Ministerstvo kouzel klasifikace
Vlkodlak, známý také jako lykantrop[1], byl tvor, který se normálně podobal lidské bytosti, ale po úplném východu úplňku se stal nekontrolovatelným, hrůzostrašným a smrtícím vlkem. Tento stav byl způsoben infekcí lykantropií, známou také jako vlkodlak[2].
Směs práškového stříbra a dittany aplikovaná na čerstvé vlkodlačí kousnutí by uzavřela ránu a umožnila oběti žít dál jako vlkodlak, i když se vyprávěly tragické příběhy o obětech kousnutí, které spíše prosily o smrt, než aby se staly vlkodlaky.[3] Vlčí lektvar, který vynalezl Damocles Belby, umožnil vlkodlačím pijákům udržet si během přeměny svou lidskou mysl.[3]
Vlkodlak si nemohl vybrat, zda se promění, nebo ne, a už si nepamatoval, kdo byl kdysi proměněn a byl velmi agresivní; bylo známo, že mnohočetní vlkodlaci zabíjeli své nejlepší přátele nebo blízké, když byli ve vlčí podobě, pokud k tomu dostali příležitost.[4] Navzdory tomu si byli schopni vybavit vše, co během své proměny zažili, když se vrátili do své lidské podoby.[4]
Divoký vlkodlak Greyback ve vlčí podobě
Lykantropie byla magická nemoc, o níž se vědělo, že se šíří kontaktem mezi slinami a krví; takže když přeměněný vlkodlak kousne člověka, kousnutý se sám stane vlkodlakem.[3] Většina mudlů by však zemřela na rozsah svých zranění, jak poznamenal profesor Marlowe Forfang, i když někteří by mohli přežít, aby se sami stali vlkodlaky.[3]
Kdyby byl vlkodlak v lidské podobě, když kousl svou oběť, oběť by pouze získala lupinové sklony, jako je záliba v syrovém mase.[3] Každé kousnutí nebo škrábnutí získané od vlkodlaka, ať už v lidské nebo zvířecí podobě, by zanechalo trvalé jizvy.[3] Čerstvá rána by však mohla být zalepena směsí práškového stříbra a dittany.
Podle Remuse Lupina mají vlkodlaci zřídkakdy děti.[5] Je to pravděpodobně kvůli obavám, vyjádřeným samotným Lupinem, že by jakékoliv děti zdědily své postižení, s nebezpečím a předsudky, které s tím souvisí. Jediným známým člověkem narozeným alespoň jednomu vlkodlačímu rodiči (nepřeloženému v době početí) byl Teddy Lupin, syn vlkodlaka Remuse a lidské metamorfní Nymphadory Tonksové.
Navzdory Remusovým obavám Teddy nezdědil stav svého otce. Nicméně není známo, zda to definitivně nemohlo být přeneseno tímto způsobem nebo zda Teddy nezdědil stav čistě náhodou, protože žádné jiné případy nejsou známy. V Teddyho případě to byl jeho otec, kdo byl vlkodlakem, ne jeho matka, proto není známo, zda by proměny těhotné vlkodlačice ovlivnily schopnost donosit těhotenství do termínu.
Šediváčkův vzhled v lidské podobě měl vlčí charakter
Pokud se dva vlkodlaci spářili za úplňku, mohli ve svých zvířecích podobách počít. Byl to extrémně vzácný jev, o němž je známo, že se v zaznamenané historii stal pouze dvakrát.[6] Jakékoli potomstvo byli vlci v úplňku, kteří byli k nerozeznání od obyčejných vlků, kromě jejich téměř lidské inteligence a krásy. Nezdědili sadistické chování spojené s lykantropií, nebyli o nic sadističtější než obyčejní vlci.[6]
Někdy před osmdesátými lety přišla do Zakázaného lesa na pozemku bradavického hradu žít smečka vlkodlačích potomků s laskavým svolením Albuse Brumbála, ředitele školy.[6] Zvěsti o smečce vlkodlaků obývajících les se brzy rozšířily mezi studenty. Ačkoliv pro studenty představovali jen malou skutečnou hrozbu, bradavičtí zaměstnanci se nikdy nepokusili tyto zvěsti vyvrátit, protože měli pocit, že držet studenty mimo les je velmi žádoucí[6] vzhledem ke skutečnému nebezpečí, které zde hrozí.
