Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Evropský měnový systém (EMS) - Magazín MP.cz

Evropský měnový systém (EMS)

Co je Evropský měnový systém (EMS)?

Evropský měnový systém (EMS) byl upraveným kurzovým režimem, který byl založen v roce 1979 s cílem posílit užší spolupráci v oblasti měnové politiky mezi členy Evropského společenství (EK). Evropský měnový systém (EMS) později vystřídala Evropská hospodářská a měnová unie (HMU), která zavedla společnou měnu, euro.

Klíčové způsoby

Pochopení Evropského měnového systému (EMS)

EMS vznikla v reakci na krach Brettonwoodské dohody. Brettonwoodská dohoda, která vznikla po druhé světové válce (WWII), zavedla přizpůsobitelný pevný devizový kurz, aby stabilizovala ekonomiky a upevnila globální finanční moc mezi západními spojeneckými státy. Když byla na počátku 70. let opuštěna, měny začaly plout – kolísat v tržní hodnotě vůči sobě navzájem – což přimělo členy EK hledat novou dohodu o směnných kurzech, která by doplnila jejich celní unii.

Primárním cílem EMS bylo stabilizovat inflaci a zastavit velké kurzové výkyvy mezi evropskými zeměmi. To bylo součástí širšího, celkového cíle podpory hospodářské a politické jednoty v Evropě, která nakonec vydláždila cestu ke společné měně, euru.

Měnové výkyvy byly řízeny prostřednictvím mechanismu směnných kurzů (ERM). ERM byl zodpovědný za zavěšení národních směnných kurzů, umožňující pouze mírné odchylky od evropské měnové jednotky (ECU) – složené umělé měny založené na koši 12 členských měn EU, vážené podle podílu každé země na produkci EU.ECU sloužila jako referenční měna pro kurzovou politiku a určovala směnné kurzy mezi měnami zúčastněných zemí prostřednictvím úředně schválených účetních metod.

Historie Evropského měnového systému (EMS)

První roky EMS byly poznamenány nerovnoměrnými hodnotami měn a úpravami, které zvyšovaly hodnotu silnějších měn a snižovaly hodnoty slabších. Po roce 1986 byly změny národních úrokových sazeb speciálně využity k udržení stability všech měn.

ČTĚTE:   Platykurtika

Nová krize pro EMS se objevila počátkem 90. let. Rozdílné ekonomické a politické podmínky členských zemí, zejména sjednocení Německa, vedly v roce 1992 k trvalému vystoupení Británie z EMS. Vystoupení Británie předznamenalo její pozdější trvání na nezávislosti na kontinentální Evropě; Británie odmítla vstoupit do eurozóny spolu se Švédskem a Dánskem.

Během této doby se zintenzivnily snahy o vytvoření společné měny a upevnění větších ekonomických aliancí. V roce 1993 podepsala většina členů EK Maastrichtskou smlouvu o založení Evropské unie (EU). O rok později EU vytvořila Evropský měnový institut, který se v roce 1998 stal Evropskou centrální bankou (ECB). Primární odpovědností ECB bylo zavedení jednotné měnové politiky a úrokových sazeb.

Na konci roku 1998 většina států EU současně snížila své úrokové sazby, aby podpořila hospodářský růst a připravila se na zavedení eura. V lednu 1999 byla vytvořena jednotná měna euro, kterou používá většina členských zemí EU. Vznikla také Evropská hospodářská a měnová unie (EMU), která nahradila EMS jako nový název pro společnou organizaci měnové a hospodářské politiky EU.

Kritika Evropského měnového systému (EMS)

V rámci EMS bylo možné měnit směnné kurzy pouze tehdy, pokud se členské země a Evropská komise dohodly. Jednalo se o bezprecedentní krok, který vyvolal velkou kritiku.

Po globální hospodářské krizi let 2008-2009 se projevilo výrazné napětí mezi principy EMS a politikami národních vlád.

Některé členské státy – zejména Řecko, ale také Irsko, Španělsko, Portugalsko a Kypr – prováděly politiku, která vytvářela vysoké státní deficity. Tento jev byl později označován jako evropská krize státního dluhu.Tyto země se nemohly uchýlit k devalvaci svých měn a nesměly utrácet na vyrovnání míry nezaměstnanosti.

Politika Evropského měnového systému (EMS) od počátku úmyslně zakazovala sanace churavějících ekonomik v eurozóně. Přes hlasitý odpor členských zemí EU se silnějšími ekonomikami nakonec EMU zavedla záchranná opatření, která měla pomoci strádajícím členům.