Co je sekundární odpovědnost?
Sekundární odpovědnost je odpovědnost, která připadne straně, pokud strana s primární odpovědností není schopna plnit své zákonné povinnosti.
Klíčové způsoby
Pochopení sekundární odpovědnosti
Jednoduše řečeno, druhotná odpovědnost je taková, kdy jedna strana přebírá právní odpovědnost za jednání druhé strany. Druhotná odpovědnost nastává tehdy, když jedna strana napomáhá jednání porušujícímu autorská práva a jiná práva duševního vlastnictví, včetně porušení ochranných známek a patentů, nebo je k němu nějakým jiným způsobem odpovědná. Druhotná odpovědnost se obvykle uplatňuje v případě porušení autorských práv a jiných práv duševního vlastnictví, včetně porušení ochranných známek a patentů.
Existují v zásadě dva druhy sekundární odpovědnosti: odpovědnost za zprostředkování a odpovědnost za přispění.
Například ve věci Dreamland Ball Room v. Shapiro, Bernstein & Co. byl majitel tanečního sálu shledán odpovědným za to, že požádal orchestr, aby hrál díla chráněná autorskými právy, aniž by držitele autorských práv odškodnil, protože majitel tanečního sálu z tohoto porušení profitoval. I když byl orchestr zaměstnán jako nezávislý dodavatel, odpovědnost za zprostředkování byla na základě zásady respondeat superior přenesena na zaměstnavatele.
Případ Sony Corp. of America versus Universal City Studios, Inc. testoval rozsah příspěvkové odpovědnosti, která má být uplatněna na nové technologie. Universal City Studios žalovala Sony s argumentem, že jejich prodej domácího videorekordéru materiálně přispěl k protiprávnímu porušování autorských práv. Nejvyšší soud Spojených států shledal, že i když Sony mohla vědomě a materiálně přispět k porušování autorských práv prodejem svých videorekordérů Betamax, příspěvková odpovědnost nemohla být uplatněna, protože tato technologie mohla být „široce používána pro legitimní, neobjektivní účely“, tedy přehrávání autorizovaných kopií videokazet pro domácí sledování. Příspěvková odpovědnost proto nemůže být uplatněna na nové technologie, pokud je tato technologie „schopna podstatného neporušujícího použití“