Co je destruktivní stvoření?
Destruktivní tvorbou se rozumí okolnosti, za nichž inovace vedou k většímu poškození ekonomiky než k pozitivním výsledkům.
Klíčové způsoby
Pochopení destruktivního stvoření
Destruktivní tvorba byla vytvořena jako hra na slavný termín Josepha Schumpetera „kreativní destrukce“, který naznačuje, že inovace vedou k produktivním změnám v hospodářském růstu. Například když byly vynalezeny počítače, nahradily psací stroje a zvýšily efektivitu. Výsledkem bylo, že ekonomika profitovala. Jinými slovy, tato inovace měla jen malou nevýhodu. Naopak destruktivní tvorba je, když inovace vede k negativním, čistým sociálním a ekonomickým výsledkům, i když by stále mohla být přínosem pro původce nebo konečné uživatele nové inovace.
Destruktivní tvorba je termín používaný k popisu situace, kdy k zavádění nové technologie, nových produktů nebo nových procesů dojde způsobem, který způsobí více škod stávajícím odvětvím nebo spotřebním vzorcům než celkový přínos nově zaváděné inovace. K tomu může dojít prostřednictvím mechanismů, jako je předčasné zastarávání stávajících produktů, narušení stávající zaměstnanosti a investic nebo nezamýšlené či nepředvídané negativní důsledky přijetí a využití nové inovace. K tomu může dojít v jakémkoli odvětví.
Koncept je odvozen z myšlenky „kreativní destrukce“, která tvrdí, že proces průmyslových inovací přináší revoluci do ekonomických struktur zevnitř. Kreativní destrukce označuje způsob, jakým novější inovace ničí starší ekonomické struktury a zároveň vytvářejí nové. Vzestup nové technologie často vede k tomu, že starší technologie jsou nahrazovány a v důsledku toho jsou ničena průmyslová odvětví, pracovní místa a způsoby života, které jsou na starších technologiích závislé.
Jako příklad tvůrčí destrukce je klasicky uváděn zánik odvětví bičování na kočáry. S příchodem a rozšířeným zavedením automobilové a městské hromadné dopravy už lidé nepoužívají kočáry tažené koňmi k dojíždění, takže poptávka po bičích k pohánění koní byla většinou zničena a stejně tak i dříve ziskové odvětví, které je vyrábělo.
Přínos pro dojíždějící osoby z používání aut, vlaků a autobusů a hodnota investice do souvisejících podpůrných odvětví, která byla vytvořena, však převažuje nad ztrátou pracovních míst a investičních příležitostí v odvětví buggy. Jako nezamýšlený přínos v této transformaci by bylo možné zvážit také eliminaci nákladů na znečištění hnojem ve městech a potenciální obavy z týrání zvířat.
Při destruktivní tvorbě se zdá, že náklady na zničená průmyslová odvětví, pracovní místa a investiční příležitosti (plus jakékoli další nezamýšlené důsledky pro ekonomiku, společnost nebo životní prostředí) převažují nad přínosy nového výrobku nebo technologie. Velké, dlouhodobé investiční projekty do starší technologie by mohly být dohnány k bankrotu ve prospěch malého, postupného zlepšování funkčnosti. Velké množství kvalifikovaných pracovníků ve stávajícím průmyslu může být donuceno k nezaměstnanosti nebo podzaměstnaní v povoláních s nižší hodnotou. Nová technologie by mohla způsobit drastické škody na zdraví, životním prostředí nebo hospodářství, které vyjdou najevo příliš pozdě, poté, co bude přijata a starší technologie bude nahrazena.
Finanční inovace
Finanční inovace se mohou stát více destruktivními než produktivními, a když mají finanční inovace za následek více škody než užitku, považují se za destruktivní výtvor. Některé typy derivátů, strukturovaných investičních produktů a nekonvenčních hypoték se v posledních letech dostaly pod veřejný dohled jako inovace, které přinášejí více škody než užitku.
