Co je to zátěžové testování?
Zátěžové testování je technika počítačové simulace, která se používá k testování odolnosti institucí a investičních portfolií vůči možným budoucím finančním situacím. Takové testování obvykle používá finanční sektor, aby pomohl odhadnout investiční riziko a přiměřenost aktiv a pomohl vyhodnotit interní procesy a kontroly. V posledních letech regulační orgány také požadovaly, aby finanční instituce prováděly zátěžové testy, aby zajistily, že jejich kapitálové držení a další aktiva jsou přiměřená.
Klíčové způsoby
Pochopení zátěžového testování
Společnosti, které spravují aktiva a investice, běžně používají zátěžové testování ke stanovení portfoliového rizika a poté zavádějí veškeré zajišťovací strategie nezbytné ke zmírnění možných ztrát. Konkrétně jejich portfolio manažeři používají interní proprietární programy zátěžového testování, aby vyhodnotili, jak dobře by aktiva, která spravují, mohla přestát určité tržní události a vnější události.
Zátěžové testy porovnávající aktiva a pasiva jsou také široce využívány společnostmi, které chtějí zajistit, aby měly zavedeny řádné vnitřní kontroly a postupy. Důchodová a pojistná portfolia jsou také často podrobována zátěžovým testům, aby bylo zajištěno, že peněžní tok, výše výplat a další opatření jsou dobře sladěny.
Regulační zátěžové testování
Po finanční krizi v roce 2008 došlo k výraznému rozšíření regulatorního výkaznictví pro finanční sektor – konkrétně pro banky – se zaměřením na zátěžové testování a kapitálovou přiměřenost, zejména kvůli Doddovu-Frankovu zákonu z roku 2010.
Od roku 2011 vyžadovaly nové regulace ve Spojených státech předložení dokumentace CCAR (Comprehensive Capital Analysis and Review) ze strany bankovního sektoru. Tyto regulace vyžadují, aby banky podávaly zprávy o svých interních postupech pro řízení kapitálu a prováděly různé scénáře zátěžových testů.
V současné době platí BASEL III i pro globální banky. Podobně jako americké požadavky i tato mezinárodní regulace vyžaduje dokumentaci úrovně kapitálu bank a provádění zátěžových testů pro různé krizové scénáře.
Zátěžové testování zahrnuje spuštění počítačových simulací k identifikaci skrytých zranitelných míst v institucích a investičních portfoliích s cílem vyhodnotit, jak dobře mohou přečkat nepříznivé události a podmínky na trhu.
Druhy zátěžových testů
Zátěžové testování zahrnuje spuštění simulací k identifikaci skrytých zranitelností. Literatura o obchodní strategii a podnikovém řízení identifikuje několik přístupů k těmto cvičením. Mezi nejpopulárnější patří stylizované scénáře, hypotézy a historické scénáře.
Historický zátěžový test
V historickém scénáři se obchod – nebo třída aktiv, portfolio nebo individuální investice – provádí simulací založenou na předchozí krizi. Příklady historických krizí zahrnují krach burzy v říjnu 1987, asijskou krizi v roce 1997 a technologickou bublinu, která praskla v letech 1999-2000.
Hypotetické zátěžové testování
Hypotetický zátěžový test je obecně konkrétnější a často se zaměřuje na to, jak by konkrétní společnost mohla přestát konkrétní krizi. Například firma v Kalifornii by mohla provést zátěžový test proti hypotetickému zemětřesení nebo ropná společnost by tak mohla učinit proti vypuknutí války na Blízkém východě.
Stylizované scénáře jsou o něco více vědecké v tom smyslu, že se upravuje pouze jedna nebo několik testovacích proměnných najednou. Například zátěžový test může spočívat v tom, že Dow Jonesův index ztratí za týden 10% své hodnoty.
Simulovaný zátěžový test
Pokud jde o metodiku zátěžových testů, je simulace Monte Carlo jednou z nejznámějších. Tento typ zátěžového testování lze použít pro modelování pravděpodobností různých výsledků daných specifickými proměnnými. Faktory zvažované například v simulaci Monte Carlo často zahrnují různé ekonomické proměnné.
