Bezkostí (místně známý jako Frittening) byla podivná a zlovolná entita z lidových pověstí Shetlandských ostrovů, byla to jedinečná bytost, která mísila prvky jak bohatého folklóru ostrovů, tak i modernější kryptidové tradice, s mnoha různými popisy a vysvětleními jejího původu, od mořské příšery přes mimozemšťany až po neidentifikované „mořské skvrny“.
Před mnoha lety zažily Shetlandské ostrovy podivné a děsivé jevy, při nichž se na břeh neustále vyplavovala bizarní příšera podobná kačce a svým vzhledem doháněla místní k šílenství, páchnoucí příšera s sebou přinášela i nemoci a obecné neštěstí.
Přijíždějící z neznámých končin oceánského přílivu a opět odcházející s řečeným přílivem byl Bezkostí bezduchý a nebezpečný, vzdalující se od břehů a útočící na lidi v jejich domovech tím, že se třískal o okna a dveře, objevující se vždy v nočních hodinách (když se říkalo, že závoj mezi smrtelným a „jiným“ světem je tenký).
Jedna zvlášť děsivá historka týkající se tohoto monstra vypráví o tom, jak se v noci pokusilo unést chlapce, omotalo se kolem něj jako přikrývka a táhlo ho k útesům – snažilo se ho vtáhnout s sebou do ledových vod pod sebou, chlapce pustilo až poté, co odříkal modlitbu Páně, což u monstra zřejmě vyvolalo prchavou reakci a přimělo ho uprchnout, čímž vypustilo svou nyní extrémně otřesenou oběť.
Bezkostí byla prý velká hrouda bledé organické hmoty, která jako by se neustále měnila, popisy se lišily podle přesné velikosti nebo tvaru a dále ji komplikovala víra, že každý, kdo na zvíře hleděl příliš dlouho, zešílel, takže jeho skutečný vzhled zůstává poněkud neznámý.
O Bezkosti se říkalo, že za sebou přináší nemoci a neštěstí, pluje přes oceán, aby dosáhla svého cíle – tělo připomínající kaňku bylo odolné a gumové, ale také páchlo a vyzařovalo nechutnou auru – nejvíce zneklidňující ze všeho bylo, že Bezkost prý vyvolávala stavy šílenství u každého, kdo na ni pohlédl, podoba Bezkosti byla tak cizí a děsivá, že oběti byly traumatizovány a často zcela šílené.
Bezkostí postrádali jakoukoli skutečnou výraznou osobnost a mnozí je považovali za nemyslící entitu, která přicházela a odcházela spíše jako síla přírody než myslící zvíře nebo člověk – nedostatek osobnosti dělal Bezkostí o to děsivější pro ty, kteří se s ním setkali, protože se zdálo, že nemá žádný motiv k tomu, co dělá, a byl buď neschopný nebo neochotný projevit jakoukoli empatii vůči některé ze svých obětí, s největší pravděpodobností je ani jako takové nepoznal.