Blyttova-Sernanderova klasifikace nebo posloupnost je řada severoevropských klimatických období nebo fází založených na studiu dánských rašelinišť Axelem Blyttem (1876) a Rutgerem Sernanderem (1908). Klasifikace byla začleněna do posloupnosti pylových zón, které později definoval Lennart von Post, jeden ze zakladatelů palynologie.
Vrstvy v rašelině si poprvé všiml Heinrich Dau v roce 1829. Cenu nabídla Královská dánská akademie věd a dopisů každému, kdo je uměl vysvětlit. Blytt vyslovil hypotézu, že tmavší vrstvy se ukládají v sušších dobách; světlejší, v vlhčích časech, používá jeho pojmy Atlantik (teplý, vlhký) a Boreální (chladný, suchý). V roce 1926 si Weber všiml ostrých hraničních horizontů neboli grenzhorizontu v německé rašelině, což odpovídalo Blyttově klasifikaci. Sernander definoval subboreální a subatlantické období, stejně jako pozdní ledovcové období. Jiní vědci od té doby přidali další informace.
Klasifikace byla navržena ještě před vývojem přesnějších metod datování, jako je datování C-14 a cykly poměru kyslíkových izotopů. V současné době geologové pracující v různých oblastech studují mořské hladiny, rašeliniště a vzorky ledových jader různými metodami s cílem dále ověřit a zpřesnit Blyttovu-Sernanderovu posloupnost. Nalézají obecnou korespondenci napříč Eurasií a Severní Amerikou.
Kolísání klimatických změn je složitější, než lze z období Blytt-Sernander zjistit. Například nedávné vzorky rašelinových jader ve fjordu Roskilde a také v jezeře Kornerup v Dánsku prokázaly 40, respektive 62 rozlišitelných vrstev pylu. Nebyl však navržen žádný všeobecně přijatý náhradní model.
Dnes byla Blyttova-Sernanderova sekvence doložena širokou škálou vědeckých metod datování, především daty C-14 získanými z pylu. Dřívější data C-14 jsou nekalibrovaná; to znamená, že byla odvozena za předpokladu konstantní rychlosti absorpce C-14 do analyzovaného materiálu v průběhu času. Ve skutečnosti se skutečná rychlost mění kvůli řadě faktorů.
V literatuře a na internetu proto čtenář může vidět chronologie, které jsou od sebe navzájem posunuty asi o tisíc let. Rozdíl je způsoben kalibrací nebo jejím nedostatkem. Rozdíl se zvyšuje s časovým odstupem od současnosti. Často však není uvedeno, zda je datum kalibrováno, nebo, je-li uvedeno, je špatně. Jednotlivá data nebo období definovaná daty terminálů jsou odhadovaná data. Autor může dát přednost uvedení dat odvozených z analýzy. Data terminálů by měla být považována pouze za konvenční koncové body; tj. jen zřídka můžete s přesností a přesností říci, že událost nebo řada událostí začala nebo skončila v daném roce, ale jednotlivá data jsou pohodlnější než rozptyl dat.
Korelace napříč disciplínami
Blyttova-Sernanderova klasifikace byla použita jako časový rámec pro archeologické kultury Evropy a Ameriky. Někteří zašli tak daleko, že určili stádia technologie v severní Evropě s konkrétními obdobími; nicméně tento přístup je příliš zjednodušující, které není obecně akceptováno. Neexistuje například žádný důvod, proč by severoevropané měli přestat používat bronz a začít náhle používat železo na dolní hranici Subatlantiku v roce 600 před naším letopočtem. V teplém atlantickém období bylo Dánsko okupováno mezolitickými kulturami, spíše než neolitickými, jak by vás klima vedlo k domněnce. Navíc technologická stádia se celosvětově značně liší.
Fáze pleistocénu a přibližná kalibrovaná data (viz výše) jsou
Některé rody/druhy markerových rostlin studované v rašelině jsou
V období dešťů se objevuje více sfagní. V období sucha se objevuje více pařezů, bříz a borovic.