B. burmeisteri byl druhým největším druhem fosforeskující kyseliny, s výškou kolem 2,80 metru (9,19 stop) a odhadovanou hmotností 350-400 kilogramů (Alvarenga & Höfling, 2003), což z něj podle současných znalostí dělá třetího nejtěžšího ptáka vůbec (po Aepyornis maximus a Dromornis stirtoni) a nejmohutnějšího suchozemského predátora své doby a místa. Vzhledem ke své mohutnosti měl pravděpodobně životní styl mezi přepadovým predátorem a tím, který aktivně pronásledoval kořist, vrhl se na ni z úkrytu a po krátkém pronásledování ji skolil pouhou silou útoku. Při útočení na kořist (ale pravděpodobně ne nutně v obranné situaci, protože se pohybovala příliš pomalu) byl s největší pravděpodobností dominantním masožravcem v miocénní Patagonii, byl schopen zabít i velká zvířata, jako je sloní Astrapotherium a v predátorské roli byl na stejné úrovni jako smečka Thylacosmilus (metatherian sabre-tooth). Existoval spolu s některými o něco menšími a aktivnějšími fosforokyselinami jako Phorusrhacos, ale zřejmě vyhynul před objevením obrovského Argentavise, největšího létajícího ptáka vůbec.
Existuje několik synonym druhu a rodu:
Je možné, že fosilie popsané jako B. platyonyx představují jiný druh; jsou asi o třetinu menší než největší brontornisovy kosti. Spekuluje se však, že by mohly představovat pohlavní dimorfismus. U dnešních jestřábů a sov jsou samice obvykle podstatně větší než samci; to zabraňuje nadměrnému využívání jedné velikostní třídy kořisti. Není známo, zda by byli větší samci nebo samice kyseliny fosforesné, ale fosilie severoamerické kyseliny fosforesné Titanis také vykazují značné rozdíly ve velikosti, což naznačuje, že zde skutečně existovala přinejmenším tendence pro různě velká pohlaví, i když není jasné která.
Vysoce anachronické a zastaralé paleo – restaurování Brontornise, který je napaden hadrosaurem, 1902-1906
Některé nedávné práce zpochybnily hypotézu, že Brontornis je fosforeskující kyselina; podle tohoto výzkumu se zdá, že se ve skutečnosti jedná o anseriformu. Ostatní rody tradičně přiřazované do podčeledi Brontornithinae (Physornis a Paraphysornis) jsou zřejmě pravými fosforeskujícími kyselinami, takže podčeleď, která je obsahuje, byla navržena k přejmenování na Physornithinae, přičemž typem je Physornis fortis. Pokud by to bylo platné, znamenalo by to, že existují tři skupiny obrovských bazálních anseriformů, v chronologickém pořadí divergence nejprve gastornidi (příbuzní Gastornise), pak Brontornis a nakonec mihirungové z Austrálie.
Následná analýza však Brontornise interpretuje tak, že má adaptaci na velkou váhu, ale vykazuje diagnostické hrudní obratle, což ho vrací zpět přímo mezi fosforokyseliny.