele proraženy skrz pomocníka, aby je rozdělil, nedochází k oddělení jejich těla. V jiných verzích jsou po vložení čepelí poloviny pomocníka odtaženy od sebe, což ukazuje, že byly skutečně rozděleny na dvě části.
Související s touto skupinou iluzí je iluze moderního umění, což je také stojící pila, ale ten, ve kterém je asistent uzavřen do krabice, zatímco Zig Zag Girl, Mismade Girl a Disembodied Princess jsou také stojící divize iluze pomocí krabice uzavřít asistenta.
Čepele Opahu, které vymyslel kouzelník Robert Harbin, byly pravděpodobně první iluzí pilování ve stoje, která byla vyvinuta, a jednou z těch, které lze provést pomocí dobrovolníka náhodně vybraného z publika. Jednou z nevýhod iluze je, že k souběžnému ovládání dvou sad čepelí jsou potřeba dva lidé, a tak je nemůže provádět sólový kouzelník.
V této iluzi je na stojanu umístěna sada velkých šikmých opěr, které jsou umístěny v úrovni pasu. Obvykle je z publika vybrán dobrovolník, který je pozván, aby se připojil k kouzelníkovi na jevišti. Tam jsou jim ukázány opěry a také dvě sady čepelí, které se do nich vejdou. Tyto čepele jsou úzké a umístěné na dvou bočních ramenech, která je spojují s velkou rukojetí, a připomínají velké verze čepele použité v iluzi Vrtulník. Stejně jako u některých verzí Vrtulník, konce čepelí vyčnívají nad ramena, která je spojují s rukojeťmi, což znamená, že po vložení do opěr vyčnívají konce čepelí za okraj, což umožňuje vidět pohyb čepelí.
Poté, co byl dobrovolník předveden divákům a jeho ostrost byla demonstrována krájením zeleniny, jako je mrkev nebo okurky, jsou čepele vloženy do okraje pažeb. Dobrovolník z řad diváků je pak vyzván, aby vložil své tělo do otvoru v pažbách tím, že se za nimi přikrčí a vstane. Tím se jejich oblast pasu dostane do linie pažeb a čepelí. Kouzelník a jeho asistent uchopí rukojeti čepelí, poté čepele zatlačí do pažeb, prorazí jimi tělo dobrovolníka a přeřízne je na polovinu. Čepele jsou poté vytaženy z pažeb a procházejí ještě jednou tělem dobrovolníka. Dobrovolník poté vyleze z pažeb a kouzelník ukáže divákům, že se jim nic nestalo.
Bagdádské scimitary jsou variací na Opahovy čepele, používají podpěry, které jsou připevněny horizontálně, spíše než nakloněny v úhlu kolem 45 stupňů, a které musí být otevřeny, aby umožnily asistentovi nebo dobrovolníkovi vstoupit. Stejně jako Opahovy čepele, jsou čepele současně vedeny přes obě strany podpěr, což znamená, že iluzi nemůže provádět sólový kouzelník. Zatímco některé verze iluze používají pouze jednu sadu podpěr kolem pasu asistenta nebo dobrovolníka, jiné používají dvě sady podpěr, jednu kolem pasu asistenta a druhou kolem kolen. Navíc některé verze mají také podšívku, která asistenta zadržuje a brání mu v pohybu – Tato variace se obvykle nepoužívá u dobrovolníků z řad diváků. Jakmile je asistent nebo dobrovolník umístěn do podpěr, jsou do nich vloženy čepele a proraženy, aby došlo k rozdělení. Poté jsou vyjmuty a asistent je uvolněn z podpěr. Jedna varianta bagdádských scimitarů je kombinuje s verzí iluze Twisteru.
Kombinace Scimitars of Baghdad/Twister.
