SpinosauridaeStromer, 1915
Spinosauridae je čeleď specializovaných teropodních dinosaurů. Členové této čeledi byli velcí dvounozí predátoři s protáhlými, krokodýlům podobnými lebkami, se špičatými kuželovitými zuby bez nebo jen s velmi drobnými zoubky. Přední zubní zuby se rozestoupily a dodaly zvířeti charakteristický vzhled. Název této čeledi naráží na typicky nápadnou plachtovitou strukturu vyčnívající ze zad druhů v typovém rodu Spinosaurus. Účel plachty je sporný, zatímco populární vysvětlení jsou, že mohla sloužit jako termoregulátor, ukázka hrozby nebo jako sexuální ukázka během námluv, někteří palaeontologové spíše interpretují prodloužení nervové páteře ve Spinosauru jako podporu svalnatého/tučného hrbu.
První spinosauridi se objevili v období pozdní jury a hojně se vyskytovali v období rané křídy. Dosud se záznam pozdní jury o spinosauridech skládal pouze z uvedených zubů. Zdá se, že mizí v Cenomanu, i když zuby z argentinského Turona byly připsány spinosauridním dinosaurům. Fosilie spinosauridů byly objeveny v Africe, Evropě, Jižní Americe a Asii.
Studie spinosauridů (konkrétně Irritatoru) ukázaly, že měli velmi odlišný tvar a konstrukci lebky ve srovnání s jinými velkými pretačními dinosaury jako Allosaurus a Tyrannosaurus. U většiny dravých dinosaurů byly čelisti široké buď na šířku, výšku, nebo obojí, zatímco spinosauridí čelisti byly tenké a úzké. To vedlo paleontology jako Sues, Frey a Martill k závěru, že spinosauridi, na rozdíl od jiných teropodů, nebyli specializováni na útok na velkou, bojující kořist.
Sues a jeho kolegové studovali stavbu lebky spinosaurida a došli k závěru, že jejich způsob krmení spočíval v použití extrémně rychlých a silných úderů k uchopení drobné kořisti čelistmi, přičemž využívali mocné krční svaly v rychlém pohybu nahoru a dolů. Vzhledem k úzkému čenichu je silný pohyb lebky ze strany na stranu při odchytu kořisti nepravděpodobný.
Spinosauridy byly v minulosti často považovány především za rybožravce (piscivores), na základě srovnání jejich čelistí s čelistmi moderních krokodýlů. Rayfield a jeho kolegové v roce 2007 jako první provedli skutečné biomechanické studie na lebce spinosaurida (za použití evropského spinosaurida Baryonyxe). Zjistili, že struktura a síla skusu baryonychinových čelistí je téměř totožná s moderními gharialy, což podporuje myšlenku, že alespoň baryonychinové byli hlavně rybožravci, ačkoliv čelisti spinosaurinů se zdály být více zobecněné.
Přímé fosilní důkazy ukazují, že spinosauridi se živili rybami stejně jako celou řadou dalších malých až středně velkých živočichů, včetně malých dinosaurů. Baryonyx byl nalezen s rybími šupinami a strávenými kostmi mladého Iguanodona v jeho žaludeční dutině a existuje jeden zdokumentovaný příklad spinosaurida, který snědl pterosaura. Je pravděpodobné, že spinosauridi byli generalisté specializující se na malou kořist jakéhokoli druhu, včetně ryb.
Rodina Spinosauridae byla pojmenována Ernstem Stromerem v roce 1915, aby zahrnovala jediný rod Spinosaurus. Rodina byla rozšířena, když byli odhaleni bližší příbuzní Spinosaura. První kladistickou definici Spinosauridae poskytl Paul Sereno v roce 1998 (jako „Všichni spinosauridi bližší Spinosaurovi než Torvosaurovi).
Spinosauridae obsahuje dvě podčeledi – Spinosaurinae a Baryonychinae. Podčeleď Spinosaurinae pojmenovala Sereno v roce 1998 a Holtz a kol. (2004) ji definovali jako všechny taxony bližší Spinosaurus aegyptiacus než Baryonyx walkeri. Podčeleď Baryonychinae pojmenovali Charig & Milner v roce 1986. Pro nově objevenou čeleď Baryonyx vztyčili jak podčeleď, tak čeleď Baryonychidae, než byla uvedena jako Spinosauridae. Jejich podčeleď definovali Holtz a kol. v roce 2004 jako doplňkový klad všech taxonů bližších Baryonyx walkeri než Spinosaurus aegyptiacus.