Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Amniota - Magazín MP.cz

Amniota

Plodové plody jsou skupina obratlovců tetrapodu, kteří mají pozemsky přizpůsobené vajíčko. Patří mezi ně savci, ptáci a plazi, stejně jako jejich fosilní předkové. Plodová embrya, ať už nakladená jako vajíčka nebo přenášená samicí, jsou chráněna a podporována několika rozsáhlými membránami. U lidí tyto membrány zahrnují plodový vak, který obklopuje plod. Tyto embryonální membrány a absence larválního stádia odlišují plodové plody od obojživelníků tetrapodu.

První amnioty, které připomínaly malé ještěrky, se pravděpodobně vyvinuly před 340 miliony let (Casineria). Jejich vajíčka mohla přežít mimo vodu, což umožnilo amniotům větvit se do sušších prostředí. Vajíčka také mohla „dýchat“ a vypořádat se s odpadem, což umožnilo vajíčkům a samotným amniotům vyvinout se do větších forem. Amnioty se rozšířily po celé zeměkouli a staly se dominantními suchozemskými obratlovci. Velmi brzy ve své historii se amnioty rozdělily do dvou hlavních linií. Nejstarší známou fosilní synapsidou je Protoclepsydrops z doby před asi 320 miliony let, zatímco nejstarší známou sauropsidou je pravděpodobně Paleothyris, v řádu Captorhinida, z období střední Pensylvánie (ca. před 306-312 miliony let).

Amnioty mohou být charakterizovány částečně embryonálním vývojem, který zahrnuje tvorbu několika rozsáhlých membrán, amnionu, chorionu a allantois. Amnioty se vyvíjejí přímo do (typicky) pozemské formy s končetinami a silným stratifikovaným epitelem, spíše než aby nejprve vstoupily do stádia krmného pulčího larva následovaného metamorfózou jako u obojživelníků. U amniotů je přechod z dvouvrstvého peridermu do cornifikovaného epitelu spouštěn hormonem štítné žlázy během embryonálního vývoje, spíše než metamorfózou. Jedinečné embryonální rysy amniotů mohou odrážet specializaci vajíček na přežití v sušším prostředí, nebo masivní velikost a obsah žloutku vajíček vyvinutých pro přímý vývoj do větší velikosti.

Mezi znaky amniotů vyvinutých pro přežití na pevnině patří pevná, ale porézní kožovitá nebo tvrdá skořápka vajíčka a allantois vyvinutý pro usnadnění dýchání a zároveň poskytující zásobník pro likvidaci odpadů. Jejich ledviny a tlustá střeva jsou také vhodné pro zadržování vody. Většina savců neklade vajíčka, ale odpovídající struktury mohou být nalezeny uvnitř placenty.

ČTĚTE:   Incisivosaurus

První amnioti, jako Casineria kiddi, kteří žili asi před 334 miliony let, připomínali malé ještěrky. Jejich vajíčka byla malá a pokrytá membránou, ne tvrdou skořápkou jako u většiny moderních amniotových vajíček. Přestože někteří moderní obojživelníci kladou vajíčka na souši, ať už s výraznou ochranou nebo bez ní, všem chybí pokročilé vlastnosti jako amnion. Tento druh vajíček se stal možným až s vnitřním oplodněním. Vnější membrána, měkká skořápka, se vyvíjela jako ochrana proti drsnějšímu prostředí na souši, protože druhy se vyvíjely tak, aby kladly vajíčka na souši, kde byly bezpečnější než ve vodě. Lze předpokládat, že předkové amniotů kladli vajíčka na vlhká místa, protože takto skromně velká zvířata by neměla příliš velké potíže s hledáním prohlubní pod padlými kládami nebo jinými vhodnými místy ve starých lesích, a suché podmínky pravděpodobně nebyly hlavním důvodem, proč měkká skořápka vznikla.

Existují tři hlavní linie amniotů, které lze rozlišit podle struktury lebky a zejména počtu temporálních fenestraí (otvorů) za okem. U anapsid (želv) nejsou žádné, u synapsid (savců a jejich vyhynulých příbuzných) je jedna a u většiny diapsid (neapsidních plazů, dinosaurů a ptáků) jsou dvě.

Kosterní pozůstatky plodové vody lze identifikovat podle toho, že mají nejméně dva páry sakrálních žeber, hrudní kost v prsním pletenci (některé plodové vody ji ztratily) a astragalusovou kost v kotníku.

Definice a klasifikace

Amniota byla poprvé formálně popsána embryologem Ernstem Haeckelem v roce 1866 na přítomnost amnionu, odtud název. Problém s touto definicí je, že dotyčný znak (apomorfie) nefosilizuje a status fosilních forem musí být narušen z jiných znaků. Tak Jacques Gauthier a jeho kolegové redefinovali Amniotu v roce 1988, jako „nejnovějšího společného předka existujících savců a plazů a všech jejich potomků“.
Gauthierova definice je založena na uzlech, skupina podle jeho definice má mírně odlišný obsah než skupina definovaná jako biologické amnioty (klad založený na apomorfii).

ČTĚTE:   Arietitidae

Tradiční klasifikace

Klasifikace amniotů tradičně uznávají tři třídy, založené na hlavních rysech a fyziologii:

Toto poměrně spořádané schéma se nejčastěji vyskytuje v populárních a základních vědeckých pracích. Od kladistů se stalo terčem kritiky, protože třída Reptilia je parafyletická, to znamená, že dala vzniknout dalším dvěma třídám, které nejsou do Reptilie zahrnuty.

Fylogenetická klasifikace

S příchodem kladistiky se někteří badatelé pokusili založit nové třídy, založené na fylogenezi, ale bez ohledu na fyziologickou a anatomickou jednotu skupin. Jedna taková klasifikace, od Michaela Bentona, je uvedena ve zjednodušené formě níže.

Kladogram zde prezentovaný ilustruje fylogenezi (rodokmen) plodových plodů a navazuje na zjednodušenou verzi vztahů nalezených Laurinem & Reiszem (1995).
Kladogram zahrnuje skupinu definovanou podle Gauthierovy definice.

Testudini (želvy, želvy a želvy)

Diapsida (ještěrky, hadi, krokodýli, ptáci atd.)