Remus Lupin (ve vlčí podobě) se pokouší zaútočit na Harryho Pottera a Hermionu Grangerovou
Bohužel na lykantropii nebyl lék. Některé z nejhorších účinků však bylo možné zmírnit konzumací Wolfsbanova lektvaru, který umožnil vlkodlakovi udržet si během přeměny svou lidskou mysl, a tím je osvobodil od obav z ubližování jiným lidem nebo sobě samým.[3] Byl to velmi obtížný lektvar s mnoha komplikovanými přísadami.[3] Podle Remuse Lupina chutnal nechutně, ale cukr ho učinil nepoužitelným.[4][3] Vysoká cena přísad prakticky znemožňovala vlkodlakům uvařit lektvar pro sebe, protože většina z nich se snížila k chudobě a nemohla lektvar ochutnat, aniž by odhalila své postavení.[3] Protože vlkodlaci představovali nebezpečí pouze pro lidi, společnost se zvířaty během přeměny byla známá tím, že tento zážitek učinila snesitelnějším, protože vlkodlak by neměl komu ublížit a byl by méně ochotný ublížit sám sobě.[3]
Podle Zlatoslava Lockharta mohlo Homorfní kouzlo vlkodlaka přinutit, aby se vrátil do lidské podoby. Nicméně vzhledem k Lockhartově pověsti lháře a mnoha lžím, které řekl, aby zvýšil svou popularitu, jsou jeho informace vysoce podezřelé – stejně jako samotná existence Homorfního kouzla. Nicméně vzhledem k tomu, že mnoho Lockhartových tvrzení bylo založeno také na účtech důvěryhodnějších čarodějů (úspěchy, které by si nárokoval sám, po likvidaci původní čarodějky nebo čaroděje), je zde šance, že kouzlo skutečně existovalo.[7]
V 80. letech Cecil Lee, čaroděj pracující pro oddělení zachycování vlkodlaků na ministerstvu kouzel, řekl Jacobovu sourozenci, že během své práce používal Homorphusovo kouzlo. Nicméně pro něj kouzlo „pouze“ donutilo vlkodlaka dočasně se vrátit do lidské podoby, místo aby je trvale vyléčil, jak tvrdil Lockhart. I když byl Lee Lockhartovým fanouškem, věřil, že je to způsobeno jeho vlastní neschopností dokonale vylíčit kouzlo.[8]
Na rozdíl od toho, čemu mudlovský svět věřil, nebyli vlkodlaci stříbrem zasaženi, kromě toho, že mohlo být použito ve směsi práškového stříbra a dittany, aby se zabránilo smrti obětí kousnutí, a pouze by se uzavřely jejich rány, aby se zabránilo krvácení po silném vlkodlačím útoku.[3] Určitě mohlo existovat několik jiných způsobů a řešení, jak zabránit a vyléčit zranění vlkodlaků, jak Quirinus Quirrell učil o tomto tématu v prvním ročníku předmětu Obrana proti černé magii. Nikdo z nich samozřejmě nemohl postiženého člověka po kousnutí zcela vyléčit, ale mohl pouze zabránit a zacelit fyzické rány na kůži.
Remus Lupin se mění ve vlkodlaka
Měsíční proměna vlkodlaka byla mimořádně bolestivá, pokud se neléčila, a obvykle jí předcházelo a po ní následovalo několik dní bledosti a špatného zdravotního stavu. Vlkodlak mohl projevovat podráždění vůči přátelům.[3] Zatímco ve své vlčí podobě by vlkodlak zcela ztratil svůj lidský smysl pro dobro či zlo. Je však nesprávné tvrdit (jak to učinily některé autority, zejména profesor Emerett Picardy ve své knize Lupine Lawlessness: Why Lycanthropes Don’t Deserve to Live), že trpěli trvalou ztrátou morálního smyslu.
Zatímco člověk, vlkodlak by mohl být stejně dobrý nebo laskavý jako další člověk. Případně by mohl být nebezpečný i jako člověk, jako v případě Fenrira Greybacka, který se jako člověk pokoušel kousat a mrzačit a nechával si za tímto účelem nabroušené nehty na špičky podobné drápům. I když vlkodlaci obvykle své oběti infikovali jen kousáním, někdy to přehnali a své oběti zabili[3].
Bez lidí poblíž, kteří by na něj zaútočili, nebo jiných zvířat, která by ho obsadila, by vlkodlak zaútočil sám na sebe z frustrace. To by zanechalo mnoho vlkodlaků, jako je Remus Lupin, s jizvami, které si sami způsobili, a předčasné stárnutí z obtížných proměn.[4]
Vlkodlak (Remus Lupin) reagující na volání Siriuse Blacka v jeho zvířecí podobě
Vlkodlaci se od normálních vlků snadno odlišovali kratším čenichem, lidštějšíma očima, chomáčovitým ocasem a bezduchým lovem lidí ve vlčí podobě.[3] Ve všech ostatních časech se jevili jako normální lidé, i když předčasně zestárli, a jak se blížil úplněk a pak ubýval, bledli.[3] Není jasné, jestli předčasný apetit stárnutí je způsoben postižením nebo fyzickým a duševním stresem, který způsobuje.