Výhody a nevýhody zátěžového testování
Zátěžové testy jsou výhledové analytické nástroje, které pomáhají finančním institucím a bankám lépe porozumět jejich finanční situaci a rizikům. Pomáhají manažerům určit, jaká opatření přijmout v případě, že dojde k určitým událostem, a co by měli udělat pro zmírnění rizik. V důsledku toho jsou schopni lépe vytvářet akční plány, které by zmařily hrozby a zabránily selhání. Pro investiční manažery jsou schopni lépe posoudit, jak dobře by spravovaná aktiva mohla fungovat během hospodářských poklesů.
Aby mohly finanční instituce provádět zátěžové testy, musí vytvořit rámec a procesy, pro které lze testy provádět. Tato restrukturalizace je složitá a často je spojena s nákladnými chybami. Je například možné, že scénář testu nepředstavuje typy rizik, kterým může banka čelit. Může to být způsobeno nedostatečnými údaji nebo neschopností tvůrce testu vytvořit relevantní test. V konečném důsledku mohou výsledky testu vést k vytvoření plánů pro události, které pravděpodobně nenastanou. Toto zkreslení může způsobit, že instituce ignorují možná rizika.
V neposlední řadě může být bankám s nepříznivými výsledky znemožněno vyplácet dividendy svým zákazníkům a akcionářům a rovněž mohou být penalizovány.
Pomáhá zmírňovat rizika
Umožňuje lepší finanční plánování
Upozorňuje na silné a slabé stránky bank nebo aktiv
Může mít nepříznivé důsledky
Je složité a nákladné podávat
Může vést k nedostatečnému plánování
Příklad zátěžového testování
Banky a finanční instituce často používají zátěžový test podle Doddova-Franklinova zákona (DFAST) a zátěžový test podle komplexní analýzy a přezkumu kapitálu (CCAR).
Federální rezervní systém každoročně provádí zátěžový test pro komplexní analýzu a revizi kapitálu u bank s aktivy v hodnotě nejméně 100 miliard dolarů. Tento test zjišťuje, zda mají banky dostatečný kapitál, aby mohly fungovat během hospodářských poklesů, a plánuje řešit tyto události a další související rizika. Konkrétně se Federální rezervní systém zabývá kapitálem banky, jejími plány s jejím kapitálem (např. dividendy) a tím, jak hodnotí kapitálové potřeby.
Od března 2020 již Federal Home Loan Banks nemusí provádět zátěžové testy podle Dodd-Frankova zákona.
I když mají oba testy podobné cíle, jsou prováděny různě, aby řešily co nejvíce možných událostí a rizik.
Časté dotazy týkající se zátěžových testů
Co je to zátěžové testování?
Zátěžové testování je analytická technika, která ukazuje, jak bude společnost poskytující finanční služby nebo banka ovlivněna určitými finančními událostmi nebo situacemi. Jinými slovy, ukazuje, co se může stát a jak dobře jsou instituce připraveny, když jsou zavedeny určité zátěžové faktory.
Co je zátěžové testování s příkladem?
Jak se provádí zátěžové testování?
Zátěžové testování se často provádí pomocí počítačových simulací s využitím různých scénářů. Firmy mohou využít historické události, hypotetické situace nebo simulace k testování, jak dobře by firma fungovala za specifických podmínek.
Co se stane, když se vám nepodaří zátěžový test?
Pokud společnost neprojde zátěžovým testem, může být nucena zvýšit své kapitálové rezervy nebo vytvořit pohotovostní plány pro řešení hrozeb. V odvětví bankovnictví a finančních služeb mají některá selhání za následek pokuty nebo zákaz některých činností, například vyplácení dividend.
The Bottom Line
Zátěžové testy mohou být účinnými analytickými nástroji při zjišťování, zda má společnost dostatečný kapitál, silná aktiva a efektivní plány, jak přečkat ekonomickou bouři. Společnosti mohou využít historické, hypotetické nebo simulované události k vytvoření testovacích scénářů, nebo mohou být požádány regulačním orgánem, aby provedly určité testy. Výsledky mohou pomoci společnostem lépe pochopit jejich silné stránky, slabiny a oblasti příležitostí.