Mesoreodon je vyhynulý rod suchozemského býložravce z čeledi Merycoidodontidae, podčeledi Merycoidodontinae (oreodonti), endemický pro Severní Ameriku v období Whitneyanovy éry oligocénu-miocénu (33—20,6 mja), existující přibližně 12,4 milionu let.
Mesoreodon byl pojmenován Scottem (1893) a jeho typ je Mesoreodon chelonyx. Byl subjektivně synonymizován s Eporeodonem Landerem (1998). Merycoidodontidae byl přiřazen Stevensem a Stevensem (1996).
Byl to velký živočich a požíral četné nízko rostoucí rostliny a rané trávy, které vyrůstaly na pláních Severní Ameriky. Měl poměrně robustní čelist a jako všichni oreodonti i ostré psí zuby.
Na rozdíl od mnoha jiných oreodontů, kteří byli omezeni na určitá stanoviště a místa, se zdál být Mesoreodon kosmopolitní. Fosilie Mesoreodonu byly nalezeny v miocénních pouštích Kalifornie, na prériích Nebrasky, Wyomingu a Jižní Dakoty, jihovýchodním Idahu, v John Day Fossil Beds v Oregonu a na Floridě. Mesoreodon je vlastně jediný floridský oreodont známý z úplné kostry, což je zvláštní, protože oreodonti měli až do svého vyhynutí dominantní postavení na celém kontinentu. Žili ve všech prostředích a museli být velmi přizpůsobiví.
Mesoreodon měl zkostnatělé hlasivky; jediné další zvíře, které je má v moderní době, je vřešťan. Mesoreodon mohl být „křičící oreodont“ používající hlasité zvuky k zastrašování svých nepřátel a soupeřů.
Čtyři vzorky byly vyšetřeny M. Mendozou na tělesnou hmotnost a jejich hmotnost byla odhadnuta na 319,2 až 504 lb (144,8 až 228,6 kg).