Je možné, že některé individuální tělesné znaky mohou být přítomny v obou podobách, jako u Chiary Lobosca, která má v lidské podobě stříbrobílé vlasy a podobně zbarvenou srst ve svém transformovaném stavu.[6]
Vlkodlak by mohl být agresivní, když je provokován
Skutečný rozdíl mezi vlkem a vlkodlakem byl v chování.[3] Praví vlci nebyli příliš agresivní a obrovské množství lidových pověstí, které je představovaly jako nemyslící dravce, čarodějnické autority považovaly za odkaz na vlkodlaky, nikoli na skutečné vlky. Vlci pravděpodobně nenapadli člověka, leda za výjimečných okolností. Vlkodlaci se však zaměřovali téměř výhradně na lidi a představovali jen velmi malé nebezpečí pro jakéhokoli jiného tvora.[3]
Předsudky a diskriminace
Dolores Umbridgová, autorka protivlkodlačí legislativy
Vlkodlaci byli obecně čarodějnickou společností vnímáni se strachem a znechucením. Lidé si zřejmě mysleli, že i v lidské podobě může vlkodlak představovat nebezpečí. Nebylo neobvyklé, že se lidé, o nichž se ví, že jsou vlkodlaci, společnosti vyhýbali a byli v čarodějnickém světě diskriminováni. Pro vlkodlaka bylo velmi obtížné získat práci v čarodějnické komunitě, zejména po schválení restriktivní protivlkodlačí legislativy velmi zaujatou a nenávistnou Dolores Umbridgeovou v devadesátých letech.[9]
Umbridgová sepsala tuto legislativu kvůli své iracionální a jízlivé nenávisti k tomu, co považovala za „míšence“. Kvůli potížím s hledáním práce v kouzelnickém světě žilo mnoho vlkodlaků v chudobě. Některé to také donutilo, jako Remuse Lupina, vzít práci hluboko pod jejich schopnosti. Po porážce lorda Voldemorta v roce 1998 byla legislativa proti vlkodlakům s největší pravděpodobností zrušena novým ministrem Kingsleym Shackleboltem v jeho snaze reformovat ministerstvo kouzel, a tím odstranit korupci a netolerovat předsudky a diskriminaci.
V důsledku protivlkodlačí legislativy trpělo mnoho vlkodlaků chudobou. Remusi Lupinovi se podařilo vystačit si s pomocí svého přítele Jamese Pottera[10] a později pracoval jako profesor obrany proti černé magii v Bradavicích. I když mezitím musel pracovat v mnoha zaměstnáních, která byla hluboko pod úrovní jeho schopností, rezignoval a přestěhoval se do jiného, než si jeho kolegové všimli jeho známek lykantropie. Lupin to dělal, když žil v polorozpadlé chatě v Yorkshiru. Rozhodl se rezignovat na tuto pozici poté, co byl jeho stav odhalen, Severusem Snapem, protože většina rodičů by nechtěla, aby jejich děti byly v blízkosti vlkodlaka, navzdory bezpečnostním opatřením, která Remus a Albus Brumbál přijali; Remus uvedl, že by pro něj bylo nemožné, aby vůbec jako dítě navštěvoval Bradavice, kdyby nebylo Brumbálovy laskavosti, protože ostatní ředitelé by vlkodlaka ve škole nechtěli.[4]
Ministerstvo očekávalo, že se vlkodlaci v ukázce nevědomosti a arogance podřídí ministerstvu, aby podepsali různé direktivy a registry, což by vlkodlaky také donutilo slíbit, že se zabezpečí před útoky na ostatní. Žádný člověk by nebyl ochoten přijít na ministerstvo a přiznat se jako vlkodlaci, čímž by ministerstvo prokázalo nedostatek respektu k inteligenci a důstojnosti vlkodlaků. Zejména Lyall Lupin považoval vlkodlaky za „bezduché, zlé, nezasloužící si nic než smrt“, dokud nebyl jeho vlastní syn nakažen v důsledku jeho předpojatého komentáře.
Vzhledem k přátelství Kingsleyho Shacklebolta s Remusem Lupinem a prosazování práv mudlovského a domácího skřítka po roce 1998 je pravděpodobné, že reformy ministerstva pod ministrem pro kouzelný Shacklebolt zahrnovaly méně předpojaté zacházení s vlkodlaky.
Fenrir Greyback, nejssadističtější vlkodlak moderní doby
Kvůli útlaku a diskriminaci, které čelili, začali někteří vlkodlaci nenávidět čarodějnickou společnost a jako takoví si vytvořili vlastní společnost. Pod vedením Fenrira Greybacka tato společnost pracovala na tom, aby nakazila co nejvíce lidí, zejména dětí, s cílem mít jednoho dne dost síly na to, aby převzala kontrolu nad čarodějnickou komunitou.
