Na okraji Černého jezera, v areálu bradavického hradu, rostl buk.
Skutečným soupeřem pro bukovou hůlku by byl, kdyby byl mladý, moudrý nad svůj věk, a kdyby byl dospělý, bohatý na porozumění a zkušenosti. Pro úzkoprsé a nesnášenlivé se bukové hůlky osvědčily velmi chabě.
Takoví čarodějové a čarodějnice, kteří získali bukovou hůlku, aniž by byli vhodně sladěni (a přitom toužili po tomto nejžádanějším, bohatě zbarveném a vysoce ceněném dřevu s hůlkou), se často prezentovali v domech učených tuláků a dožadovali se vysvětlení, proč jejich pohledná hůlka postrádá sílu. Když byla buková hůlka správně sladěna, byla schopna jemnosti a umění, jaké se v žádném jiném dřevě nevidí, proto měla tak lesklou pověst.