Elektronické obchodování, někdy nazývané etrading, je způsob elektronického obchodování s cennými papíry (např. akciemi a dluhopisy), devizami nebo finančními deriváty. Informační technologie se používají ke spojení kupujících a prodávajících prostřednictvím elektronické obchodní platformy a sítě k vytvoření virtuálních tržišť, jako jsou NASDAQ, NYSE Arca a Globex, které jsou také známé jako elektronické komunikační sítě (ECN).
Elektronické obchodování má na rozdíl od staršího obchodování na parketu a obchodování po telefonu řadu výhod, ale stále se objevují závady a zrušené obchody.
Jedním z prvních příkladů rozšířeného elektronického obchodování byla elektronická obchodní platforma Globex skupiny CME, která byla vytvořena v roce 1987 a plně spuštěna v roce 1992. Ta umožňovala přístup na různé finanční trhy, jako jsou státní dluhopisy, devizové trhy a komodity. Chicago Board of Trade (CBOT) vytvořila konkurenční systém, který vycházel z platformy Oak Trading Systems pod značkou “E Open Outcry”, což byla elektronická obchodní platforma, která umožňovala obchodování souběžně s obchodováním na jamách CBOT.
Do roku 2011 investiční firmy na straně nákupu i prodeje zvyšovaly své výdaje na technologie pro elektronické obchodování. Výsledkem bylo, že mnoho obchodníků na parketu a makléřů bylo z procesu obchodování vyřazeno. Obchodníci se také stále více začali spoléhat na algoritmy, které analyzují tržní podmínky a následně automaticky provádějí jejich příkazy.
Přechod k elektronickému obchodování ve srovnání s obchodováním na podlaze se nadále zvyšoval a mnoho významných burz po celém světě přešlo z obchodování na podlaze na zcela elektronické obchodování.
Obchodování na finančních trzích lze obecně rozdělit do dvou skupin:
U nástrojů, které nejsou obchodovány na burze (např. americké státní dluhopisy), nahrazuje burzu trh mezi dealery. Na něm obchodují dealeři přímo mezi sebou nebo prostřednictvím mezidealerských brokerů (tj. společností jako GFI Group a BGC Partners. Ty působí jako prostředníci mezi dealery, jako jsou investiční banky). Tento typ obchodování se tradičně uskutečňoval po telefonu, ale makléři místo toho přešli na nabídku elektronických obchodních služeb.
Stejně tak obchodování B2C probíhalo tradičně po telefonu, a přestože některé z nich stále probíhá, stále více makléřů umožňuje svým klientům zadávat příkazy pomocí elektronických systémů. Mnoho maloobchodních (nebo “diskontních”) makléřů (např. Charles Schwab, E-Trade) přešlo koncem 90. let na internet a většina maloobchodního obchodování s akciemi se nyní pravděpodobně odehrává přes web.
Větší institucionální klienti však obvykle zadávají elektronické příkazy prostřednictvím vlastních elektronických obchodních platforem, jako jsou Bloomberg Terminal, Reuters 3000 Xtra, Thomson Reuters Eikon, BondsPro, Thomson TradeWeb nebo CanDeal (které propojují institucionální klienty s několika dealery), nebo pomocí vlastního softwaru svých makléřů.
Pro obchodování s akciemi je proces propojení protistran prostřednictvím elektronického obchodování podporován protokolem FIX (Financial Information eXchange). Protokol FIX, který používá naprostá většina burz a obchodníků, je průmyslovým standardem pro zasílání zpráv před uzavřením obchodu a pro provádění obchodů. Protokol FIX byl sice vyvinut pro obchodování s akciemi, ale byl dále rozvíjen pro obchodování s komoditami, devizami, deriváty a pevnými výnosy.
Nárůst elektronického obchodování má některé důležité důsledky:
Pro drobné investory nabízejí finanční služby na webu velké výhody. Hlavní výhodou jsou nižší náklady na transakce pro všechny zúčastněné strany a také snadnost a pohodlí. Finanční transakce prováděné prostřednictvím webu obcházejí tradiční překážky, jako je logistika.
Elektronické obchodní systémy jsou obvykle proprietární software (etradingové platformy nebo elektronické obchodní platformy), který běží na hardwaru a operačních systémech COTS a často používá běžné základní protokoly, jako je TCP/IP.
Burzy obvykle vyvíjejí své vlastní systémy (někdy označované jako matching engines), i když někdy burza použije technologii jiné burzy (např. e-cbot, elektronická obchodní platforma Chicago Board of Trade, používá systém LIFFE Connect) a některé novější elektronické burzy využívají specializované poskytovatele softwaru třetích stran (např. burza cenných papírů v Budapešti a Moskevská mezibankovní měnová burza) používají software pro automatizované obchodování, který původně napsala a implementovala australská technologická společnost FMSC, kterou koupila společnost Computershare a jejíž práva duševního vlastnictví nyní vlastní OMX.
Z hlediska infrastruktury většina burz poskytuje “brány”, které jsou umístěny v síti společnosti a fungují podobně jako proxy server, který se připojuje zpět k centrálnímu systému burzy.
Sítě ECN se obvykle vzdávají brány/proxy serveru a jejich grafické uživatelské rozhraní nebo rozhraní API se připojují přímo k centrálnímu systému prostřednictvím pronajaté linky.
Mnoho makléřů si vyvíjí vlastní systémy, i když existují i poskytovatelé řešení třetích stran, kteří se na tuto oblast specializují. Stejně jako ECN i brokeři často nabízejí jak grafické uživatelské rozhraní, tak rozhraní API (i když je pravděpodobné, že ve srovnání s ECN nabízí API o něco menší podíl brokerů) a připojení je obvykle přímé do systémů brokera, nikoli přes bránu.
Investiční banky a další obchodníci mají mnohem složitější technologické požadavky, protože musí spolupracovat s několika burzami, makléři a platformami pro více obchodníků, stejně jako s vlastními systémy pro stanovení cen, P&L, zpracování obchodů a vedení pozic. Některé banky si vyvinou vlastní systémy elektronického obchodování ve vlastní režii, což však může být nákladné, zejména pokud se potřebují připojit k mnoha burzám, ECN a brokerům. Existuje řada společností, které nabízejí řešení v této oblasti.
Některé elektronické obchody neplánují ani neprovádějí lidští obchodníci, ale složité algoritmy.