V této verzi iluze se používá otevřená krabice, která obsahuje asistenta, který je v ní upoután v poloze s roztaženýma rukama s jasně viditelnýma nohama, hlavou, rameny a pažemi. Poté, co je asistent umístěn v krabici, kouzelník a jejich další asistent používají čepele, aby je rozřízli napůl jako v ostatních verzích iluze. Jakmile je to však hotovo, kouzelník je pak schopen otočit horní část krabice o celých 360 stupňů, čímž se horní část těla asistenta zcela otočí, zatímco jejich nohy jsou vidět, že zůstávají nehybné. Jelikož jsou nohy asistenta po celou dobu iluze stále jasně viditelné, zatímco jejich paže jsou pevně zaklesnuty na místě v horní části krabice, jedná se pro diváky o obzvlášť nepochopitelnou iluzi.
Další variace na původní iluzi Blades of Opah používá místo dvou čepelí velkou kovovou desku, která umožňuje, aby ji provedl na dobrovolníkovi z řad diváků sólový kouzelník. V této verzi jsou zahnuté pažby větší, obdélníkové a táhnou se dozadu za dobrovolníka z řad diváků na značnou vzdálenost. Poté, co si kouzelník vybral dobrovolníka z řad diváků a ukázal jim pažby, ukáže jim pak velkou ocelovou desku, která se vejde do ponožek. Jedná se o obdélníkovou desku stejné velikosti jako pažby, s otvorem ve spodní části, který odpovídá velikosti a pozici otvoru v pažbách. Kouzelník zasune desku do horní části paží a tlačí ji dolů, čímž předvede, jak spodní okraj desky prochází otvorem v pažbách a v důsledku toho skrze cokoliv nebo kohokoliv, kdo stojí v cestě. Poté, co kouzelník předvedl řeznou schopnost desky, ji pak vytáhne zpět nahoru přes pažby a nechá ji zaklíněnou v jejich horní části mimo otvor. Poté pomáhají divákům dobrovolně do otvoru v pažbách, který umístí jejich pas do roviny s dráhou desky. S dobrovolníkem z řad diváků na místě pak kouzelník desku ještě jednou uchopí a žene ji dolů přes pažby, přičemž při tom prořízne dobrovolníkovi pas. Poté kouzelník oddělí přední a zadní část paží, čímž divákům odhalí, že pevná ocelová deska nyní zcela obepíná dobrovolníkův pas, když jimi prošla. Poté pomáhají dobrovolníkovi z paží a oba se ukloní.
Kouzelník provádí Simon Drake stojící řezání.
Iluze „X-Sword“ Adama Steinfelda
Začátkem 90. let vymyslel americký kouzelník Adam Steinfeld novou a vysoce přenosnou iluzi Standing Sawing, která nepoužívala žádné pažby a žádné další vybavení kromě velkého meče ve stylu scimitaru. Stejně jako u Opahových čepelí jde spíše o iluzi pronikání než o rozdělení, ale vizuální kvalita ji činí vysoce efektivní. Tato iluze může být také provedena buď na dobrovolníkovi z publika nebo na asistentovi před publikem zblízka stojícím všude kolem účinkujícího a jediným předpokladem je, že dobrovolník nebo asistent musí mít na sobě dvoudílný oděv, který umožňuje vidět její obnažené břicho. Při provádění iluze Steinfeld začíná tím, že ukazuje, že meč je velmi skutečný a více než schopný proříznout věci. Poté položí ostří meče k obnaženému pasu dobrovolníka z publika nebo asistenta a začne řezat. Jak divák, tak dobrovolník vidí, jak se jim meč začíná prořezávat kůží a zabodávat se do těla. Jak Steinfeld pokračuje v řezání, meč se zaboří hlouběji do těla dobrovolníka, až je téměř celá hloubka čepele uvnitř nich. Vzhledem k tomu, že není vůbec žádný kryt, jak publikum, tak dobrovolník nemají problém vidět, že čepel meče opravdu proniká do těla dobrovolníka a řeže je částečně na polovinu. Steinfeld pak vytáhne čepel a ukáže, že břicho dobrovolníka je zcela zahojené a nepoškozené a že čepel meče je stále pevná a velmi reálná.
