Albus Brumbál jde „dál“
Posmrtný život (také označovaný jako život po smrti) byl pojem, že podstatná část identity jedince nebo proudu vědomí se projevuje i po smrti fyzického těla. Není známo, jestli se čarodějnický posmrtný život liší od jejich mudlovských protějšků nebo jestli mudlové vůbec do posmrtného života chodí. Není známo, jestli mudlové podléhají stejným zákonům, kterými se řídí duše jako Čarodějnický svět. Zdá se, že posmrtný život je něco, v co většina magické komunity věří, protože existuje mnoho příkladů.
Podle různých představ o posmrtném životě může být základním aspektem jedince, který žije i po smrti, nějaký dílčí prvek, nebo celá duše či duch jedince, který s sebou nese a může propůjčovat osobní identitu, nebo naopak nemusí, jako v indické nirváně. Víra v posmrtný život, která může být naturalistická nebo nadpřirozená, je v protikladu k víře v zapomnění po smrti. Podle některých názorů se tato pokračující existence často odehrává v duchovní oblasti.
Posmrtný život v kouzelnickém světě se zdál být silně ovlivněn stavem duše jedince. Pokud vaše duše nebyla celá a poškozená, ovlivní to vaši schopnost pokračovat. Například se zničením všech Horcruxů lorda Voldemorta byla jeho zlomená a poničená duše nucena existovat ve své zakrnělé podobě v předpeklí. Porušil zákony přírody do tak hrozné míry, že byl nucen nést následky. Duch je někdo, kdo se rozhodl zůstat ve světě živých po smrti, většinou kvůli strachu z neznámého. Duch je pak nucen zůstat ve fyzické rovině jako otisky zanechané jejich dušemi.
Závoj byl záhadnou stavbou umístěnou v Oddělení záhad. Zdálo se, že je projevem bariéry mezi zemí živých a zemí mrtvých. Člověk nemůže volně cestovat mezi oběma světy, protože je to jednosměrná cesta. Živí mohli mít ten nejpodivnější pocit, že někdo stojí přímo za Závojem, na druhé straně oblouku. Slova těch za Závojem jsou neslyšitelná kromě „slabého šepotu a šeptajících zvuků“ přicházejících z druhé strany Závoje. Když se živý člověk snaží komunikovat, mrtví se snaží víc a jejich šepot a šepot je hlasitější.
Když Harry Potter a jeho přátelé v roce 1996 odcestovali na ministerstvo, ocitli se v Komnatě smrti a podivně je přitahoval závoj. Harry, Luna Lovegoodová, Ginny Weasleyová a Neville Longbottom byli závojem uchváceni, nejspíše proto, že všichni víceméně věřili v nějaký druh posmrtného života. Předpokládá se, že Hermiona Grangerová ne, protože ty hlasy neslyšela. Harry a Luna slyšeli hlasy svých zesnulých blízkých ze záhrobí.
Po smrti Siriuse Blacka se Harry zeptal Skoro bezhlavého Nicka na duchy a na to, jak se jím čaroděj stává. Nick uvedl, že duchové jsou otisky zanechané na Zemi a že jen velmi málo čarodějů by si vybralo takovou cestu. Také uvedl, že Sirius by si takovou věc nikdy nevybral a že by pokračoval, čímž naznačil, že duchové vědí, že existuje nějaká forma života po smrti. Harry Potter a Luna Lovegoodová krátce hovořili o smrti a posmrtném životě. Luna se zmiňuje o smrti své matky a informuje Harryho, že ji znovu uvidí, protože je jen z dohledu. Zmiňuje také hlasy, které ona a Harry slyšeli za závojem.
Na hrobě Jamese a Lily Potterových v Godrikově kotlině bylo do náhrobku vytesáno poselství: „Posledním nepřítelem, který bude zničen, je smrt“. Toto poselství znamenalo žít dál po smrti a že smrti se není třeba bát, ale je to něco, co je nevyhnutelné a mělo by být přijato.
Brumbál vyjadřující vzrušení pro „další velké dobrodružství“
Poté, co ho v roce 1998 zasáhla Voldemortova vražedná kletba, se Harry probudil a zjistil, že leží nahý v beztvaré mlze. Po určité době úprav se mlha začala formovat do podoby kopie nádraží King’s Cross. Harry pak uviděl na zemi ležet zakrslé kňourající dětské tělo, za které cítil lítost i odpor. Viděl také zesnulého Albuse Brumbála a oba měli dlouhý rozhovor, ve kterém Brumbál odpovídal na mnoho Harryho otázek a řekl mu, že ve skutečnosti není mrtvý. Jako duše, která byla celá a úplná, dostal Harry možnost vrátit se do světa živých, aby Voldemorta konečně zastavil, nebo nastoupit do vlaku a „pokračovat“. Harry se rozhodl žít místo nastupování do vlaku do posmrtného života.
Grindelwald vítá smrt z rukou Voldemorta
Když byl Grindelwald uvězněn a neozbrojen v Nurmengardu, tváří v tvář jisté smrti z rukou jediného temného čaroděje mocnějšího než on sám, lorda Voldemorta, byl vůči němu otevřeně vzdorný, dokonce se mu vysmíval, pobízel Voldemorta k tomu, aby ho zabil slovy, že smrt vítá, ale že mu „nepřinese to, co [on] hledal“, a řekl, že je toho tolik, čemu „nerozumí“. Skutečně se zdálo, že vykazuje groteskní pozůstatek „veselého, divokého“ temperamentu svého mládí. Grindelwaldova poslední slova se skládala z Voldemortova ustrojení a dosti nadšeného výhledu na „další velké dobrodružství“, což vše se zdá být jasné v souvislosti s jeho starým přítelem Albusem Brumbálem.
Nebe bylo často popisováno jako „vyšší místo“, nejsvětější místo, ráj, na rozdíl od pekla, podsvětí nebo „nízkých míst“, a všeobecně nebo podmíněně přístupné pozemským bytostem podle různých měřítek božství, dobroty, zbožnosti, víry nebo jiných ctností či správného přesvědčení nebo prostě vůle Boží. Někteří věří v možnost nebe na Zemi v budoucím světě.
Peklo je v mnoha náboženských a folklorních tradicích místem trápení a trestů v posmrtném životě. Náboženství s lineární božskou historií často líčí peklo jako věčné destinace, zatímco náboženství s cyklickou historií často líčí peklo jako přechodné období mezi inkarnacemi. Obvykle tyto tradice lokalizují peklo v jiné dimenzi nebo pod zemským povrchem a často zahrnují vstupy do pekla ze země živých.
Jiné tradice, které nepokládají posmrtný život za místo trestu nebo odměny, popisují Peklo pouze jako příbytek mrtvých, hrob, neutrální místo nacházející se pod povrchem Země.
Kouzelnický svět si je vědom pojmu peklo, jak se o něm kdysi zmínil Neville Longbottom. Zdá se, že čarodějové se na peklo dívají stejně jako mudlové, jak Neville také usoudil, že je horké. Pokud si čarodějové jsou vědomi pojmu peklo, pak jsou si s největší pravděpodobností vědomi i pojmu nebe nebo nirvány. Není známo, jestli v tyto ideály věří, nebo ne.