Co je Bernoulliho hypotéza?
Bernoulliho hypotéza uvádí, že člověk přijímá riziko nejen na základě možných ztrát nebo zisků, ale také na základě užitku získaného ze samotného riskantního jednání.
Klíčové způsoby
Pochopení Bernoulliho hypotézy
Hypotéza byla navržena matematikem Danielem Bernoullim ve snaze vyřešit to, co bylo známé jako Petrohradský paradox. Petrohradský paradox byla otázka, která v podstatě položila otázku, proč se lidé zdráhají účastnit se férových her, kde je šance na výhru stejně pravděpodobná jako šance na prohru. Bernoulliho hypotéza vyřešila paradox zavedením konceptu očekávaného užitku a konstatováním, že množství užitku z hraní hry je významným faktorem pro to, zda se zúčastnit nebo ne.
Bernoulliho hypotéza také zavádí koncept snižujícího se mezního užitku získaného tím, že člověk má stále větší množství peněz. Čím více peněz člověk má, tím menší užitek získá tím, že získá více peněz. To učiní člověka, který vyhrál několik kol hry a získal další peníze, méně pravděpodobným, že se bude účastnit v budoucnu, protože faktor užitku již není přítomen, i když se šance nezměnily.
Bernoulliho hypotéza ve financích
Bernoulliho hypotéza může být aplikována na finanční svět při pohledu na toleranci investora k riziku. S rostoucím množstvím peněz, které má člověk k dispozici, se může stát, že osoba bude mít větší averzi k riziku (navzdory své schopnosti přijmout riziko zvyšující se v důsledku zvýšení kapitálu), protože s každým vydělaným dolarem navíc zažívá menší marginální užitek. Vzhledem k tomu, že již necítí pocit užitečnosti ze svých zisků, už nechce hrát riskantní hru.Racionálně řečeno, není důvod přestat hrát hru, která má férové šance. Jinak řečeno, není důvod přestat investovat na vyšší hranici spektra rizika a odměn, aby se maximalizovaly výnosy. V praxi se však množství peněz, které lze vyhrát/vydělat, už osobě nakonec nevyplatí, protože užitek každého dolaru se snižuje, protože jich máte více než dost.
S myšlenkou snižujících se mezních výnosů úzce souvisí Bernoulliho hypotéza, která v podstatě říká, že člověk by neměl akceptovat vysoce riskantní investiční volbu, pokud potenciální výnosy přinesou malý užitek nebo hodnotu. U mladého investora, který má před sebou ještě roky s nejvyššími příjmy, lze očekávat, že přijme větší investiční riziko, protože potenciální výnosy by mohly být velmi cenné ve srovnání s relativním nedostatkem majetku takového člověka. Na druhou stranu, investor v důchodu s dostatečnými úsporami již v bance by neměl hledat vysoce volatilní nebo riskantní investici, protože potenciální přínosy pravděpodobně za riziko nestojí.