V roce 1997 začal čaroděj na invalidním vozíku Jim Passe předvádět novou pilu nazvanou Paradox Sphere, kterou si osvojili i někteří další kouzelníci. Jedná se o pilu vsedě využívající mnoho technik používaných ve stojatých pilách. Iluze využívá velkou otevřenou kovovou konstrukci ve tvaru koule. Jeden z Passeových asistentů vleze do koule a posadí se v poloze se zkříženýma nohama. Pásem kolem středu koule je pak protažena velká kovová tyč, která asistenta zřejmě probodne žaludkem. Horní část koule pak začne stoupat vzhůru a vezme s sebou i horní polovinu asistenta, zatímco jejich spodní polovina zůstává ve spodní části koule. V tomto okamžiku ji někteří kouzelníci, kteří iluzi předvádějí, využívají jako produkční efekt, přičemž z mezery mezi oběma polovinami koule vyleze druhý asistent. Poloviny koule se pak přesunou zpět k sobě a asistent je z iluze uvolněn nezraněn.
Variace této iluze se obejde bez rámu koule a místo toho, aby se vznesla do vzduchu, horní polovina asistenta sklouzne bokem po velké stolní desce.
Franz Harary’s “Slice-Her”
Začátkem roku 2012 kouzelník a designér iluzí Franz Harary představil na speciálním představení v Los Angeles za účasti kouzelníků i médií dekoraci nové verze pily Standing Sawing, kterou pokřtil „Slice-Her“. Iluze využívá vzhledově velmi podobný rám, jaký se používá pro iluzi Asistentova pomsta, s tím rozdílem, že horní a spodní opěrky, které se používají k poutání asistentova krku, zápěstí a kotníků, jsou otevřené a opěrka pasu je širší a navržená tak, aby unesla dvojici dělicích čepelí.
Taylor Swift pózuje ve speciálním oblečení, které navrhl Franz Harary pro “Slice-Her”.
Na premiérovém představení Harary začal představením aparátu a poukázal na pouta určená k držení zápěstí a kotníků asistentky a na to, jak je navržen tak, aby se u pažby v pase rozdělil na dvě poloviny. Upozornil také na to, že díra v pažbě v pase je mnohem menší než obvykle a má v průměru něco málo přes patnáct palců, což znamená, že každý asistent, který do aparátu vejde, by musel mít v pase maximálně osmnáct palců. Harary pak vysvětlil, že kromě iluze navrhl také speciální oblečení pro asistentku, které jí zajistilo, že se do aparátu vejde a že našel speciálního hosta, který je připraven se do něj vmáčknout. V tu chvíli představil svého speciálního hostujícího asistenta na premiéře, country zpěvačku Taylor Swift, která vyšla na pódium ve speciálním oblečení Harary, přiléhavém modrém latexovém kočičím kostýmku s černým korzetem, který jí už tak štíhlý pas stáhl na požadovaných osmnáct palců. Harary jí pak pomohl do aparátu, kolem pasu jí zapnul pažbu, zápěstí a kotníky jí upevnil kovovými pouty připevněnými k hornímu a dolnímu opěradlu a nakonec jí pomocí řetízku připevněného k límci upevnil krk na místě.
Se Swiftem zajištěným v iluzi začal Harary představení otáčením kolečkem připevněným k boku přístroje. Když to udělal, začala se horní část přístroje zvedat vzhůru a mezi horní a dolní částí pažby v pase se začala tvořit mezera. Harary pokračoval v otáčení kolečkem a horní část pokračovala ve stoupání vzhůru a vzala s sebou Swiftovu horní polovinu. Jak stoupala, přihlížející publikum vidělo mezi pažbami, kde mohlo vidět korzetovou část Swiftova kostýmu, která nyní tvořila protáhlý válec. Když Harary dokončil otáčení kolečkem, mezera mezi oběma pažbami byla dvě stopy (60 cm) a publikum mohlo vidět nyní téměř osm stop vysokou Swift s její horní a dolní polovinou končící na polovinách pažby v pase, které nyní byly spojeny dvěma stopami dlouhým a šest palců dlouhým černým válcem. Přestože byl nyní o dvě stopy vyšší než obvykle, Swift se zdál být se situací naprosto spokojený a nepřestával se usmívat. Harary pak začala otáčet kolem v opačném směru a spouštěla Swiftovu horní polovinu zpět dolů do původní polohy.
