Co je Riba?
Klíčové způsoby
Pochopení Riby
Riba je pojem v islámském bankovnictví, který odkazuje na účtované úroky. Byl také označován jako lichva, nebo účtování nesmyslně vysokých úrokových sazeb.Existuje také další forma riba, podle většiny islámských právníků, která odkazuje na souběžnou výměnu zboží nestejného množství nebo kvality. Zde však budeme mít na mysli praxi účtovaných úroků.
Riba je zakázána podle práva šaría z několika důvodů. Má zajistit spravedlnost výměnou.Má zajistit, aby lidé mohli chránit své bohatství tím, že nespravedlivé a nerovné výměny budou nezákonné. Cílem islámu je podporovat charitu a pomáhat druhým prostřednictvím laskavosti. Odstranit sentimenty sobectví a sebestřednosti, které mohou vytvářet sociální antipatie, nedůvěru a zášť.Tím, že riba je nezákonné, právo šaría vytváří příležitosti a kontexty, ve kterých jsou lidé povzbuzováni jednat charitativně – půjčování peněz bez úroků.
Odůvodnění pro Ribu
Je zakázána podle práva šaríja (islámského náboženského práva), protože je považována za vykořisťovatelskou. Ačkoli muslimové souhlasí s tím, že riba je zakázána, existuje mnoho diskusí o tom, co představuje riba, zda je to proti právu šaríja, nebo jen odrazuje, a zda by měla nebo neměla být potrestána lidmi nebo Alláhem. V závislosti na výkladu, riba může odkazovat pouze na nadměrný zájem; nicméně, pro ostatní, celý pojem zájmu je riba, a tak je protiprávní.
Například i když existuje široké spektrum interpretací bodu, kdy se úrok stává vykořisťovatelským, mnoho moderních učenců se domnívá, že úrok by měl být povolen až do hodnoty inflace, aby se věřitelům kompenzovala časová hodnota jejich peněz, aniž by se vytvářel nadměrný zisk.Nicméně riba byla z velké části brána jako zákon a tvořila základ islámského bankovního průmyslu.
Muslimský svět bojoval s ribou poměrně dlouhou dobu, nábožensky, morálně i právně, a nakonec ekonomické tlaky umožnily uvolnění náboženské a právní regulace, alespoň na určitou dobu. Giles Kepel ve své knize Džihád: Stezka politického islámu napsal, že „jelikož moderní ekonomiky fungují na základě úrokových sazeb a pojištění jako předpokladů pro produktivní investice, mnoho islámských právníků si lámalo hlavu s hledáním způsobů, jak se k nim uchýlit, aniž by se zdálo, že ohýbá pravidla stanovená Koránem“, a „problém se rýsoval stále více, jak v 60. letech vstupovalo do světové ekonomiky stále více muslimských států“. Toto uvolnění hospodářské politiky trvalo až do 70. let, kdy byl znovu aktivován „úplný zákaz půjčování s úroky“.