Co je Longshore a Harbor Workers’ Odškodnění zákon
Zákon o odškodňování přístavních dělníků (LHWCA) je federální zákon, který některým námořním zaměstnancům poskytuje zdravotní a jiné výhody, jako je například odborná rehabilitace. LHWCA se vztahuje na přístavní dělníky, přístavní dělníky a mnoho dalších námořních zaměstnanců. Mezi další zaměstnance patří ti, kteří nakládají a vykládají lodě, řidiči kamionů, kteří vytahují přepravní kontejnery z doků, a také civilní zaměstnanci na vojenských základnách v rámci zákona o obranné základně.
Pochopení zákona o odškodňování pracovníků v přístavech a na pobřeží
Zákon o odškodňování vyplácí dávky zraněným pracovníkům, kteří mají dočasné nebo trvalé částečné nebo úplné postižení. Vyplacené dávky pokrývají část ušlé mzdy, veškeré přiměřené a nezbytné lékařské ošetření a cestovní výdaje spojené s obdržením těchto lékařských ošetření. Pokud se pracovník po úrazu nemůže vrátit do zaměstnání na moři, poskytuje zákon také bezplatnou rekvalifikaci na práci. LHWCA se vztahuje také na pozůstalé manžele nebo manželky zaměstnanců, kteří zemřeli na pracovní úraz.
Kongres v roce 1927 schválil zákon o odškodňování pracovníků v přístavech (LHWCA), protože soudy nepřiznávaly odškodnění pracovníků zraněným námořním pracovníkům podle státních zákonů. I se zavedenou LHWCA mnoho námořních pracovníků stále žalovalo majitele lodí za zranění. V důsledku toho majitelé lodí začali vyžadovat, aby je jejich pracovníci v případě zranění drželi v neškodnosti.LHWCA byla pozměněna v roce 1972 a znovu v roce 1984, aby upřesnila požadavky na způsobilost a zabránila tomu, aby dávky byly spravovány příliš široce nebo příliš úzce. Změny zaručují ochranu úměrnou úrovni rizika, které s sebou práce pracovníka nese.
Klíčové způsoby
Kvalifikace a vyloučení LHWCA
Pokud se námořníci při práci zraní, musí splnit status a situs testy, aby měli nárok na dávky LHWCA. Pracovníci, kteří nesplňují kritéria, mohou mít i nadále nárok na dávky státních zaměstnanců. Státní dávky jsou však obvykle méně štědré než dávky LHWCA. Například státní dávky poskytují 60% týdenní mzdy zaměstnance jako součást dočasného invalidního důchodu. LHWCA poskytuje pro stejnou dávku 2/3 týdenní mzdy. Některé státy umožňují pracovníkům podávat žádosti o oba typy nároků současně. Pracovník si však musí vybrat pouze jeden typ dávky, pokud má nárok na oba.
Test statusu podle LHWCA uvádí, že alespoň část povinností zraněného pracovníka musí souviset s námořními povinnostmi. Test situs tvrdí, že zaměstnanec musí pracovat na splavných vodách, v jejich blízkosti nebo v jejich blízkosti. Způsobilá místa zahrnují jakoukoli plochu, která je využívána pro nakládku, vykládku, stavbu, opravu nebo demontáž námořního vozidla, a to i v případě, že je tato plocha vzdálena až jeden kilometr od okraje vody.
LHWCA se liší od Jonesova zákona. První z nich se týká námořních pracovníků a nezahrnuje „velitele nebo člena posádky“ žádného plavidla. Na druhou stranu byl Jonesův zákon navržen tak, aby se vztahoval na námořníky.
LHWCA se nevztahuje na zaměstnance, kteří nejsou vystaveni zvýšenému riziku úrazu, jako jsou zaměstnanci v kancelářích. Zákon se rovněž nevztahuje na konkrétní zaměstnance v přístavech, některé pracovníky v rekreačních vodních vozidlech, pracovníky v akvakultuře nebo kapitány a posádku lodí a lodí. Mezi další pracovníky, na které se LHWCA nevztahuje, patří ti, kteří pracují v přímořských klubech, kempech, restauracích, muzeích a maloobchodních prodejnách.
Zaměstnavatelé, kteří se snaží zajistit zaměstnancům pojištění náhrady škody podle LHWCA, jej mohou zakoupit od soukromých pojistitelů nebo, je-li to zamítnuto, od státních fondů nebo od účelově vázaných rizikových plánů či seskupení. Alternativně se mohou zaměstnavatelé rozhodnout, že se pojistí sami u plánu, který má schválení Ministerstva práce USA (DOL).