Když se aparatura vrátila do původní polohy, vzal Harary od jednoho ze svých asistentů dvě čepele, zasunul je do otvorů v pažbě, prohnal je Swiftovou pasem v korzetu a rozpůlil ji. Na horní část aparatury byl pak připevněn řetěz z kladky. Harary zatáhla za zdvihací řetěz, začala zvedat horní část aparatury do vzduchu a oddělovala nyní rozdělené poloviny Swiftové. Swiftová horní polovina byla zdvižena o několik stop do vzduchu, pak se zhoupla do strany a spustila se na nosný rám, který byl umístěn po straně spodní části aparatury. Když Swiftová dokončila dělení, vyzvala Harary diváky, aby šli na pódium a zblízka se podívali na aparaturu a Swiftovou. Diváci strávili několik minut zkoumáním aparátu a jeho rozděleného člena, hovořili se Swiftovou a zblízka viděli, jak její horní část těla končí v místě, kde její korzetový pas vstupuje do maličké dírky v horní části pažby, nyní stojí na nosném rámu a pod ním nic, zatímco její stále se pohybující spodní polovina začíná v podobném místě v dolní polovině pažby. Swiftová si s diváky vesele povídala o iluzi a o tom, jaké to je být v ní, a říkala jim, že být vtlačena do korzetu je mnohem bolestivější než být natahována nebo dělena a že se jí v iluzi skutečně líbí.
Poté, co obecenstvo přístroj prozkoumalo, Harary pomocí řetězové kladky zvedl Swiftovu horní polovinu zpět na spodní část iluze. S ní zpět na svém místě vyjmul lopatky z pažby v pase a uvolnil Swiftova zápěstí, kotníky a krk z pout. Otevřel pažbu v pase, pomohl Swiftovi ven z přístroje a za nadšeného potlesku obecenstva se oba uklonili.
Přestože Harary iluzi rozvinul a premiéroval pro pozvané publikum, dosud (září 2012) nebyla veřejně uvedena.
The Jonathan Creek Standing Chainsawing
Epizoda televizního seriálu BBC Jonathan Creek z roku 2013 nazvaná Stopa Učencova palce obsahovala novou verzi pilování ve stoje. V této verzi kouzelník přiváže asistentku ke stromu nebo svislému dřevěnému sloupku a pak jí kolem pasu zamkne těsně přiléhající kovový válec. S asistentkou zajištěnou v iluzi pak kouzelník pomocí motorové pily přeřízne štěrbinu uprostřed válce a nakonec úplně přeřízne asistentku a také sloupek nebo strom za nimi. Po celou dobu představení je vidět, jak špička čepele motorové pily vyčnívá z opačné strany válce, a je vidět, jak strom nebo sloupek padá v polovině, když jím pila prořízne po průchodu asistentkou. To dává přihlížejícímu publiku jasně najevo, že pila skutečně prošla kompletně pasem asistentky.
Řezání Sheridana Smithe na půl
Iluze se během epizody objeví dvakrát. Poprvé ji nacvičuje její vynálezce Franklin Tartikoff (hraje ji Nigel Planer) na slaměné figuríně, když závada na pile vyústí v jeho smrt. Podruhé se pak objeví hned na konci epizody, když ji ústřední postava seriálu, kterou hraje Alan Davis, provádí na vyšetřovateli paranormálních jevů Joeym Rossem (hraje ji herečka Sheridan Smith). Smith později v rozhovorech pro média poznamenala, že si myslela, že iluze bude dosaženo pomocí triků s kamerou, a nemohla uvěřit svým očím při první zkoušce, když pila skutečně proletěla přímo skrz ni bez přestávky.
Vynálezce této verze iluze je v současné době neznámý a jinde nebyla provedena.