Vlkodlaci pod Šedivcovým velením sloužili lordu Voldemortovi ve druhé čarodějnické válce a věřili, že pod jeho vládou budou mít lepší život, i když je Remus Lupin špehoval pro Fénixův řád.[11] Smrtijedi se na ně dívali svrchu; například jim nebylo dovoleno mít Znamení zla.[5] Byli používáni jako hrozba, aby se zajistilo dodržování Voldemorta obyčejnými občany; například pětiletý Montgomery byl smrtelně napaden Šedivcem poté, co jeho matka odmítla spolupracovat se Smrtijedy.[11]
I když bylo výslovně známo, že se účastnil pouze Šedivous, vlkodlaci pod Šedivcovým velením možná bojovali po boku Smrtijedů v bitvě o Bradavice.[5] Byli s největší pravděpodobností odsouzeni na doživotí do Azkabanu za spojení s lordem Voldemortem, nebo zabiti za odpor při zatýkání. Není známo, zda to byl jediný výskyt společnosti, i když se předpokládá, že to byl Šedivcův nový nápad. Stejně tak není známo, zda byli chyceni všichni vlkodlaci ve společnosti, nebo – jak to bylo „v podzemí“ – někteří členové se vyhnuli zajetí a pokračovali ve svém úsilí.
Ministerstvo kouzel se pokusilo vlkodlaky regulovat, a tak byl vztah, který existoval mezi nimi a ministerstvem, velmi skalnatý. Podle Newtona Scamandera byli vlkodlaci po léta přesouváni mezi divize Bestie a Bytí odboru pro regulaci a kontrolu magických tvorů.
Symbol zachycující jednotky vlkodlaka
V jednu chvíli byl Vlkodlakův registr i Oddělení zachycování vlkodlaků v Oddělení bestií, zatímco ve stejnou dobu byl úřad pro služby podpory vlkodlaků v Oddělení bytostí. Tyto předpisy a služby byly nakonec neúspěchem, protože nikdo nebyl ochoten přijít na ministerstvo, aby se přiznal jako vlkodlaci, a tudíž nikdo nepřevzal předepsané povinnosti podle Vlkodlakova kodexu chování.
Vlkodlačí kodex chování z roku 1637 měl vlkodlakům poskytnout rámec pro koexistenci v bezpečném a legálním světě čarodějů. Vlkodlaci měli podepsat kopii kodexu a slíbit, že nebudou útočit na a kousat ne-vlkodlaky. Měli se také uzamknout během období jejich vlčí proměny. Protože žádný vlkodlak nebyl ochoten ho podepsat, ministerstvo mělo obrovské potíže při hledání viníků těchto útoků, takže Fenrir Šedivý mohl jednat nevinně, pokud jde o to, že zavraždil dvě mudlovské děti.[3]
Vlkodlaci byli klasifikováni jako XXXXX tvorové ve svém transformovaném stavu.[12] Sama Dolores Umbridgová nesprávně označila vlkodlaky za míšence a vypracovala zákon proti vlkodlakům, který vlkodlakům téměř znemožnil najít práci.[9]
Teprve po Druhé čarodějnické válce, v níž Kingsley Shacklebolt převzal pozici minstera pro magii, se vztah ministerstva k vlkodlakům zlepšil. Kingsley posmrtně udělil svému vlkodlačímu příteli Remusi Lupinovi Merlinův řád první třídy za jeho statečnost ve válce, poprvé v historii, kdy byla vlkodlakovi udělena tato pocta. Příklad jeho života a smrti hrál důležitou roli při odstraňování stigmatu na vlkodlacích mezi čarodějnickou společností. Britské ministerstvo magie také vytvořilo informační program, který umožňuje čarodějnické komunitě více se zapojit.[13]
Lekce třetího ročníku DADA o vlkodlacích
O vlkodlacích se diskutovalo v jedné z lekcí třetího ročníku Harryho Pottera Obrana proti černé magii s esejí, kterou zadal Severus Snape, když nahradil Lupina, i když o vlkodlacích se mělo pojednat až v poslední kapitole učebnice třetího ročníku DADA.[15]
Zjizvená tvář Billa Weasleyho
Existovalo mnoho knih obsahujících informace o vlkodlacích, ať už to bylo jejich hlavní téma nebo v nich byla jen zmínka:
Slovo vlkodlak pochází ze staroangličtiny wer (“člověk”) a wulf (“vlk”).
Termín pochází ze starořeckého λυκάνθρωπος, λύκος je „vlk“ a άνθρωπος v překladu znamená „člověk“.
Vlkodlak, jak je vyobrazen na Pottermore
Vlkodlak, jak ukazuje film Harry Potter: Wizards Unite
Vlkodlak jako ve filmu Harry Potter: Hádanky a kouzla