Termín destruktivní tvorba byl zpopularizován během finanční krize a recese v letech 2007-2009, kdy částečně v důsledku finančních inovací, jako jsou deriváty a nekonvenční hypotéky, poklesla celá globální ekonomika, zničila miliony pracovních míst a způsobila ekonomické škody v řádu několika bilionů dolarů.
Technologický sektor
V technologickém odvětví lze nalézt četné příklady destruktivní tvorby. Síťové efekty a závislosti na cestě hrají v těchto odvětvích obzvláště silnou roli, což může vést k velkým, nevratným nákladům pro průmysl a nákladnému, trvanlivému elektronickému zboží v rukou spotřebitelů, které s rozvojem nových technologií ztratí hodnotu nebo se stane nepoužitelným.
Výrazným příkladem destruktivní tvorby je téměř neustálé zavádění nových modelů elektronických přístrojů, které nahrazují starší verze, mohou nabízet pouze postupně zvýšenou (nebo někdy dokonce sníženou) funkčnost a nemusí být zpětně kompatibilní. Spotřebitelé mohou snadno zůstat na holičkách, protože utratili peníze za přístroje a zařízení, které jsou nekompatibilní s nově přijatou technologií nebo normami, přestože nabízejí stejné základní funkce jako novější přístroje.
Spotřební zboží
Mezi další příklady destruktivní tvorby patří vývoj nástrojů, utilit a vybavení, které mohou řešit problémy spotřebitelů a usnadňovat lidem život, ale také si vybírají daň na veřejném zdraví nebo životním prostředí, což může vést k dlouhodobým škodám, které nelze odčinit.
Možným, aktuálním příkladem toho je vývoj jednoporcových kávových lusků a strojů. Tato technologie se v komerčních a kancelářských kávových servisech stala téměř všudypřítomnou a přinesla nezanedbatelnou úroveň dalšího pohodlí. Zároveň však produkuje enormní nárůst odpadu, který vzniká každý den, protože se denně vyrobí a zkonzumuje mnoho milionů porcí, z nichž každá zanechává nerecyklovatelný, individuální servírovací lusk, který je třeba zlikvidovat.Vynálezce John Sylvan byl v roce 2015 v rozhovoru pro časopis The Atlantic proslule citován slovy: „Někdy se cítím špatně, že jsem to kdy udělal.“
Zvláštní úvahy
K destruktivní tvorbě dochází v podstatě ze stejného důvodu jako k destrukci tvůrčí. Podnikatelé jsou motivováni k zavádění inovací vyhlídkou na zisk ze svých investic. Protože je však budoucnost a veškeré důsledky jakýchkoli inovací nejisté, lze předem jen málo nebo vůbec říci, zda daná inovace bude pro společnost čistým ziskem nebo ztrátou. Přínosy ze zavedení nové technologie do značné míry plynou zúčastněným soukromým osobám a subjektům, přičemž alespoň část nákladů může nést společnost jako celek.
Důležitou úvahou k možnému omezení destruktivní tvorby je přemýšlet o plných společenských nákladech, včetně soukromých zisků původců a uživatelů inovativního produktu a také externalizovaných nákladů (a přínosů) nesených ostatními, kteří mohou mít v inovačním procesu malé nebo žádné slovo.
Aby se zabránilo destruktivní tvorbě, ekonomové zdůrazňují význam měření dopadu inovací. Toto hodnocení by nemělo hodnotit pouze potřeby spotřebitelů, ale také to, jak dobře je dopad udržován během celého životního cyklu výrobku. Jinak by dopad vytvořený řešením řešení problému pro jednu cílovou skupinu zákazníků, jako jsou nízkonákladová auta pro rodiny ze střední třídy, mohl vést k vytvoření nových problémů, jako je nedostatek parkovacích míst nebo zvýšený provoz a znečištění.