Canopy listnatých lesů mírného pásu, které se rozšířily na sever v období Atlantiku.
Atlantik byl v paleoklimatologii nejteplejším a nejvlhčím obdobím Blytt-Sernander, pylovou zónou a chronozónou holocénu severní Evropy. Podnebí bylo obecně teplejší než dnes. Předcházela mu boreální oblast s podnebím podobným dnešnímu a následovalo subboreální období, přechod k modernímu. Protože šlo o nejteplejší období holocénu, je Atlantik často zmiňován spíše přímo pod holocénním klimatickým optimem, nebo jen klimatickým optimem.
Subdividing the Atlantic
Atlantik je ekvivalentní k Pylové zóně VII. Někdy se rozlišuje předatlantický nebo raný Atlantik na základě časného dělícího chladného momentu. Jiní vědci řadí Atlantik zcela až po chladném momentu a přiřazují ho k boreální zóně. Období je stále v procesu definice.
Stejně jako v případě Boreální oblasti (viz prezentace zde) jsou data pro Atlantik poněkud proměnlivá, čím novější jsou (podle předpokladů) tím přesnější. Dokumenty prezentované na XVI. kongresu INQUA, sponzorovaném Geologickou společností Ameriky, v Renu, Nevada, 2003 (abstrakty dostupné na internetu) nám dávají některé závěry založené na nejnovějších datech:
Kul’kova a další opouštějí datum 8200 BP k pozdní boreální a se zaměřením na hladiny jezer, podporované daty C-14, definují Atlantik jako období od 8000 do 5000 BP. Raný Atlantik, neboli AT1, byl obdobím vysokých hladin jezer, 8000-7000; ve středním Atlantiku, AT2, byla jezera na nižší úrovni, 7000-6500; a v pozdním Atlantiku I, 6500-6000, a II, 6000-5700, byla hladina na vzestupu. Každé období má své charakteristické poměry druhů.
Atlantik byl nejteplejší ke svému konci, v rozmezí 6000-5500 př. n. l. Souhrnně řečeno, průměrná teplota Evropy klesla asi na 6000 př. n. l., jen aby během několika set let od té doby stoupla na maximum asi 4000 př. n. l. Klima bylo nejklidnější a život pro člověka nejpříhodnější až do asi 3500 př. n. l., kdy začalo ochlazování. Kolem 2500 př. n. l. bylo teplé období u konce.
Atlantský oceán byl obdobím rostoucích teplot a mořských prohřešků na ostrovech Dánska i jinde. Ke konci období se hladina moře vyšplhala na 3 m nad současnou úroveň. Ústřice, které se tam nacházely, vyžadovaly nižší slanost. Vyskytovaly se zde přílivy až 1 m. Ve vnitrozemí byla hladina jezer v celé severní Evropě obecně vyšší s výkyvy.
Vzestup teploty měl za následek rozšíření jižního podnebí směrem na sever v relativně krátkém období. Stromové pásy na severních horách vzrostly o 600 až 900 m (2000 až 3000 stop). Termofilní („teplomilné“) druhy migrovaly směrem na sever. Nenahradily druhy, které tam byly, ale posunuly procenta ve svůj prospěch. Po celé střední Evropě byly boreální lesy nahrazeny vyvrcholením nebo „starým porostem“ listnatými, které sice poskytovaly hustší korunu, ale byly otevřenější na úpatí.
Teorii husté koruny však nedávno zpochybnila F. Vera. Dub a líska vyžadují více světla, než dovoluje hustá koruna. Vera předpokládá, že nížiny byly otevřenější a že nízká frekvence pylu trav byla způsobena brouzdáním velkých býložravců, jako je Bos primigenius a Equus ferus.
Během atlantického období se listnaté lesy mírného pásma jižní a střední Evropy rozšířily na sever a nahradily boreální smíšené lesy, které našly útočiště na horských svazích. V Dánsku se vyskytovaly jmelí, kaštan vodní (Trapa natans) a břečťan břečťanový (Hedera helix). Množily se travní pyly. Měkké lesy nahradilo tvrdé dřevo. Betulu a borovici nahradily Quercus, Tilia, cordata i platyphyllos, buk, dub, líska, lípa, Ulmus glabra, olše a jasan, které se šířily na sever od jihu. Období se někdy nazývá „období olše-jilmu-lípy“.
Na severovýchodě Evropy byl raně atlantický prales jen mírně ovlivněn zvýšením teploty. Prales byl borovicový s podrostem lísky, olše, břízy a vrby. Jen asi 7% lesa se stalo listnatým a při ochlazení středního Atlantiku kleslo na úroveň boreální. V teplejším pozdním Atlantiku se listnaté stromy staly 34% lesa.
Podél linie Dunaje a Rýna, táhnoucí se na sever v systémech odvodňování přítoků, vstoupil do lesní krajiny nový faktor: kultura Lineární keramiky, čistící ornou půdu metodami sekání a vypalování. Dařilo se jí asi 5500-4500 př. n. l., spadající zcela do Atlantiku. Na konci Atlantiku se zemědělské a pastvinné půdy rozprostíraly po velké části Evropy a kdysi panenské lesy byly uzavřeny v refugia. Konec Atlantiku je signalizován „úbytkem jilmů“, prudkým poklesem jilmového pylu, považovaného za výsledek lidské produkce potravin. V následné chladnější subboreální krajině lesy opět ustoupily volnému výběhu.
Nejlepší obraz fauny atlantického období pochází z kuchyňských středisek dánské kultury Ertebølle a dalších jí podobných. Dánsko bylo spíše souostrovím. Lidé žili na pobřeží, využívali vody bohaté na mořský život, bažiny hemžící se ptáky a lesy, kde bylo hojně cervidů a suidů, stejně jako četných malých druhů.
Vyšší hladina vody vyvažuje účinky podmořské toxické zóny v Baltském moři. Obsahovala ryby, které jsou tam dnes vzácné, jako například sardele, Engraulis encrasicolus a tříostné paličky, Gasterosteus aculeatus. K dostání byly také štiky, bělice, treska a mník. Byly tam nalezeny tři druhy tuleňů, kroužkovaní, harfové a šedí. V ústí řek je lovil mezolitický člověk a velryby.
Hlavní ptáci byli přímořští, jak se dalo čekat: potápěč rudokrký, potápěč černohrdlý, gannet a tetřev hlušec. Pelikán dalmatský (Pelecanus crispus) byl nalezen v Dánsku, které je dnes jen na jihu Ruska.
Ve vznešeném baldachýnu mohla být nalezena souvislá zóna menších zvířat, jako je všudypřítomná veverka, Sciuris vulgaris. Daubentonův netopýr (Myotis daubentonii) byl běžný. V a kolem velkých stromů lovil divokou kočku, kunu lesní, tchoře (Mustela putorius), a vlka. další divoká zvířata, která lze nalézt patří pumy a leopardy.
Lesní půda byla úrodná i většími brouky a kořínky: jeleny, srnky a divočáky. Ne všichni bývalí savci z plání zemi opustili. Zůstali v otevřeném lese a na loukách. Patří k nim prapředci dobytka a divoký kůň, což je něco jako zjevení. Koně nebyli úplně vyhubeni, neomezovali se jen na pláně dále na východ a nebyli zcela majetkem tamních indoevropských kultur. Mezoolitičtí Ertebölleové je lovili v Dánsku.