Rozum a emoce je kreslený film z druhé světové války z roku 1943. Zaměřuje se na Rozum a Emoce, dvě schopnosti v mysli člověka, respektive znázorněné jako univerzitní profesor a jeskynní člověk (nebo v mysli ženy, Emoce je znázorněna jako dívka v neskromných růžových šatech a červených vysokých podpatcích).
Když batole (jednoduše známé jako „Junior“) srazí z okna kytku, vypravěč poukazuje na to, že v nevyvinuté mysli dítěte je pouze Emoce. Vidíme ho, jako jeskynního chlapce, v jeho hlavě, úplně samotného, schopného dělat, co chce. Je to proto, že Rozum se ještě nenarodil. Emoce pak přiměje Juniora, aby zatahal kočku za ocas. Dobrodružný a vzrušený, přemluví Juniora, aby šel dolů, jen aby on spadl a narazil do zdi. Emoce pláče právě ve chvíli, kdy se někdo objeví. To by byl Rozum (prozatím jednoduše zobrazený jako dítě v šatech a čepci), který řekne Emocii, že kdyby byl (Rozum) v Juniorově mysli dříve, tato nehoda by se nikdy nestala. Emoce jednoduše řekne Rozumu, že on (Emoce) je tam šéfem, ale Rozum mu řekne „Čas ukáže“. Tím začíná boj o mistrovství.
Později Junior vyroste. Tentokrát ho Rozum a Emoce použijí jako auto. Rozum je na sedadle řidiče s Emotion vzadu, což je k jeho nudě hodně podobné. Rozum říká Emotionovi, aby se ovládal a že nebudou žádné nesmysly, když on (Rozum) řídí. Emotion, který chce žít nebezpečně, přiměje Juniora, aby se podíval na krásnou dámu, když jde kolem. Emotion si žádá, aby se s ní Junior seznámil, ale Rozum mu říká, že si musí zachovat náležitou úctu k ženství, a aby si sedl a choval se slušně. Emotion používá svůj obušek, aby udeřil Rozum, aby mohl Juniora přimět, aby se přiblížil k dámě. Přiměje Juniora, aby jí řekl: „Ahoj, kotě. Jdeš se mnou?“ Šokovaná a rozzlobená dá Juniorovi facku. Vypravěč poukazuje na to, že facka do tváře je to, co dostanete za to, že neposloucháte Rozum.
Pak se díváme ženě do hlavy. Ženská emoce se ji pokouší přimět, aby litovala, že mu dala facku, protože „byl roztomilý“. Zeptá se jí, jestli chce být stará panna, ale Ženský rozum jí připomene, že jsou dáma. Ženská emoce, unavená z vysedávání a z toho, že je dáma, se rozhodla bavit. Navrhuje jíst. Ženský rozum, který vlastně nemá hlad, se rozhodne pro něco lehkého, jako je čaj a toust. Ženská emoce, velká rozkoš, si žádá sendvič a skvělý dvojitý mléčný koktejl, bramborový salát a spoustu dalších věcí, čímž odstrkuje Ženský rozum z cesty. Uprostřed toho, co se děje, nafackuje Ženskému rozumu za to, že jí připomíná, že drží dietu. Ženská emoce svou činností dámu vykrmuje a znovu dokazuje, že nekontrolovaná emoce může způsobit spoustu potíží.
Jdeme přímo k mužskému rozumu a emocím, tentokrát v hlavě muže (ne Juniora), který se snaží držet krok s aktuálním děním v rádiu. Rozum se ho snaží přimět, aby nevěřil všemu, co slyší, ale Emotion tvrdí, že je to pravda, a snaží se rozum odstranit z cesty, ale sarkasticky vypravěč předstírá, že souhlasí, a poukazuje na to, že Hitler zničil Rozum tím, že loví Emotionovu slabost strachem, sympatiemi, hrdostí a nenávistí, jako v myslích Němců. Je to zobrazeno v hlavě nacistického supermana (ne komického superhrdiny).
Vypravěč pak říká, že existuje jen jedna odpověď: úkolem rozumu je myslet, plánovat a rozlišovat; zatímco úkolem rozumu je být jemnou, silnou emocí, která miluje svou zemi, svobodu a život. Vypravěč říká, že s rozumem pevně na sedadle řidiče a s emocí vedle sebe bychom šli a správně splnili úkol, který jsme si předsevzali, neboť vidíme letět skupinu letadel.